Co přinesla norma ČSN EN 12464-2 do světelného znečištění?

Obecná část

Norma nejprve obecně deklaruje kriteria pro navrhování osvětlení, například k čemu je dobré osvětlení, k čemu je dobré kvalitní vyvážení jasu, kdy je potřebné osvětlení ještě zlepšit a podobně. Dále se vyjadřuje k podání barev, stroboskopickému jevu podání tvaru, energetickému hledisku a tak dále. Definuje také termíny a vysvětluje použité veličiny.

Zápory z hlediska světelného znečištění

Kapitola pět je už ale zajímavější. Jsou v ní uvedeny tabulky s přehledem požadavků na osvětlení venkovních pracovních prostor. Stanovuje udržovanou osvětlenost Em, což je hodnota osvětlenosti, pod kterou nesmí průměrná osvětlenost na rovině klesnout, dále rovnoměrnost osvětlení U0, což je poměr minimální a průměrné osvětlenosti povrchu, dále mezní hodnotu součinitele oslnění GRL a index podání barev Ra. Velkou nevýhodou pro nás astronomy je to, že stanovuje nejhorší přípustné parametry. To značí, že třeba rovnoměrnost osvětlení může být i lepší, což je dobré, ale co už dobré není je to, že když je například pro chodník určena hodnota Em na 5 lx a někdo to osvětlí 5000 lx a zachová rovnoměrnost, tak je to podle normy vyhovující osvětlení! Ke všemu je to hodnota na konci plánované údržby, čili na začátku bude ještě silnější.

No a co říci k stanoveným hodnotám? Některé jsou akceptovatelné, ale například minimální průměr 20 lx, hospodářsků dvůr zemědělské farmy je podle mého názoru docela dost. Stejně vyznívají i některé hodnoty první části této normy (vnitřní prostory), kde je například pro prostor WC stanovena osvětlenost 200 lx. Pro představu při 60W žárovce na běžném panelákovém WC je osvětlenost přibližně 30 lx.

Dále není moc dořešené to, že norma sice řeší osvětlení zařízení pro těžbu plynu a ropy z mořského dna, nebo plavební kanály, zdymadla, přístavy a podobně, ale třeba nevím kam bych zatřídil takový povrchový důl (snad staveniště?), nebo železárny (snad do petrochemických a jiných rizikových provozů?). Na obhajobu je třeba říci, že to je evropská norma a nejen ryze česká.

Pozitiva z hlediska světelného znečištění

Norma obsahuje kapitolu rušivé světlo. Tabulka dvě stanovuje přípustné maximum rušivého světla ve venkovních osvětlovacích soustavách. Vyplývá z ní hlavně to, že v zóně E4 tzn. rušné město vám může někdo do bytu svítit maximálně 5 lx, fasáda osvětlených budov může mít maximálně 25 cd.*m-2 a znaky například na nějaké reklamní nebo informační tabuli mohou mít maximálně 1 000 cd*m-2. Z toho taky plyne čím bychom měli světlo měřit - osvětlované prostory a rušivé světlo v bytě luxmetrem a jasy budov a reklam skymetrem (ten dá hodnotu v mag*arcsec-2 a tu převedu na cd*m-2). Velice důležité pak je, že hodnoty rušivého světla musí být uvedeny v projektorvé dokumentaci!

Praktické použití z hlediska práva

Vydání nové technické normy, ač tato stanovuje konkrétní limity pro hodnoty rušivého světla, bohužel neznamená, že tyto limity jsou přímo právně vynutitelné. Neplatí tedy, že je nyní musí všichni respektovat, jinak by jim hrozila právem předvídaná sankce. Důvodem je, že technické normy jsou obecně vzato právně nezávazné, stanovují jen určitá doporučení, která je vhodné respektovat. K tomu, aby některá technická norma právně závazná byla, je nutné, aby byla vtělena do právního řádu, což se v praxi děje tak, že na danou normu je někde v právním řádu odkaz. Žádný takový odkaz na rozebíranou "osvětlovací normu" se přitom nikde v českém právním řádu nevyskytuje. Žádný nástroj pro přímé vynucení normy tedy neexistuje.

I právně nezávazná technická norma se však právními nástroji může prosazovat nepřímo. Konkrétně se existence normy často odráží ve způsobu, kterým je právo aplikováno. Právní řád totiž obsahuje celou řadu tzv. neurčitých ustanovení, jejichž výklad je z vůle zákonodárce a zcela v souladu s naším právním systémem ponechán na orgánu aplikujícím právo, tedy např. na soudci či správním orgánu. Právě způsob výkladu těchto ustanovení pak může být ovlivněn obsahem existující technické normy. V našich souvislostech můžeme uvést několik případů, kdy může "osvětlovací norma" ovlivnit výklad práva při jeho aplikaci.

