Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Zajímavé kudrlinky v prstenci F planety Saturn

Zajímavé kudrlinky v prstenci F planety Saturn

prstenec_F_1.jpg
Jeden z tzv. pastýřských měsíců - Pandora - je zachycen na této fotografii v blízkosti úzkého prstence F. Gravitační působení měsíce o průměru 84 km pomáhá udržet prstenec pohromadě. Prstenec F se nachází ve vzdálenosti 140 210 km od středu planety a jeho šířka je proměnná v rozmezí od 30 do 500 km.

Sonda Cassini pořídila tuto fotografii v okamžiku, kdy se nacházela 4° nad rovinou Saturnových prstenců. Je na ní zachyceno několik slabých prachových prstýnků v blízkosti jasnější centrální části prstence F. Tyto slabé prstýnky nejsou gravitačně narušovány do takové míry jako jasná část prstence.

Vzhled měsíce Pandora je docela zajímavý. Nejen proto, že se jedná o nepravidelný podlouhlý objekt, ale především proto, že je viditelná i ta polokoule měsíce, která je odvrácena od Slunce (Slunce svítí zprava). Noční polokoule měsíce je pozorovatelná díky tomu, že je ozářená světlem, odraženým od planety Saturn. Na tmavé části měsíce je vidět náznak kráteru.

Popisovanou fotografii v horní části textu pořídila sonda Cassini ve viditelném světle pomocí úzko-úhlé kamery ze vzdálenosti přibližně 967 000 km. Rozlišení snímku je 6 km/pixel.

prstenec_F_2.jpg

Montáž čtyř snímků "zauzlovaného" prstence F zachycuje jeho různé části, jež byly pořízeny v rozmezí několika hodin. Jsou na nich patrny značné rozdíly ve struktuře prstence na čtyřech různých místech. Rozdílný je například počet jednotlivých prstýnků obrázek od obrázku. Nepravidelnosti ve struktuře (jakési uzlíčky) jsou zřetelně vidět pouze na jasné hlavní části prstence, zatímco další slabé prstýnky v okolí jsou zcela hladké.

Astronomové se domnívají, že struktura prstence F je ovlivňována tzv. pastýřskými měsíci Prometheus (průměr 102 km) a Pandora (84 km), které obíhají kolem Saturna po vnitřní a vnější straně prstence. A podobně jako pastýřští psi shánějí stádo do houfu, i měsíce Prometheus a Pandora svou gravitací udržují jednotlivé částice v prostoru prstence. Vzhled prstence se mění v závislosti na tom, jak se další a další jeho části setkávají s některým z pastýřských měsíců a jak těsně se měsíc přiblíží k samotnému prstenci.

Všechny 4 fotografie byly pořízeny sondou Cassini ve viditelném světle při pohledu na spodní stranu prstence ze vzdálenosti v rozmezí 735 000 až 952 000 km.

Zdroj: saturn.jpl.nasa a spaceflightnow.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.



36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »