Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Zanikla v Americe původní civilizace po dopadu komety?

Zanikla v Americe původní civilizace po dopadu komety?

illustration.jpg
První civilizace v Severní Americe, označovaná jako Clovis, vzkvétala před nějakými 13.000 roky. Kromě jiného ovládali kamenné zbraně, kterými lovili i velké šelmy (např. americké lvy). Podle některých teorií její zánik způsobila kosmická katastrofa – s největší pravděpodobností dopad komety.

Podle výsledků, které presentoval tým 25 vědců na konferenci AGU (American Geophysical Union meeting, Acapulco, Mexico, 22.- 25. května 2007), zkáza lidí Clovis přišla neočekávaně z vesmíru před 12.900 lety - do zemské atmosféry nad dnešní Kanadou vlétla kometa a rozpadla se na kusy, které pak explodovaly. Výbuchy byly tak velké, že pozůstatky byly objeveny až v Evropě.

Oceánograf Jim Kennett (University of California, Santa Barbara) tvrdí, že po dopadu komety „celá pevnina hořela". Obrovský požár spálil Severní Ameriku, zabíjel velké populace savců a přinesl nečekaný konec kultuře Clovis.

Podle analytického chemika Richarda Firestona (Lawrence Berkeley National Laboratory in California) důkaz leží v tenké, 12.900 let staré vrstvě sedimentů, bohaté na uhlík. Z období civilizace Clovis našli takových míst 8 v Severní Americe a jedno v Belgii. V této vrstvě tým objevil několik různých typů mimozemských „pozůstatků“, včetně nanodiamantů, které se výjimečně nacházejí v meteoritech; malinkých uhlíkatých kuliček (roztavené kapičky rychle zchladly ve vzduchu); a uhlíkatých molekul, které uvnitř uzavřely vzácný izotop helium-3.

„Možná byste našli nějaká jiná vysvětlení pro tyto jednotlivé objevy,“ říká Firestone. „Ale posuzované společně to zcela určitě znamená srážku.“ Nepřítomnost vysokého obsahu niklu a iridia v sedimentu je důkazem, že se s největší pravděpodobností jednalo o kometu (pro planetky je výskyt těchto prvků charakteristický).

Tento výzkum rozhýbal intenzivní polemiku, protože řada geologů zůstává skeptická k hypotéze impaktu. „Na tomto poli existuje názor, že jakýkoliv kruhový útvar je kráter,“ říká geomorfolog Michael Oskin (University of North Carolina in Chapel Hill). Naopak geochemik But Asish Basu (University of Rochester, New York) si myslí, že metody pro mimozemskou srážku jsou správné a že našli přímý důkaz dopadu.

Přesné místo exploze je nejisté, ale existuje několik záchytných bodů na severu amerického kontinentu. Podle množství mimozemských trosek je pravděpodobné, že kometa vybuchla především nad Kanadou - možná nad oblastí dnešního Ontaria či Hudsonova zálivu.

Vypadá to, že tato kosmická srážka zřejmě nezanechala žádný kráter. Pravděpodobně „to, co do nás narazilo, byl objekt s nízkou hustotou,“ řekl geofyzik Allen West. A rozpadlo se to již při vstupu do atmosféry. Rozpadající se fragmenty pak vybuchovaly postupně v řadě masivních vzdušných explozí. Eventuelně, mohly některé dopadnout na 3km vrstvu pevninského ledu. V tom případě by se jednalo o „ledové“ krátery, které by beze stopy zmizely současně s dobou ledovou.

Pokud tuto impaktní teorii přijmeme, vysvětlí se 3 události před 12.900 lety.

V tomto klíčovém období došlo na severní polokouli k náhlé změně klimatu – toto období rychlého ochlazení, které trvalo 1.300 let, se nazývá mladší dryas (Younger Dryas). Kromě kultury Clovis ze Severní Ameriky zmizelo nejméně 35 druhů suchozemských savců - včetně mamutů, velbloudů a koní.

