Úvodní strana  >  Články  >  Světelné znečištění  >  Rozhovor: Pavel Suchan - Rezervace tmy

Rozhovor: Pavel Suchan - Rezervace tmy

Přesvětlené místo - Tábor (foto P. Suchan)
Přesvětlené místo - Tábor (foto P. Suchan)
Od 10. do 13. září letošního roku se na brněnské hvězdárně po deseti letech konal astronomický festival. Sešlo se na něm na 70 astronomů z České i Slovenské republiky. Ve velké části z 15 přehledových přednášek z různých astronomických oborů byla zmiňována i problematika světelného znečištění. Stav je dnes doslova žalostný, ale snad se blýská na lepší časy. V pořadu Nebeský cestopis o tom vyprávěl jeden z účastníků festivalu, odborník na světelné znečištění, astronom Pavel Suchan z Astronomického ústavu AV ČR.

Kdy se u nás poprvé začalo hovořit o světelném znečištění?
Před deseti lety na prvním Astronomickém festivalu se tady v Brně o problematice světelného znečištění nemluvilo vůbec. Tou dobou se v České republice objevovaly první zmínky a informace o světelném znečištění, ale vážně se o něm jednalo poprvé až na tiskové konferenci v lednu 2001. Ve světovém měřítku se o světelném znečištění začalo vážně hovořit kolem roku 1960 a to ve Spojených státech amerických. Tam se velké observatoře, postavené poměrně blízko velkých amerických měst, začaly setkávat s tím, že se města bouřlivě rozvíjela a to včetně venkovního osvětlení. A toto světlo způsobovalo potíže při astronomických pozorováních. To je takový prvopočátek diskuzí o tom, že světelné znečištění může něčemu a někomu vadit. Už kolem roku 1990 se světelné znečištění v některých státech světa dostávalo do zákonů. Zákonodárství ve světě je tedy staršího data než diskuze v České republice. Informace, která tady v Brně proběhla letos, byla z hlediska toho desetiletého intervalu první.

Světelné znečištění se částečně táhlo všemi přednáškami jako taková červená nit. Vadí všem astronomům, i když se zabývají různými obory astronomie. Také se mluvilo o tom, že ovlivňuje hvězdárny, které ukazují oblohu veřejnosti. Jakým způsobem? Je to až tak vážné, že už není co ukazovat?
Tak hrozné to není, že bychom se museli odstěhovat na Měsíc, kde světelné znečištění neexistuje. Ale toto téma se opravdu táhlo všemi příspěvky a to nejen odbornými. Viděli jsme tu ukázkový pořad pro veřejnost o Měsíci. To je velmi často téměř jediný objekt na obloze, který je možné z měst pozorovat. Přitom na pražské Štefánikově hvězdárně bylo možné ještě kolem roku 1990 pozorovat dalekohledy pro veřejnost spousty objektů. Dneska je velmi obtížné něco nalézt. Samozřejmě, robotický dalekohled jakýkoliv objekt najde, ale pohled na něj je zásadním způsobem horší, než to bylo před deseti dvaceti lety. V každém případě ztrácíme možnost pohledu na oblohu. Odhaduje se, že dneska dvě třetiny světové populace žijí v oblastech se světelným znečištěním a v EU a USA, čili v těch vyspělých oblastech, je to 99 % obyvatelstva. Existuje takový příklad. V jednom americkém městě došlo naráz vlivem havarijní situace k vypnutí elektřiny a lidé volali, co je to za ten obrovský svítící oblak na obloze. Byla to Mléčná dráha, ale oni už ji neznali.

Problematiku si uvědomuje stále více států a více lidí. Začínají se objevovat první projekty, kdy je snaha na celých územích světelné znečištění co nejvíce potlačit. Jak jsou ty projekty úspěšné?
Teď máme první výsledky ze Slovinska. Slovinsko je poměrně malá země, dvoumilionová, ale v roce 2007 přijala zákon, který prudce omezuje světelné znečištění, včetně spotřeby elektrické energie. Má na to desetiletou lhůtu, ale když se dneska projedete Slovinskem, tak všechny nové instalace jsou ekologicky přítulné, svítí jen do dolního poloprostoru. Podle měření už dneska ve Slovinsku klesá světelné znečištění. To je zásadní rozdíl proti drtivé většině ostatních míst.

Pak jsou takové první vlaštovky, které vytvářejí ochranná území. Například na Novém Zélandě vytvořili jakousi rezervaci tmy. Je z toho obrovská turistická atrakce, do které jezdí ti lidé z měst, kteří už neznají Mléčnou dráhu. V Maďarsku existuje taková oblast, která se jmenuje Zselic. Je to první evropský park temného nebe, skutečně tmavého nočního prostředí.

Ale i Česká republika a Polsko chystají takovou informačně-ochrannou konzervační oblast. V ní by se nemělo svítit a tma by v ní měla být co nejvíce zachována. Je to na kraji Jizerských hor, těsně před Krkonoši, v obci Jizerka a na polské straně v obci Orle. Chceme ji vyhlásit ještě letos před prvním sněhem v rámci Mezinárodního roku astronomie. Podílejí se na tom čtyři instituce. Z české strany je to CHKO Jizerské hory a Astronomický ústav Akademie věd ČR, z polské strany Lesní správa Świeradów a Astronomický ústav Univerzity ve Wroclawi.

Rozhovor vysílal Český rozhlas Leonardo v pořadu Nebeský cestopis dne 19. 9. 2009. Otázky pokládal Petr Sobotka. Přepis rozhovoru připravila Věra Bartáková.




O autorovi

Petr Sobotka

Petr Sobotka

Petr Sobotka je od r. 2014 autorem Meteoru - vědecko-populárního pořadu Českého rozhlasu. 10 let byl zaměstnancem Astronomického ústavu AV ČR v Ondřejově. Je tajemníkem České astronomické společnosti. Je nositelem Kvízovy ceny za popularizaci astronomie 2012. Členem ČAS je od roku 1995.

Štítky: Pavel Suchan, Světelné znečištění


21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »