Úvodní strana  >  Články  >  Sluneční soustava  >  Zvláštní večernice na obloze Marsu: modrá Země
Vít Straka Vytisknout článek

Zvláštní večernice na obloze Marsu: modrá Země

Snímek Země z robota Curiosity; nalevo od zvětšeniny je patrná původní podoba Země Autor: NASA/Spaceflightnow.com
Snímek Země z robota Curiosity; nalevo od zvětšeniny je patrná původní podoba Země
Autor: NASA/Spaceflightnow.com
Představte si, že jste byli zvoleni do posádky prvního přistání lidí na Marsu. Už jste na místě, pracujete ve skafandru mimo přistávací modul, sbíráte všelijaké šutry a najednou už nastane večer (Mars má skoro stejně dlouhý den jako Země) a vy se máte vrátit do lodi. V poslední chvilce venku upřete zrak k jasnému tmavému nebi – a pátráte po Zemi. Zní to ještě docela jako sci-fi, nicméně americký robot Curiosity nabídnul možnost něco takového zažít alespoň virtuálně.

Země a Měsíc kamerou sondy MRO u Marsu na podzim 2007 Autor: Spaceflightnow.com
Země a Měsíc kamerou sondy MRO u Marsu na podzim 2007
Autor: Spaceflightnow.com
Fotografie v titulu článku byla vozítkem pořízena 31. ledna 2014, v 529. den pobytu Curiosity na Marsu, zhruba 80 minut po místním západu slunce, a zachycuje nejjasnější objekt tehdejšího nočního nebe – modrou večernici Zemi vysoko nad skalnatým horizontem, která evidentně na marťanském nebi dokáže podobné divy jako na tom našem Venuše.

Když si fotografii zvětšíme, pod modrou Zemí spatříme trochu méně výrazný bod, který není ničím jiným než naším vlastním Měsícem.

„Lidský pozorovatel s normálním zrakem by, stojíce na povrchu Marsu, mohl snadno pozorovat Zemi a její Měsíc jako dvě sousedící, jasné večerní hvězdy,“ uvádí NASA.

Ještě dodejme, že Země byla v době pořízení své první fotky roverem Curiosity od Marsu vzdálena 159 milionů kilometrů.

Země jako Jitřenka nad Marsem v podání roveru Spirit v roce 2004 Autor: Wikipedia
Země jako Jitřenka nad Marsem v podání roveru Spirit v roce 2004
Autor: Wikipedia
Lednový „úlovek“ Curiosity však nebyl první fotkou Země z povrchu Marsu: již v roce 2004 poslal robot Spirit zpět domů snímek Země coby jasné Jitřenky na předúsvitové marťanské obloze. Tehdy ale nebyl zachycen náš Měsíc.

Curiosity není stavěna na astronomická pozorování a její kamery jsou kalibrovány spíše na zabírání cílů mnohem bližších – okolních geologických útvarů. Jiná situace však nastává u družic, které Mars obíhají nad hranicí atmosféry. Například v říjnu 2007 pořídila sonda Mars Reconnaissance Orbiter nádherný ostrý snímek Země i Měsíce pomocí kamery HiRISE s vysokým rozlišením.

V kvalitě rozhodně ne, nicméně v historickém významu marťanským sondám silně konkuruje Voyager 1 se svojí fotografií matného modrého bodu (samozřejmě Země), která byla pořízena v roce 1990 ze vzdálenosti šesti miliard kilometrů, z bodu za drahou Neptunu.

Zdroj:




O autorovi

Vít Straka

Vít Straka

Vít Straka je český popularizátor astronomie a zejména pak kosmonautiky. Narodil v roce 1991, v současnosti žije na Hodonínsku, je členem Astronautické sekce ČAS a studuje Masarykovu univerzitu v Brně. Do jisté míry vděčí za svůj zájem o vesmír a kosmonautiku brněnskému planetáriu vlastně, protože v dětství jej zde zaujaly záběry postav, které v podivných skafandrech skákaly po Měsíci. Nejdříve vyděsily, pak podnítily zájem a odstartovaly bádání v kosmounautice. V redakci Astro.cz působí od roku 2008 a publikuje zde především články o vesmírných misích a Sluneční soustavě. Kromě Astro.cz dlouhodobě spolupracuje s časopisem Tajemství vesmíru, věnuje se přednáškové činnosti či popularizaci astronomie a kosmonautiky v rozhlase. V kosmonautice rád spatřuje její přínosy lidstvu, které třeba nemusí být na první pohled zřejmé. Osobně potkal již více než dvě desítky astronautů a kromě vesmíru a kosmonautiky patří k jeho koníčkům zvířata, historie či slézání vysokých budov a staveb. Kontakt: vitek.straka@seznam.cz.



33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »