Země bez ochrany Slunce
Američtí vědci dopěli k závěru, že přibližně jednou za 100 miliónů roků má heliosféra kolem Slunce menší rozměr, než je průměr oběžné dráhy Země. V důsledku toho se tehdy Země ocitá bez ochrany před kosmickým zářením a mezihvězdným prachem. Heliosféra je jakási "bublina", vytvářená slunečním větrem, která zpravidla sahá daleko za dráhu Pluta.
Astronomové vypracovali počítačový model variabilní heliosféry - tj. oblasti, kde se částice slunečního větru pohybují velmi vysokou rychlostí směrem od Slunce. Zjišťovali její chování při průchodu Sluneční soustavy oblastmi Galaxie s rozdílnou hustotou prostředí. Na základě tohoto modelu se jim podařilo zjistit, že při setkání s mimořádně hustým oblakem prachu se průměr heliosféry významně zmenšuje. K takovýmto událostem dochází průměrně jednou za 100 miliónů roků.
V případě "smrštění" heliosféry je atmosféra Země bez ochrany před kosmickým zářením a mezihvězdným prachem (ve většině případů nás před nimi chrání právě heliosféra). V důsledku intenzivního kosmického záření může dojít ke zničení ochranné ozónové vrstvy. Nakupení prachu v horních vrstvách zemské atmosféry zase vede ke snížení množství slunečního záření, dopadajícího na povrch Země, a pravděpodobně k nastartování začátku doby ledové.
V článku, který se objevil v časopise Astrobiology, vypočítali David Smith (University of Arizona, Tucson) a John Scalo (University of Texas, Austin), jednotlivá smršťování heliosféry kolem naší hvězdy. Zjistili, že Země je vystavena zhruba jednomu až 10 mezihvězdným "atakům" v průběhu jedné miliardy roků.
Podle vědců obdobné výpočty, provedené pro červené trpaslíky - nejpočetnější typ známých hvězd - ukazují, že červení trpaslíci chrání v tomto ohledu své planety lépe než Slunce. Tak například planeta, která kolem červeného trpaslíka obíhá v tzv. zóně obyvatelnosti (což je oblast v okolí hvězdy, kde na povrchu planety může existovat kapalná voda), se nikdy neocitne mimo oblast "heliosféry" mateřské hvězdy. Souvisí to s tím, že zóna obyvatelnosti se u červených trpaslíků nachází podstatně blíže povrchu hvězdy, než je tomu u žlutých trpaslíků (ke kterým patří i Slunce).
Z tohoto závěru však nevyplývá, že červení trpaslíci jsou vhodnější hvězdy pro existenci života v jejich okolí. Nedávné výzkumy, uskutečněné skupinou astronomů Villanova University, ukázaly, že oranžoví trpaslíci jsou nejvhodnějšími hvězdami pro pátrání po exoplanetách v jejich okolí, na nichž může existovat život. Ukázalo se, že červení trpaslíci často produkují proudy nabitých částic, které život podle našich představ nemůže vydržet.
Zdroj: newscientist a www.novosti.ru
Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí
O autorovi
František Martinek
Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.
