prvním dílu seriálu o zajímavých bolidech v databázi EDMOND byly prezentovány bolidy zaznamenané v rámci sítí BRAMON..." /> Zajímavé bolidy v databázi EDMOND 2014 – část 2. | Sluneční soustava | Články | Astronomický informační server astro.cz


Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Zajímavé bolidy v databázi EDMOND 2014 – část 2.

Zajímavé bolidy v databázi EDMOND 2014 – část 2.

Bolid Autor: Jakub Koukal
Bolid
Autor: Jakub Koukal
V prvním dílu seriálu o zajímavých bolidech v databázi EDMOND byly prezentovány bolidy zaznamenané v rámci sítí BRAMON a MeteorsUA v únoru roku 2014. Druhý díl je věnovaný bolidům, které byly zaznamenány v rámci národních sítí UKMON, CEMeNt a BRAMON během „Velké jarní díry“, tedy během období s nejnižší celkovou meteorickou aktivitou v průběhu roku.

Úvod

Větší část první poloviny roku, od konce aktivity meteorického roje Quadrantid, bývá velmi často nazývána jako „Velká jarní díra“. Toto období, které trvá od poloviny ledna do konce června, je charakterizováno nízkou meteorickou aktivitou. S vyjímkou aktivity meteorických rojů Lyrid (LYRds) a eta Aquarid (ETAds) na přelomu dubna a května je rojová aktivita reprezentována pouze slabými meteorickými komplexy antihelionu, a to komplexem Virginid-Leonid (VIR-LEO) a komplexem Scorpio-Sagittarid (SCO-SAG). Rovněž aktivita sporadického pozadí se nachází na minimálních hodinových frekvencích v průběhu roku. I přes nízkou aktivitu v tomto období se velmi často setkáváme se slabými, tzv. bolidovými roji, s frekvencemi na hranici detekovatelnosti. Tyto slabé meteorické roje jsou ovšem schopné čas od času poskytnout velmi jasný meteor – bolid.

Bolid 20140215_183020

Bolid Autor: UKMON
Bolid
Autor: UKMON
Bolid Autor: UKMON
Bolid
Autor: UKMON
Velmi jasný bolid byl dne 15. 2. 2014 zachycen stanicemi sítě UKMON (United Kingdom Meteor Observation Network). Kromě běžných CCD kamer (KPF131HR) na stanicích Lockyer, Clanfield a Wilcot byl také zachycen celooblohovou přehledovou kamerou na stanici Bradbury. Tato COK však nemohla být použita pro výpočet dráhy bolidu z důvodu nízkého rozlišení (pouze 30´/px). V průběhu výpočtu se ovšem ukázalo jako rozhodující náhodné zaznamenání dráhy bolidu na fotografii z mostu v Bristolu Justinem Whitakerem. Na všech stanicích sítě UKMON totiž chyběla koncová část dráhy bolidu, která byla na této fotografii zaznamenána. Pro finální výpočet atmosférické dráhy bolidu (a také dráhy meteoroidu ve Sluneční soustavě) byla nakonec použita kombinace 3 stanic, a to Wilcotu, Lockyeru a také fotografie z Bristolu. Na snímku vlevo je fotometrické vyhodnocení bolidu (Bristolu), na snímku vpravo pak originální snímek bolidu z Bristolu (v nižším rozlišení).

Wilcot SW Lockyer L2 Clanfield S

Celooblohová kamera Bradbury Nákres vizuálního pozorování bolidu (Damian Peach)

Jednalo se o velmi pomalý meteor, ze stanice Lockyer trval úkaz 3,160 s s úhlovou rychlostí pouze 5,743°/s, ze stanice Wilcot byla doba letu meteoru 2,760 s s obdobnou úhlovou rychlostí 5,842°/s a ze stanice Clanfield trval úkaz 1,040 s s vyšší úhlovou rychlostí 6,327°/s. Geocentrická rychlost meteoroidu byla pouze 12,1 km/s, orbitální elementy dráhy meteoroidu byly následující: a = 4,038 AU, q = 0,979 AU, e = 0,757, i = 11,392°, peri = 168,206°, node = 326,801°. Velmi zajímavě se jeví parametry začátku a konce dráhy meteoru v atmosféře, počáteční výška unifikované dráhy HB byla 86,3 km, koncová výška HE pak 30,1 km, celková délka dráhy meteoru v atmosféře byla 63,4 km. Meteor patřil mezi sporadické s pozorovaným radiantem RA = 14,6°, DEC = 50,8°. 2D projekce dráhy meteoru v atmosféře a projekce dráhy meteoroidu ve Sluneční soustavě jsou uvedeny níže.

