Zrníčko prachu z asteroidu Itokawa dopravené na Zemi japonskou sondou HayabusaJe to podobné, jako kdyby se jednalo o kosmickou verzi ruské dřevěné panenky - matrjošky, kterou lze rozložit a která v sobě skrývá několik dalších čím dál menších panenek. Drobounká zrníčka prachu, odebraná z povrchu planetky (25143) Itokawa, jsou ve skutečnosti pokryta na povrchu ještě menšími částicemi a krátery - jizvami způsobenými vysokorychlostními srážkami s impaktory nanometrových rozměrů (1 nanometr = 1 miliardtina metru).
V roce 2010 dopravila na Zemi japonská sonda Hayabusa více než 1500 zrníček prachu, odebraných z povrchu asteroidu Itokawa (jedná se o tzv. blízkozemní asteroid). Výzkumy některých prachových zrníček, které japonští vědci uskutečnili v minulém roce, vedou k závěru, že planetka o délce asi 500 m pravděpodobně zahájila svoji existenci jako mnohem větší těleso o velikosti přibližně 20 km. Itokawa má velmi nízkou hustotu, což napovídá, že se ve skutečnosti jedná o hromadu kamenné drti, která se pravděpodobně spojila poté, co její mateřské těleso bylo rozbito v důsledku impaktu.
Nyní výzkumný tým, jehož vedoucím byl Eizo Nakamura (Okayama University, Misasa, Japonsko) odhalil důsledky srážek na ještě menším měřítku. Obrázky ze skenovacího elektronového mikroskopu, kterým bylo zkoumáno 5 zrníček prachu o velikosti 0,04 až 0,11 milimetru, ukázaly ještě menší částice přilepené na jejich povrchu.
Planetka Itokawa na snímku pořízeném japonskou sondou HayabusaVědci zjistili, že zkoumané částice velmi jasně zobrazují jejich bouřlivou minulost. Zrníčka byla pokryta krátery, což znamená, že do nich vysokou rychlostí narážely další částice, čímž docházelo k částečnému natavení bezprostředního okolí srážky. Objevili rovněž jiné částice přilepené k zrníčkům prachu, které do nich narazily dostatečně vysokou rychlostí a navzájem se spojily. Způsob takového procesu podle astronomů vede k předběžnému odhadu, že se menší částice musely pohybovat rychlostí mezi 16 a 35 tisíci kilometrů za hodinu - tyto částice měly velikost několika nanometrů. Mezi studovanými částicemi, na nichž byly přilepeny další menší částice, vědci objevili několik střípků, očividně tvořených skly.
Pochopení těchto procesů vrhá nové světlo na způsoby, jak tzv. kosmické počasí ovlivňuje povrch asteroidů, které na oplátku mohou pomoci vědcům lépe odhadnout stáří planetek.
Narodil se v roce 1952. Na základní škole se začal zajímat o kosmonautiku, později i o astronomii. V roce 1978 nastoupil na Hvězdárnu Valašské Meziříčí na pozici odborného pracovníka, kde v různých funkcích pracoval až do konce února 2014. Věnoval se především popularizační a vzdělávací činnosti. Od roku 2003 publikuje krátké články o novinkách v astronomii a kosmonautice na stránkách www.astro.cz. I po odchodu do důchodu spolupracuje s valašskomeziříčskou hvězdárnou a podílí se na přípravě obsahu stránek www.astrovm.cz. Ve volném čase se věnuje rekreační turistice.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 12. do 10. 12. 2023. Měsíc bude v poslední čtvrti. Jupiter je večer na jihovýchodě, Saturn nad jihozápadem. Ráno září nad jihovýchodem jasná Venuše. Aktivita Slunce se výrazně zvýšila a opět nastala výraznější polární záře, viditelné bohužel převážně z Ameriky nebo Nového Zélandu. Kometa 12P opět prošla zjasněním, najdeme ji u Vegy. Pokračuje kanonáda startů Falconu 9. K ISS se vydala nákladní loď Progress MS-25. Před 50 lety snímal poprvé Jupiter zblízka Pioneer 10.
Titul Česká astrofotografie měsíce za říjen 2023 obdržel snímek
„Tři planetární mlhoviny“, jehož autorem je Evžen Brunner
Planetární mlhovina. Již od roku 1875 poněkud matoucí označení. Byť by tento název mohl evokovat třeba protoplanetární disk okolo vznikající hvězdy,