Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Záhadné písečné duny na Titanu

Záhadné písečné duny na Titanu

duny.jpg
Písečné duny neexistují jen na naší planetě. Astronomové je pozorovali také na Marsu a Venuši. Nyní do tohoto seznamu patří i Titan, největší Saturnův měsíc. A nedávné snímky největšího Saturnova měsíce ukázaly překvapující podobnost s některými pouštěmi na Zemi.

Snímky pořízené koncem října sondou Cassini při průletu kolem Titanu ukázaly, že písečné duny v oblasti Titanova rovníku jsou velmi podobné těm na Sahaře. Nové radarové snímky jeho povrchu odhalují 100 kilometrů dlouhé tmavé pruhy, které se podobají řadě vysokých dun, viděných v jihozápadní Africe a Saudské Arábii. "Je to fantastické," řekl planetární vědec Ralf Lorenz z Arizonské university (University of Arizona's Lunar and Planetary Laboratory, Tucson). "Tyto snímky ze Saturnova měsíce jsou stejné jako radarové snímky Namibie nebo Arábie."

Co ale přesně tvoří "písek" na Titanu, není zcela jisté. Písečné duny mohou mnoho napovědět o místním klimatu a geologii, protože požadují erozí rozdrolené skály na písek a vítr, který nafouká písek do hromad. Ještě nedávno si planetární vědci mysleli, že Titanu chybí obě tyto složky. Na Zemi je vítr důsledkem nerovnoměrného ohřívání povrchu planety Sluncem. Vědci dlouho předpokládali, že Titan je příliš daleko od Slunce, aby mohl mít Sluncem "poháněné" větry, dostatečně silné, aby způsobily písečné duny.

Když evropská sonda Huygens sestoupila v lednu 2005 až na povrch Titanu, její přístroje objevily větry, které pravděpodobně nevznikly díky slunečnímu záření jako na Zemi, ale silnou gravitační silou sousedního Saturnu. Saturnova gravitace vytváří přílivové efekty v Titánově husté atmosféře. Tyto slapové síly (téměř 400krát větší než pozemské, způsobené Měsícem) dokáží na Titanu vyzvednout duny až do výšky 100 m.

Kamery sondy Huygens také krátce zahlédly kanály v povrchovém ledu, pravděpodobně kapalného metanu, právě tak, jako když pozemské skály jsou erodované vodou. Existence dun na Titanu byla potvrzena i při pozdějších nízkých přeletech sondy Cassini nad povrchem. Byly zaznamenány dlouhé rýhy směřující od východu k západu (směr větru se změnil pouze v blízkosti hor) a vypadá to jako moře podélných dun. Podle Lorenze jsou tyto písečné vlny vysoké asi 100 až 150 m a vzdálené od sebe 1 až 2 km. Podobné duny můžeme nalézt v namibijské poušti Namib. Duny na Titanu mohly vytvořit větry vanoucí přibližně východním směrem. Podle Lorenze je jejich rychlost (2 km/h) sice nižší než na Zemi, ale dostatečná, aby mohla pohybovat pískem na Titanu.

"Jestliže se díváte na duny, vidíte přílivové větry, které by mohly navát písek i několikrát kolem měsíce a uspořádat ho do dun na rovníku," řekl Lorenz. "Je možné, že přílivové větry nesou tmavé usazeniny z vyšších šířek směrem k rovníku a formují Titanův tmavý pás."

Vědci vypočítali, že typická zrna písku na Titanu jsou přibližně 3krát větší než ta na Zemi. Navíc nemohou být tvořena křemenem (oxidem křemičitým), protože žádná taková hornina na povrchu Titanu nebyla objevena. Lorenz s kolegy nabízí 2 kandidáty: led nebo organickou látku v tuhém stavu jako jsou složité uhlovodíky. Tekoucí metan by mohl mít na led erozní účinky a mohl by vytvářet malá zrnka. Pak by ale metan musel vyschnout, aby vítr mohl písek přenášet. Eventuelně by uhlovodíky mohly nepřetržitě vypadávat z Titanovy husté atmosféry, ale v tomto případě nevíme, jak by se tento organický materiál spojoval do zrn. Možná by mohl vzniknout při fotochemických reakcích v Titanovově atmosféře.

Podle fyzika Bruna Andreottiho (University of Paris) duny na Titanu poskytují jedinečný test modelům, které simulují vznik dun zde na Zemi. Průměr zrn a atmosférické podmínky jsou totiž přibližně stejné na celé Zemi, proto "pozorování dun na dalších planetách poskytuje představu o jejich vzniku za různých podmínek," říká Andreotti.

Obrázek: Blízký a vzdálený
Horní snímek: písečné duny v poušti Namib. Credit: JSC/NASA
Dolní snímek: duny na Saturnově měsíci Titan. Credit: Lorenz a kol./Science

Zdroj: www.sciencenews.org a www.space.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi



21. vesmírný týden 2025

21. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 19. 5. do 25. 5. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti a potká se s ranními planetami. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je zvýšená a minulý týden jsme shlédli několik velmi silných erupcí během jediného dne. Připravuje se devátý testovací let Super Heavy Starship. Europa Clipper si osahal Mars. Před 115 lety Země prošla ohonem Halleyovy komety a spustil se tak jeden z prvních velkých hoaxů o zamoření atmosféry kyanidem.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Světelná stopa ISS

Světelná stopa ISS

Další informace »