Řízení podle stavebního řádu

Prvním a možno říci nejpřímějším případem jsou řízení podle stavebního řádu. Při povolování stavby a stejně tak při povolování užívání stavby (kolaudaci) se mimo jiné zjišťuje, zda záměr (stavba) neohrožuje veřejné zdraví či zda není v rozporu se závaznými stanovisky dotčených orgánů. Takovými dotčenými orgány mohou být v určitých případech např. hygienické stanice. Záleží pak na "odvaze" stavebního úřadu či hygienické stanice (resp. na jejich správním uvážení), jak dalece budou limity technické normy považovat za směrodatné pro posouzení zákonných hledisek (zde zejména neohrožování veřejného zdraví) a do jaké míry se tak zasadí o jejich splnění.

Náhrada škody

Další oblast práva, která má v praxi velký vliv na prosazování technických norem, je odpovědnost za škodu. Podle § 415 občanského zákoníku platí tzv. obecná prevenční povinnost, tedy slovy zákona "Každý je povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a životním prostředí". Kdo tuto povinnost poruší, odpovídá za škodu tím způsobenou. Pro posouzení odpovědnosti "škůdce" za škodu, může mít význam i skutečnost, zda byla při činnosti, při níž došlo ke škodě, splněna technická norma. Podle rozhodovací praxe soudů se totiž má za to, že kdo jedná v rozporu s technickými normami, resp. kdo trpí stav, který je s nimi v rozporu, nepočíná si tak, aby předcházel škodám.

Uplatnění této možnosti postihu v oblasti světelného znečištění však bude patrně nepříliš časté, už proto, že škody způsobené rušivým světlem jsou obtížně kvantifikovatelné. Přesto si lze například představit případ, kdy by se náhrady škody na zdraví domáhal někdo, kdo by tvrdil, že jeho zdravotní potíže jsou způsobeny chronickou nespavostí a za příčinu této nespavosti by označil silné rušivé světlo. Pokud se dotyčnému podaří prokázat výše uvedenou souvislost, musí ještě prokázat, že někdo porušil svoji povinnost. A zde je prostor pro naši normu. Pokud nebudou splněny limity pro rušivé světlo, je šance na úspěch ve sporu poněkud vyšší než v případě, kdy by buď byly limity splněny, nebo kdy by limit (resp. norma) vůbec neexistoval.

Sousedské vztahy

Konečně pak můžeme uvést případ tzv. sousedských sporů. Opět jsme v občanském zákoníku, tentokrát u § 127, který říká, že "vlastník věci se musí zdržet všeho, čím by nad míru přiměřenou poměrům obtěžoval jiného nebo čím by vážně ohrožoval výkon jeho práv. Proto zejména nesmí...nad míru přiměřenou poměrům obtěžovat sousedy...světlem, stínem..." I v tomto případě by mohly limity stanovené technickou normou hrát roli při výkladu pojmu "míra přiměřená poměrům". Důležitější však patrně bude kritérium obvyklosti, tedy jak to vypadá v obdobných případech. Dokud je rušení světlem např. z pouličního osvětlení normální, nejspíš nám technická norma nepomůže. Autor zde přitom úplně odhlíží od toho, zda je možno obec při zajišťování její veřejnoprávní funkce, do čehož jistě zajištění osvětlení patří, považovat za "souseda". Citované ustanovení míří na soukromoprávní spory mezi dvěma soukromými osobami, v našem případě tedy např. na případ, kdy nám do oken svítí sousedův zahradní halogen nebo osvětlení vedlejšího reklamního bilboardu.

Tyto, ale i další zde neuvedené právní souvislosti způsobují, že i právně nezávazná norma se fakticky prosazuje. Je tedy možno důvodně předpokládat, že při navrhování osvětlovacích soustav budou normou stanovené limity plněny. Projekt, nesplňující platnou technickou normu investoři fakticky nepřijímají, neboť by se tím vystavili zvýšenému riziku, že jejich stavba nebude povolena či zkolaudována, případně že se budou potýkat s některým dalším ze shora nastíněných problémů. Přesto, že splnění předmětné technické normy nelze přímo nijak právně vynutit, nepřímo se norma prosazuje hrozbou právních následků při jejím nesplnění. Na hodnoty rušivého světla a tím i světelného znečištění tak může mít tato technická norma výhledově velký vliv. Ve svých důsledcích může jít dokonce i o účinnější a zejména méně násilnou formu regulace, než by byla regulace obecně závaznými právními předpisy.

Světelná reklama podle nové normy
Osvětlení venkovních prostorů podle ČSN EN 12464 -2
Převod mags/arcsecond² na cd/m²
Seriál O svícení