2D projekce atmosférické dráhy Projekce dráhy meteoroidu včetně decelerace

Bolid 20140301_223014

Jasnost Autor: Jakub Koukal
Jasnost
Autor: Jakub Koukal
Decelerace Autor: Jakub Koukal
Decelerace
Autor: Jakub Koukal
Velmi pomalý bolid s dlouhou dobou letu byl zachycen 1. 3. 2014 na stanicích sítě CEMEeNt (Central European Meteor Network) Nýdek S (Martin Popek) a Kroměříž SE (Jakub Koukal). Absolutní jasnost bolidu byla −4,45m (viz. průběh světelné křivky ze stanice Nýdek S na snímku vlevo). Vstupní rychlost tělesa do atmosféry byla 16,55 km/s, rychlost na konci viditelné dráhy meteoru byla pouze 4,69 km/s (viz. fit decelerace na snímku vpravo). Koncová rychlost meteoru pod 5 km/s obvykle detekuje potenciální možnost dopadu zbytků tělesa na povrch Země, nicméně vzhledem k relativně nízké absolutní jasnosti bolidu nebyla tato možnost uvažována. Nicméně exponenciální fit rychlosti meteoru ukazuje velmi dobře vysokou deceleraci v koncové části dráhy meteoru. Z průběhu absolutní jasnosti bolidu a také ze známých parametrů atmosférické dráhy bolidu (výška, rychlost) byla stanovena orientační mechanická pevnost tělesa na 0,124 ± 0,022 MPa.

Nýdek S Kroměříž SE

Geocentrická rychlost meteoroidu byla pouze 11,7 km/s, orbitální elementy dráhy meteoroidu byly následující: a = 1,664 AU, q = 0,878 AU, e = 0,472, i = 8,342°, peri = 49,716°, node = 161,063°. Velmi zajímavě se opět jeví parametry začátku a konce dráhy meteoru v atmosféře, počáteční výška unifikované dráhy HB byla 83,7 km, koncová výška HE pak 31,6 km, celková délka dráhy meteoru v atmosféře byla 84,2 km. Meteor patřil mezi sporadické s pozorovaným radiantem RA = 134,8°, DEC = −9,2°. 2D projekce dráhy meteoru v atmosféře a projekce dráhy meteoroidu ve Sluneční soustavě jsou uvedeny níže.

2D projekce atmosférické dráhy Projekce dráhy meteoroidu včetně decelerace

Bolid 20140421_214419

Další velmi jasný meteor (bolid) byl zachycen 21. 4. 2014 stanicemi Mogi das Cruzes (Marco Mastria) a Campinas (Wilson Alves), které se nacházejí ve federálním státě Sao Paulo (Brazílie) a jsou součástí sítě BRAMON. Bolid byl zachycen také na COK stanice Mogi das Cruzes, nicméně i v tomto případě platí, že rozlišení této COK je příliš nízké pro využití těchto při výpočtu dráhy bolidu. Jednalo se opět o velmi pomalý meteor, ze stanice Campinas trval úkaz 6,907 s s úhlovou rychlostí pouze 3,550°/s a ze stanice Mogi das Cruzes trval úkaz 7,407 s s ještě nižší úhlovou rychlostí 2,142°/s. Souhrnné snímky z obou stanic jsou uvedeny níže, absolutní magnituda bolidu byla −5,0m

Mogi das Cruzes Campinas Mogi das Cruzes COK

Geocentrická rychlost meteoroidu patří mezi nejnižší, pouze 10,6 km/s, orbitální elementy dráhy meteoroidu byly následující: a = 1,5 AU, q = 0,933 AU, e = 0,379, i = 12,3°, peri = 222,2°, node = 31,5°. Parametry začátku a konce dráhy meteoru v atmosféře ukazují (společně s celkovou délkou meteoru) vysoký zenitální úhel vstupu bolidu do atmosféry Země, počáteční výška unifikované dráhy HB byla 80,1 km, koncová výška HE pak 49,2 km, celková délka dráhy meteoru v atmosféře byla 131,5 km. Meteor patřil mezi sporadické s pozorovaným radiantem RA = 205,8°, DEC = 35,5°. 2D projekce dráhy meteoru v atmosféře a projekce dráhy meteoroidu ve Sluneční soustavě jsou uvedeny níže.

2D projekce atmosférické dráhy Projekce dráhy meteoroidu včetně decelerace


Další zajímavé bolidy, tentokrát z období činnosti hlavního letního meteorického roje – Perseid, budou prezentovány v následující části.


Předchozí díly:

Zajímavé bolidy v databázi EDMOND 2014 – část 1.

Související:

/clanek/6290

/clanek/6356

/clanek/6476





O autorovi

Jakub Koukal

Jakub Koukal

Narodil se v roce 1977 v Kroměříži (kde také začal v roce 1991 navštěvovat astronomický kroužek při Gymnáziu Kroměříž), vystudoval VUT FAST v Brně. Od roku 1991 se věnuje vizuálnímu pozorování meteorů, od roku 2010 pak videopozorování meteorů. Je členem Společnosti pro meziplanetární hmotu (SMPH), kde má na starosti koordinaci pozorování meteorů. V současné době působí na Hvězdárně Valašské Meziříčí jako astronom a v UFCH JH AVČR jako technik projektu. Kontakt: j.koukal@post.cz

Štítky: Bramon


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »