Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Z kosmu do středu Země

Z kosmu do středu Země

Družicový snímek Země.
Družicový snímek Země.
Téma středu Země lákalo lidstvo od doby, kdy převážil názor, že je naše planeta kulatá. A tak je vhodné připomenout si jak a s jakou přesností dokážeme toto tajemné místo určit.

Ve svém románu Cesta do středu Země z roku 1864 nechal Jules Verne své hrdiny putovat podzemím až do samotného nitra naší planety. Sopkou na Islandu dovnitř vstoupili a sopkou v Itálii byli vyvrženi zpět na povrch. Dnes víme, že tekuté jádro Země, vysoké teploty a tlaky jakoukoli cestu do středu Země znemožňují. Přesto dnes dokáží vědci určit polohu středu Země s neuvěřitelnou přesností.

Střed Země, který kdysi přitahoval pozornost slavného autora sci-fi románů, láká dnes vědce ze zcela jiných důvodů. Otázka "Co je uprostřed?" byla nahrazena otázkou "Kde přesně je?". Při hledání odpovědi na obě otázky nemusíme do středu Země vůbec cestovat. Naopak nám pomůže, když naši planetu opustíme úplně.

Ilustrace z románu J. Verna: Cesta do středu Země.
Ilustrace z románu J. Verna: Cesta do středu Země.
Věda dokázala odpovědět na první otázku zejména díky studiu ostatních planet a sluneční soustavy jako celku. Přesnou polohu centra Země dnes pomáhají určovat družice. Paradoxně je tak z vesmíru vidět hlouběji do středu než jakýmkoli hloubkovým vrtem.

Určení přesné polohy středu hmotnosti naší planety, tedy jejího těžiště, při tom není samoúčelné. Na tomto bodu jsou závislá další měření a slouží jim jako referenční bod. Jeho pozice je naprosto nezbytná při určování změny hladiny oceánů, zemětřesení, sopečné aktivity nebo vysvětlování toho, jak se naše planeta vyrovnala se zmizením ledového příkrovu při poslední době ledové.

Polohu středu Země při tom nestačí zjistit jen jednou a nadále ji jen zpřesňovat. Poloha se totiž s časem mění a to tempem 2 až 5 milimetrů za rok. V porovnání s průměrem Země přes dvanáct a půl tisíce kilometrů se to zdá být jako zanedbatelná hodnota, ale není. Pokud mají být vědci schopni měřit změnu výšky hladiny moří, která činí asi 3 milimetry ročně, tak je nezbytné znát polohu zemského středu určitě více než s milimetrovou přesností.

To se právě před pěti roky podařilo. Jeden milimetr je nejvyšší přesnost určení středu naší planety, jaké se kdy podařilo dosáhnout. Na takový výsledek nestačí jediný satelit, ale celá síť, navíc napojená na pozemské stanice. Byla využita síť pozemních přijímačů GPS, síť pozemních laserových stanic pro měření vzdáleností geodetických družic Lageos, síť radioteleskopů, které měří polohu Země vůči kvazarům ve vzdáleném vesmíru.

Z uvedených informací plyne zajímavé zjištění, že dnes známe polohu středu Země tak přesně, jak se o tom nesnilo ani autorům sci-fi románů.




O autorovi

Petr Sobotka

Petr Sobotka

Petr Sobotka je od r. 2014 autorem Meteoru - vědecko-populárního pořadu Českého rozhlasu. 10 let byl zaměstnancem Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově. Je tajemníkem České astronomické společnosti. Je nositelem Kvízovy ceny za popularizaci astronomie 2012. Členem ČAS je od roku 1995.

Štítky: Země


4. vesmírný týden 2025

4. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 20. 1. do 26. 1. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je Venuše poblíž Saturnu, vysoko nad jihovýchodem je Jupiter a nad východem Mars. Titan opět vrhne stín na Saturn. Aktivita Slunce je nízká. Kometa C/2023 G3 (ATLAS) byla fotografovatelná i ve dne a nyní bude ozdobou oblohy na jižní polokouli. Konečně se povedly testovací lety dvou obřích raket. New Glenn úspěšně dosáhl oběžné dráhy, ale první stupeň pokus o přistání neprovedl. Naopak první stupeň Super Heavy naopak úspěšně přistál na startovní věž, zatímco Starship byla zničena poté, co měla problémy těsně před dosažením plánované dráhy. 95 let se dožívá Buzz Aldrin, který stanul jako druhý na povrchu Měsíce v rámci Apolla 11 a 85 let by se dožil náš přední popularizátor kosmonautiky Antonín Vítek.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hlava čarodejnice NGC 1909

Titul Česká astrofotografie měsíce za prosinec 2024 obdržel snímek „Hlava čarodejnice NGC 1909“, jehož autorem je slovenský astrofotograf Ján Gajdoš.   Během Filipojakubské či též Valpuržiny noci z 30. dubna na 1. května se od nepaměti na vyvýšených místech zapalují velké ohně jako

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier42

Velká mlhovina v Orionu. Součást nejrozsáhlejšího známého prachoplynného útvaru - komplexu v Orionu, který se rozprostírá přes více než polovinu souhvězdí Orion a má rozměry mnoha set světelných let.

Další informace »