Vykoukáme oblohu! aneb Vyražte jen tak s dalekohledem do ulic...

Při volbě lokality jsem měl na výběr dvě možnosti. Strčit dalekohled do auta, vyjet za město a vychutnávat ničím nerušený výhled. Háček byl v tom, že u dalekohledu nerad postávám sám, takže volba padla na to nejméně vhodné místo – lampami přepálené parkoviště nákupního centra v Ostravě-Porubě. To místo nemělo vůbec nic, co by mohl astronom k pozorování potřebovat. Tedy až na jednu věc. Spousty zvědavých a nadšených lidí. Za tu hodinku a půl, co jsem stál u chodníku, se přišla podívat nejméně padesátka lidí. Od předškoláků, teenagerů žmoulající cigaretku až po místní sběrače kovů a starých baterií. Vzorek lidí byl rozličný, avšak spojovala je jedna věc. Igelitová taška s nákupem v jedné ruce a úžasný výraz ve tváři, když přitiskli oko k dalekohledu. A věřte, že to byl opravdu dobrý pocit jen tak si popovídat s náhodnými lidmi a zprostředkovat jim tak všední věc jako je obloha, pod kterou denně kráčí a ukázat jim ji v trochu jiném hávu.

Proč zrovna Guerillaobserving?

(čti: partizánský způsob hvězdaření) Asi ta forma, jakou je to podáno. Žádné oficiální letáčky, žádný organizátor, žádná instituce nad vámi. Pouze vy vaše skromná technika, trocha propagace na sociálních sítích, nebe nad vámi a možná ochranka nákupního centra, které je to stejně jedno. Důležité ale je, aby se k vám dostalo co nejvíce lidí. Hvězdárny sice pořádají oficiální pozorování pro veřejnost, jsou i různé astronomické akce. Na ty ale přijdou lidé, kteří o astronomii už tím že přišli, jeví nějaký zájem. Jak jsem v úterý (4. 2. 2014) zjistil, mnozí ani neví, že by je to mělo zajímat! Ale troufám si říct, že zhlédnutí Jupitera zaselo v nejednom semínko zájmu. Lidé zkrátka už nevědí, oč díky světelnému znečištění přišli. A když budeme náhodným kolemjdoucím ukazovat, že jim něco schází, možná se světlem začnou hospodařit lépe než doposud. Třeba se jednou dočkáme, že mezi tříděný odpad bude patřit i světlo. Tak jako už dnes každý ví, že plast patří do žlutého kontejneru, tak možná jednou bude úplně samozřejmé,že při plánování osvětlení se automaticky bude brát na zřetel dopad na temnou oblohu. V Ostravě dostala každá domácnost tašky na třídění odpadu a najednou se podíl vytřízeného odpadu zněkolikanásobil. Proč? Protože se zkrátka strčily „kontejnery“ lidem pod nos.

Je to možná zbožné přání jednoho romantického snílka, ale když se nás najde více, a věřím, že je nás takových více, třeba se nám to i povede. Pojďme donutit lidi, aby jim něco scházelo! Pojďme jim ukázat, o co se připravili! Vytlačme své zrcadlové, nebo čočkové mazlíčky do ulic! Nenechávejme si temnou oblohu pro sebe! Nezavírejme ji do rezervací v Beskydech, či Jizerkách ale vypusťme ji divokou a nespoutanou do ulic mezi nic netušící kolemjdoucí! Tím nechci naznačovat, abyste po partyzánsku stříhali kabely pouličního osvětlení a vyhazovali elektrárny do povětří. Tu tmu musíme zařídit úplně jinak, mnohem a mnohem složitěji, a každý víme jak.

Za tým odbojářů proti světelnému znečištění, přeji krásnou oblohu.

FB: Chci zase vidět nebe plné hvězd

Druhý pohled „spolubojovníka“

Všem vřele doporučuji si to jít zkusit – uděláte spoustu lidí šťastnými. Lidé vám budou děkovat, že viděli, o čem neměli ani tušení, několikrát se mi stalo, že mi s díky podávali ruce. Málokdo vás odmítne, zhruba jen asi každý pátý koho aktivně oslovíte. A i ti nejsou ztracení! Já je odzbrojuji ostrovtipem: „Pojďte se podívat na Měsíc!“ - „Nene já spěchám.“ - „Tak aspoň na týden:-)“ Polovina lidí po této větě jde.

Potom také uděláte něco, což jsme si odvykli dělat – něco nezištného, zdarma a pro dobrou věc. Pamatuji, jak jsme ještě v 90. letech několikrát do roka vzali smetáky a lopaty a šli jsme vyčistit požární nádrž. Dnes? Nechtějte vidět, jak vypadá. Tomu odpovídají i reakce lidí – a proč to děláte? To děláte fakt zadarmo? Koukají na vás opravdu velmi zvláštně, když zjistí, že jim něco chcete dát, nic z toho nemáte, nestojí za vámi žádná organizace dokonce ani ta místní hvězdárna a děláte to jen tak. Dobré otázky jsou také: „A tady je jako nejlepší místo na pozorování, jo?“ A jste doma, voda na váš mlýn... A potom tady jsou děti. Některé se stydí, ale stačí jim nasadit difrakční brýle před oči a jsou tím nejvděčnějším publikem. A jak už napsal kolega – lidé, kteří přijdou na hvězdárnu, o ty bojovat nemusíme, ti už „nakažení“ jsou. Vyrazme do ulic a ukažme to lidem, kteří o tom v životě neslyšeli. Máme co nabídnout!

Autor článku jsou Jan Kondziolka a Pavel Kopp.