Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Voda na Europě - nové důkazy

Voda na Europě - nové důkazy

Představa globálního oceánu a četných jezer kapalné vody v ledové kůře měsíce Europa
Představa globálního oceánu a četných jezer kapalné vody v ledové kůře měsíce Europa
V rámci pátrání po životě za hranicemi Země vědci důkladně studovali rovněž data z kosmické sondy Galileo (NASA). Zjistili, že v případě Jupiterova měsíce Europa se s největší pravděpodobností jedná o těleso nejen s přítomností podpovrchového globálního oceánu, ale také s výskytem jezer kapalné vody o objemu srovnatelném s pozemskými Velkými jezery (Great Lakes, nacházející se na hranicích mezi USA a Kanadou). Jezera mohou být rozmístěna uvnitř ledového krunýře tohoto měsíce.

Voda může představovat vhodné prostředí pro život, přičemž velké množství takovýchto jezer může existovat kdekoliv v podpovrchových oblastech ledové kůry Europy. Předpokládají to astronomové v článku publikovaném v časopise Nature.

"Zjištěná data otevírají některé zajímavé možnosti," říká Mary A. Voytek, ředitelka astrobiologického programu NASA. "Nicméně vědci celého světa potřebují získat detailnější pohled na tuto analýzu předtím, než budeme moci plně zhodnotit správnost těchto závěrů."

Chaotický terén na povrchu měsíce Europa může naznačovat přítomnost podpovrchových jezer
Chaotický terén na povrchu měsíce Europa může naznačovat přítomnost podpovrchových jezer
Kosmická sonda Galileo, která byla vypuštěna raketoplánem Atlantis v roce 1989, poskytla vědcům spoustu dat k analýze ještě před vniknutím průzkumného pouzdra do atmosféry Jupiteru v roce 2003, které se oddělilo od mateřské sondy. Jedním z nejvýznamnějších objevů bylo odvození přítomnosti globálního slaného oceánu pod povrchem měsíce Europa. Tento oceán je ukryt dostatečně hluboko pod celým povrchem Europy a zřejmě obsahuje větší množství kapalné vody než veškeré pozemské oceány dohromady. Avšak v tak velké vzdálenosti od Slunce je tento oceán zcela zamrzlý. Většina astronomů se domnívá, že zdejší ledová kůra je tlustá několik desítek kilometrů.

"Jeden z názorů vědecké komunity předpokládá, že pokud je ledová kůra tak tlustá, pak je to špatná zpráva pro biology. To může totiž znamenat, že povrchové vrstvy nemohou být ve spojení s kapalným prostředím pod ledovou kůrou," říká Britney E. Schmidt, hlavní autorka článku v časopise Nature a postgraduální studentka na Institute for Geophysics, University of Texas at Austin. "Nyní jsme objevili důkazy, že tlustá ledová kůra Europy může obsahovat obří podpovrchová jezera. To může zvýšit šance přítomného oceánu na jeho obyvatelnost."

Schématické znázornění vzniku chaotického terénu na měsíci Europa
Schématické znázornění vzniku chaotického terénu na měsíci Europa
Britney Schmidt a členové jejího týmu se zaměřili na snímky ze sondy Galileo, a to především na fotografie dvou kruhových hrbolatých útvarů na povrchu měsíce Europa, na tzv. chaotický terén. Na základě podobných procesů pozorovaných na Zemi vypracovali čtyřstupňový model, který vysvětluje, jak tyto charakteristické rysy vznikají (viz diagram). Model vyřešil několik protichůdných pozorování. Některá pozorování naznačují, že vrstva ledu je velmi tlustá, jiná zase naznačují, že je naopak poměrně tenká.

Nedávné analýzy vedou k závěru, že chaotické útvary na povrchu Europy byly zformovány prostřednictvím mechanismů, které zahrnují rozsáhlou výměnu látky mezi ledovou kůrou a podpovrchovými jezery. Tento druh "chaosu" může poskytovat cestu k přenášení živin a energie mezi povrchem a rozsáhlým globálním oceánem pravděpodobně existujícím pod tlustou skořápkou ledu. Astronomové se domnívají, že by to mohlo zvýšit pravděpodobnost přítomnosti života.

Autoři mají dobrý důvod se domnívat, že jejich model je správný. Nicméně protože odvozená jezera se nacházejí několik kilometrů pod povrchem měsíce, skutečné potvrzení jejich přítomnosti mohou poskytnout pouze budoucí kosmické sondy určené k průzkumu ledového povrchu Europy. Realizaci takové mise NASA zvažuje.

Zdroj: science.nasa.gov
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »