Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Vulkány na planetě Mars

Vulkány na planetě Mars

Sopky na povrchu planety Mars
Sopky na povrchu planety Mars
Kosmická sonda MARS EXPRESS patřící Evropské kosmické agentuře ESA vyslala na Zemi snímky mlhou obklopených vulkánů, nacházejících se na severní polokouli rudé planety. Dlouho po jejich ukončené vulkanické aktivitě byla tato oblast přeměňována dopady meteoritů, které pokrývaly vyvrženým materiálem spodní části úbočí vulkánů.

Dlouhodobé i chvilkové vlivy jsou zachyceny na této nové, nedávno publikované fotografii části povrchu Marsu. Snímek byl zhotoven na základě dat získaných evropskou sondou Mars Express během tří oběhů Marsu v období mezi 25. 11. 2004 až 22. 6. 2006. V tomto čase se tyto mrtvé sopky nečekaně změnily. Během prostředního oběhu zachytila sonda Mars Express oblaka ledových krystalků vzdalujících se pryč od vrcholu sopky Ceraunius Tholus.

V době, kdy sonda Mars Express znovu křižovala tuto oblast a snímkovala poslední proužek povrchu potřebný pro zhotovení této fotografie, oblaka se mezitím značně rozptýlila a protáhla do délky, a tak je na celkové mozaice vidět ostrá linie ohraničení oblaku (spodní část obrázku byla snímkována v době, kdy byl oblak ještě malý).

Základna sopky Ceraunius Tholus má průměr 130 km, zatímco její vrcholek se tyčí do výšky 5,5 km nad okolní terén. Na jejím vrcholu se nachází velká kaldera o průměru 25 km. Podobnou morfologii má i sousední Uranius Tholus, ležící severně ve vzdálenosti 60 km. Jedná se o menší vulkán s průměrem základny 62 km, který dosahuje výšky 4,5 km.

Úbočí sopky Ceraunius Tholus je relativně strmé se sklonem zhruba 8° a je rozryto mnoha údolími. Na mnoha místech jsou hluboko zařezána pod povrch, což naznačuje, že měkký materiál snadno podléhající erozi, jako jsou například vrstvy sopečného popela, zde byl uložen během erupcí těchto vulkánů.

Sopky na povrchu planety Mars
Sopky na povrchu planety Mars
Největší a nejhlubší z těchto údolí má šířku 3,5 km a hloubku 300 m. Končí uvnitř velkého eliptického impaktního kráteru, který náhodou leží mezi dvěma vulkány. Na dně kráteru se vytvořil nádherný dobře viditelný vějířovitý útvar depozitu. V pozdější době se do něj strefil menší meteorit.

Třebaže se o původu tohoto vějíře ve vědeckých krizích neustále diskutuje, mohl být například vytvořen v případě, kdy materiál z lávového koryta nebo tunelu byl vymýván směrem dolů vodou z tající ledové "čepice" na vrcholu sopky.

Je jisté, že nejvyšší kráter - tzv. kaldera - je plochý a hladký, takže možná obsahoval v časné historii Marsu jezero, když atmosféra planety byla ještě hustější. Je rovněž pravděpodobné, že se zde voda vytvořila roztopením ukrytých ledových čoček v době vulkanické aktivity. Ledové čočky vznikají při prosakování vlhkosti pod povrch, kde vytváří zmrzlé vrstvy mezi "zeminou" na povrchu a kamennou spodní vrstvou.

Podlouhlý kráter mezi dvěma sopkami se jmenuje Rahe. Má rozměry 35 x 18 km a je důsledkem šikmého dopadu meteoritu.

Menší kráter o průměru 13 km můžete vidět západně od vulkánu Uranius Tholus. Vznikl rovněž po ukončení vulkanické aktivity a zasloužil se o pokrytí spodních partií úbočí vulkánů vyvrženým materiálem. Výsledkem je, že pouze v horní části úbočí sopek můžeme vidět původní vzhled povrchu.

Kredit obrázků: ESA/DLR/FU Berlin (G. Neukum)

Zdroj: www.esa.int
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



24. vesmírný týden 2021

24. vesmírný týden 2021

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 6. do 20. 6. 2021. Měsíc bude v první čtvrti. Nad ránem jsou dobře viditelné planety Jupiter a Saturn. Sluneční aktivita je nízká. Čínská kosmická loď Šen-čou 12 je připravena ke startu s třemi kosmonauty ke stanici Tiangong 3. Juno přinesla fantastické snímky Jupiterova měsíce Ganymedu. Před 230 lety se narodil americký astronom Denison Olmsted, který prováděl pozorování z Yale jedním z prvních univerzitních dalekohledů v USA a v roce 1833 po spatření meteorického deště Leonid poukázal na jejich radiant a kosmický původ.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Leo Triplet

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2021 obdržel snímek „Leo Triplet“, jehož autorem je Zdeněk Vojč   Na noční obloze se nalézá nepřeberné množství zajímavých objektů či jejich skupin. Jednou z nich je i skupina tří galaxií, nazvaná též Leo Triplet. To proto, že ji na

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Kometa C/2020 M5 (ATLAS)

Snímek komety C/2020 M5 (ATLAS). Rozměry obrázku jsou 20 x 20 obloukových minut, sever je nahoře, východ vlevo. Kometa se na obloze pohybovala souhvězdím Malé medvědice. Vzdálenost od Země 3.192 au, od Slunce 3.077 au. Rychlost pohybu po obloze 1.34 arcsec/min, jasnost podle efemeridy 16.4 mag.

Další informace »