Podle řady vědců počátek mladšího dryasu vede také ke změně severoamerického vodstva. S blížícím se koncem doby ledové začíná tát kontinentální ledovec, rozvodní se ledovcová (glaciální) jezera v Severní Americe a odtud voda odtéká směrem k jihu řekou Mississippi.
Ale před 12.900 lety voda z náhle tajících ledovců na pobřeží severního Atlantiku odtékala k východu. Odhaduje se, že do Atlantského oceánu nateklo 9 500 km2 sladké vody, to změnilo slanost (salitu) mořské vody, vypnul se oceánský „dopravní pás“ a pozastavil se Golfský proud, který přináší teplo z tropů na sever.
Zastánci „kometární teorie“ mají jiný návrh. Mohutné výbuchy nad Kanadou mohly destabilizovat pevninský ledový příkrov a vytvořit nové odvodňovací kanály na východě. Navíc prach a trosky z explozí způsobily ztmavnutí ledu, který pak více pohlcoval sluneční záření a tím se urychlilo tání ledu. „My si myslíme, že voda odtékající z ledovcových jezer a dočasně tajícího pevninského ledovce byla výsledkem mimozemské srážky,“ říká Kennett.

Dosud se předpokládalo, že Clovis „ulovili“ příliš mnoho zvěře a nebyli schopni se uživit, proto civilizace Clovis upadala. Kometární dopad nabízí hypotézu i pro toto masivní vyhynutí savců, kterou podporují nálezy na uhlík bohatých sedimentů z období před 12.900 lety. Podle Wendy Wolbachové (DePaul University in Chicago), která prováděla chemický rozbor, se jedná o saze - produkt intenzivního požáru. Navíc geoložka Luanne Beckerová (University of California, Santa Barbara) objevila ve vzorcích od 3 týmů důkazy požáru – polycyklické aromatické uhlovodíky. Podle Kennetta a dalších členů týmu kometární exploze způsobila požár, který zachvátil většinu jižních částí Severní Ameriky a vyhubil velkou část populace zvířat. Beckerová nechtěla ještě vyslovit definitivní závěry, dokud nebude přímý důkaz o „masivním hoření biomasy“.

Pokud k této kometární srážce došlo, tak pravděpodobně byla zničena i civilizace Clovis. Podle archeologa Al Goodyeara (University of South Carolina, Columbia) je nepřímým důkazem lidské katastrofy v nynější jihovýchodní Severní Americe vymizení hrotů z rohovce (minerál), které lovci Clovis používali. „Pokud počet hrotů odpovídá počtu lidí, což je racionální myšlenka, došlo přinejmenším k 70% poklesu lidské populace v této oblasti,“ dodává West.

Mnoho vědců se dívá na takové katastrofické scénáře velmi skepticky. Paleontolog Paul Koch (University of California, Santa Cruz ) říká: „Nejsem přesvědčený o požáru.“ A ještě dodává: „Pokud došlo k impaktu, tak to pouze spustilo malý dryas a i to je velká otázka.“

Neměla by kometa po svém průletu zanechat i jiné než mikroskopické mimozemské stopy?
Proto si zastánci impaktní teorie vytypovali 3 oblasti výzkumu: Velká jezera (Great Lakes), Hudsonův záliv (Hudson Bay) a oblast Carolina Bays.
Fireston upozorňuje, že v jezerech jsou „čtyři velké díry, kterých jsou hlubší než Údolí smrti (Death Valley), proto zde existuje podezření, že je vytvořily kusy komety.“
Dále jsou přesvědčeni, že 400km anomálie na dně Hudsonova zálivu je součástí okraje impaktního kráteru.

carolina_bays.jpg
A třetí oblast (Carolina Bays) leží podél atlantického pobřeží a je „poseta“ tisíci oválných prohlubenin, které jsou nejčastěji orientovány směrem k Velkým jezerům. Zatímco je mnoho vědců přesvědčeno, že je vyhloubily lokální větry, West předpokládá, že je vytvořila rázová vlna komety (Kredit: Clemson University).

Zdroj: space.newscientist.com
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí




O autorovi



22. vesmírný týden 2026

22. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 5. do 31. 5. 2026. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a zdánlivě se přibližuje Jupiteru. Teoreticky by měl být večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Parádní zážitek přinesl testovací let IFT-12 Super Heavy Starship. Úspěšné byly i malé rakety, evropská Vega-C a Electron. Čína úspěšně vyslala další tříčlennou posádku na svou stanici Tiangong. Devadesátky se dožívá Jan Kolář, který komentoval přistání Apolla 11 na Měsíci. Je to i 60 let od prvního amerického měkkého přistání na Měsíci.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »