Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Žijeme v období šestého hromadného vymírání organismů?

Žijeme v období šestého hromadného vymírání organismů?

K největšímu vymírání organismů došlo na přelomu období perm-trias
Autor: Permian-Triassic extinction event

Před více než 3,5 miliardou roků žijící organismy prosperovaly, množily se a různorodým způsobem obsazovaly každý ekosystém na tehdejší Zemi. Pravým opakem takové exploze nových druhů jsou případy, kdy jednotlivé druhy vymírají. A tyto události rovněž byly součástí evolučního cyklu života na naší planetě. Avšak tyto dva procesy nenastávají vždycky současně. Když úbytek druhů rychle předstihne vznik druhů nových, tato nevyváženost může být dostatečná k vyvolání událostí, které jsou známy jako případy hromadného vymírání druhů.

Hromadné vymírání je obvykle definováno jako ztráta zhruba tří čtvrtin veškerých druhů existujících na celé planetě v průběhu časově „krátké“ periody geologického období. Vzhledem k obrovskému množství času uplynulého od doby, kdy se na Zemi vyvinul první život, tak pojem „krátký“ je definován jako „o něco méně než 2,8 miliónu roků“.

Protože minimálně v období kambria, které začalo zhruba před 540 milióny roků, kdy rozmanitost života poprvé doslova explodovala do podoby rozsáhlé řady živých forem, nastalo pět období hromadného vymírání druhů, která rozhodně splňují kritéria takové události. Tato tzv. „Velká pětka“ se stala součástí vědeckých měřítek pro určení, zda lidstvo začalo v současné době vytvářet podmínky pro v pořadí šesté hromadné vymírání druhů.

Velká pětka

K těmto pěti hromadným vymíráním docházelo v průměru zhruba každých 100 miliónů roků od počátku období kambria, i když zde není prokazatelná hranice v jejich přesném načasování. Každá epizoda sama o sobě trvala v rozmezí 50 000 až 2,76 miliónu roků.

„Velká pětka“ hromadných vymírání druhů na Zemi Autor: The Conversation/CC BY-ND 4.0
„Velká pětka“ hromadných vymírání druhů na Zemi
Autor: The Conversation/CC BY-ND 4.0
První hromadné vymírání nastalo na konci období zvaného ordovik, zhruba před 443 milióny roků a vymizelo při ní více než 85 % všech existujících druhů. Geologický útvar zvaný ordovik se zdá být důsledkem dvou klimatických jevů. Zaprvé je to období celoplanetárního zalednění (globální „doba ledová“), po kterém následovala perioda prudkého oteplování.

Druhé hromadné vymírání druhů nastalo v průběhu pozdního devonu kolem období před 374 milióny roků. Postihlo zhruba 75 % všech druhů, většina z nich byli bezobratlí v tropických mořích té doby. Toto období v historii Země bylo charakteristické značným kolísáním výšky mořské hladiny a prudkým střídáním podmínek ochlazování a oteplování.

Bylo to také období, kdy rostliny začaly zabydlovat souše (došlo k rychlému zalesnění) a přispěly ke snížení koncentrace oxidu uhličitého v ovzduší; všechno to bylo doprovázeno přetvářením zemského povrchu a nízkým obsahem kyslíku.

Třetí hromadné vymírání, které bylo nejvíce devastující pro živé organismy – tzv. velké permské vymírání, nastalo na konci období permu (což je závěrečná geologická perioda prvohor) zhruba v období před 252 milióny roků. Tehdy vyhynulo více než 95 % všech druhů žijících na Zemi v té době.

Některé z navrhovaných příčin zahrnují impakt velkého asteroidu, který zaplnil ovzduší rozdrcenými částicemi (prachem a kouřem), což vedlo k vytvoření nevhodných klimatických podmínek pro velké množství živočišných i rostlinných druhů. Událost vedla k zablokování slunečního záření a ke generování intenzivních kyselých dešťů.

Některé další možné příčiny se stále diskutují, jako například masivní vulkanická aktivita v oblasti dnešní Sibiře (tzv. sibiřské trapy), nárůst toxicity vody v oceánech způsobené zvýšením obsahu atmosférického oxidu uhličitého nebo nedostatek kyslíku v ovzduší i v mořích.

Čtvrté hromadné vymírání znovu zasáhlo naši planetu zhruba padesát miliónů roků po velkém permském vymírání. Vyhynulo přibližně 80 % světových druhů v průběhu geologického období zvaného trias.

To bylo pravděpodobně způsobeno některými obrovskými geologickými událostmi v oblasti dnešního Atlantického oceánu, při kterých došlo ke zvýšení koncentrací atmosférického oxidu uhličitého, ke zvýšení globální teploty a okyselení oceánů.

Páté hromadné vymírání – zatím poslední a pravděpodobně nejznámější vymírání druhů – nastalo v průběhu období křídy, kdy odhadem zaniklo 76 % všech druhů včetně nelétavých dinosaurů. Zánik velmi dravých dinosaurů dal novou příležitost savcům diverzifikovat se a obsadit nové lokality, což nakonec vedlo až k vývoji člověka.

Příčinou vymírání v období křídy byl nejspíše dopad velkého asteroidu v období před 66 milióny roků do oblasti poloostrova Yucatan v Mexiku, kde došlo k vytvoření kráteru Chicxulub, případně rozsáhlá vulkanická aktivita v oblasti tzv. dekkánských trapů v dnešní Indii, respektive kombinace obou událostí.

Kromě těchto výrazných událostí, které významně ovlivnily vývoj života na Zemi, však docházelo rovněž k většímu počtu hromadných vymírání s menšími dopady na živou přírodu.

Je krize dnešní biodiverzity šestým hromadným vymíráním?

Země v současné době zakouší velkou měrou krizi v oblasti vymírání druhů v důsledku využívání Země lidskou populací. Avšak jestli to bude představovat šesté hromadné vymírání, záleží na tom, zda rychlost dnešního vymírání bude vyšší než „přirozená“ rychlost, která se vyskytuje mezi obdobími hromadného vymírání.

Tato přirozená rychlost vymírání naznačuje, jak rychle by došlo k očekávanému vymizení druhu za nepřítomnosti lidského přičinění, což je většinou zjišťováno na základě fosilních záznamů a vede k odhadu, jaké množství druhů vyhynulo mezi dvěma obdobími hromadného vymírání.

Nejvíce přijímaná normální rychlost vymírání odhadovaná z fosilních záznamů poskytuje průměrnou životnost kolem jednoho miliónu roků pro jednotlivé druhy. Jinými slovy – jeden rostlinný či živočišný druh zanikne v průměru za milión roků. Avšak tyto odhady jsou velmi nespolehlivé a dosahují rozmezí 0,1 až 2,0 vyhynutí druhu na jeden milión roků. Jestli se nyní skutečně nacházíme v období šestého hromadného vymírání, záleží na přesném vymezení skutečné hodnoty rychlosti tohoto procesu.

Na rozdíl od pátého velkého vymírání jsou v současné době ztráty druhů rovněž ovlivňovány souborem přímých a nepřímých činností lidstva, jako je například ničení a fragmentace přirozeného prostředí, přímé zužitkování druhů v podobě rybolovu a lovu zvířat, chemické znečištění, invazivní chování člověka a lidmi částečně ovlivňované globální oteplování.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] sciencealert.com
[2] theconversation.com

Převzato: Hvězdárna Valašské Meziříčí



O autorovi

František Martinek

František Martinek

Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.

Štítky: Epizody hromadného vymírání, Planeta Země


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC3718

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2025 obdržel snímek „NGC 3718“, jehož autorem je astrofotograf Zdenek Vojč   12. dubna 1789 namířil astronom William Herschel svůj dalekohled směrem k souhvězdí Velké medvědice a objevil zde mimo jiné mlhavý obláček galaxie NGC 3718. Téměř přesně 236

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »