Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Vulkány na Jupiterově měsíci Io

Vulkány na Jupiterově měsíci Io

Erupce sopky Tvashtar na Jupiterově měsíci Io.
Erupce sopky Tvashtar na Jupiterově měsíci Io.
Jak už jsme informovali v dřívějších článcích, americká kosmická sonda New Horizons prolétla 28. 2. 2007 kolem planety Jupiter. Tento průlet posloužil především jako gravitační manévr (gravitační prak) pro urychlení sondy a úpravu její dráhy tak, aby v červenci 2015 mohla uskutečnit průzkum trpasličí planety Pluto. Samozřejmě byl tento průlet v blízkosti Jupiteru využit k prověrce přístrojů sondy a k získání poměrně velkého množství informací o samotné planetě, jejích měsících, prstenci, magnetosféře apod. Nové informace byly získány například při snímkování zajímavého měsíce Io.

Složením pěti snímků měsíce Io byla vytvořena videosekvence, zachycující změny obrovského chocholu vulkánu Tvashtar v podobě rozevřeného deštníku. Snímky byly pořízeny pomocí kamery LORRI (Long Range Reconnaissance Imager) na palubě sondy New Horizons, když prolétávala kolem planety Jupiter. Na videosekvenci, kterou si můžete prohlédnout ZDE, je zřetelně vidět pohyb vyvrženého vulkanického materiálu, stoupajícího do výšky 330 km nad povrchem měsíce Io a následně padajícího v důsledku přitažlivosti měsíce zpět na jeho povrch. Na publikovaném snímku i animaci je vidět pouze horní část oblaku – oblast, odkud je materiál vyvrhován nad povrch měsíce, se nachází přibližně 130 km pod viditelným okrajem měsíce Io, na jeho odvrácené straně.

Vzhled sopečného chocholu a pohyb částic vyvrženého materiálu se pozoruhodně podobá dekorativním fontánám, jaké vytváříme na Zemi. Dalo by se říci, že se na měsíci Io jedná o obří kopii takové pozemské fontány, jak ji známe například z různých parků či zahrad. Pořízené fotografie poskytnou vědcům unikátní informace o dynamice pohybu částic v pozorovaném sopečném útvaru.

Mimořádnou aktivitu měsíce Io zvýrazňuje fakt, že další dvě sopečné erupce jsou pozorovatelné na okraji disku: sopka Masubi se nachází v poloze číslice 7 na pomyslném hodinovém ciferníku, a velmi nezřetelná exploze sopky Zal se dá objevit v poloze předpokládané číslice 10. Planeta Jupiter osvětluje noční stranu měsíce Io, a tak na jejím povrchu můžeme rovněž spatřit některé detaily. Nejzřetelnějším viditelným útvarem na disku je tmavá skvrna ve tvaru koňské podkovy, což je vulkán Loki a jedná se pravděpodobně o obrovské jezero lávy. Boosaule Mons, vypínající se do výšky 18 km, je zase nejvyšší hora na měsíci Io a jedna z nejvyšších hor v celé Sluneční soustavě. Vyčnívá nezřetelně nad pravým okrajem disku.

Pět obrázků, vytvářejících animaci, bylo pořízeno v rozpětí 8 minut, s dvouminutovými přestávkami mezi jednotlivými snímky dne 1. 3. 2007 v intervalu mezi 23:50 až 23:58 UT. V té době se sonda New Horizons nacházela ve vzdálenosti 3,8 miliónu km od měsíce Io. Střed snímků byl namířen na oblast na povrchu měsíce Io o souřadnicích 0° severní šířky a 342° západní délky.

Zdroj: pluto.jhuapl.edu
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »