Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  10. vesmírný týden 2021

10. vesmírný týden 2021

Mapa oblohy 10. března 2021 v 19:00 SEČ (Stellarium)

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 8. 3. do 14. 3. 2021. Měsíc je ve fázi mezi poslední čtvrtí a novem. Večer je dobře vidět jasný Mars a níže nad jihozápadem i Uran. Planetka Vesta dosahuje maximálního jasu a najdeme ji v zadní části Lva. Večer se vysoko k Plejádám táhne šikmý kužel zvířetníkového světla. Perseverance na Marsu ujela již téměř sto metrů. Desátý prototyp Starship po letu do výšky 10 km tvrději dosedl a konečně zůstal stát, aby po několika minutách explodoval. Před 35 lety prozkoumalo několik sond zblízka Halleyovu kometu a před 240 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Obloha

Měsíc bude v novu v sobotu 13. března v 11:21 SEČ. Začátkem týdne se ještě objeví nízko na ranní obloze jako tenký srpek. 10. března bude v konjunkci se Saturnem, Jupiterem a Merkurem, ale úkaz bude spíše nepozorovatelný, protože tělesa budou velmi nízko nad obzorem krátce před východem Slunce.

Planety:
Na večerní obloze jsou vidět nad jihozápadem Mars (1 mag) a Uran (5,8 mag). Na začátku astronomické noci (když Slunce sestoupí hlouběji než 18° pod obzor) je Mars více než 40 a Uran více než 20° vysoko. Pozice Marsu mezi Plejádami a Hyádami v Býku je opravdu fotogenická.

133834.jpg Autor: Kamil Karlovský

Autor: Kamil Karlovský

Ranní planety, tedy Saturn, Jupiter a nyní krátce i Merkur, zůstávají ještě pár týdnů obtížně viditelné. Venuše se dá pozorovat na snímcích koronografu SOHO (dlouhé čárky kolem jasného zdroje vznikají přetékáním světla do sousedních pixelů detektoru).

Planetka Vesta (cca 6 mag) zůstává v zadní části souhvězdí Lva. Přiložený obrázek Tadeáše Valenta ji ukazuje ve třech různých pozicích od 2. do 6. března.

Vesta Autor: Tadeáš Valent
Vesta
Autor: Tadeáš Valent

Aktivita Slunce je velmi nízká, přestože povrch není zcela beze skvrn. Situace se i rychle mění, jako třeba o víkendu, kdy na západní straně rychle přibylo skvrn. Jak to na povrchu Slunce vypadá, lze kontrolovat na aktuálním snímku SDO. Ostatní snímky této vesmírné observatoře jsou zde.

Zvířetníkové světlo je způsobeno rozptylem slunečního světla na částicích prachu především v okolí roviny ekliptiky (zdánlivé dráhy Slunce na obloze a přibližně i drah planet). Právě na jaře má ekliptika i v našich šířkách celkem strmý úhel vůči obzoru. Na místech méně zasažených světelným znečištěním je pak vidět šikmý kužel bělavého světla. Nejlépe je vidět asi hodinu a půl po západu Slunce a na tmavé obloze je opravdu výrazným bělavým zdrojem světla. Pěkné fotografie z posledního týdne už vydají na malou minigalerii.

Zodiakiálne svetlo a Mliečna cesta Autor: Tadeáš Valent
Zodiakiálne svetlo a Mliečna cesta
Autor: Tadeáš Valent

Zvířetníkové světlo ze Štěpánovic u Klatov Autor: Antonín Hušek
Zvířetníkové světlo ze Štěpánovic u Klatov
Autor: Antonín Hušek

Obloha pod vrcholem Ještědu. Dole kužel zvířetníkového světla. Autor: Martin Gembec
Obloha pod vrcholem Ještědu. Dole kužel zvířetníkového světla.
Autor: Martin Gembec

Kosmonautika

Perseverance na Marsu už má za sebou tři jízdy. Během solu 14 (pátek 5. 3.) vykonalo vozítko krátkou asi 6,5 metru dlouhou zkušební jízdu a v dalších dvou solech (marsovských dnech) popojelo vždy zhruba o 40 metrů k severu. Uvidíme, možná, že severní varianta trasy k zbytkům říční delty je nyní pravděpodobnější. Detailní souhrn dění je na kosmonautix.cz.

Starship SN10 je dnes již sešrotovaný prototyp budoucího meziplanetárního stroje SpaceX, který jako první úspěšně dosedl po zkušebním letu do výšky 10 km. Bohužel dosednutí bylo tvrdé a zřejmě i selhaly výklopné nohy, takže se několik minut po dosednutí vzňal unikající metan a Starship vyletěla do vzduchu podruhé a naposledy. Zajímavé dění bude mít brzy pokračování v podobě Starship SN11.

4. března proběhl dlouho odkládaný start Falconu 9 s družicemi Starlink (L17). Start byl odložen od 27. ledna (celkem 15 možných termínů startu nebylo využito). Vše nakonec proběhlo úspěšně – první stupeň přistál na mořské plošině, obě poloviny aerodynamického krytu byly vyloveny z vody a družice jsou na správné dráze. Už 10. března má proběhnout další start (Starlink L20).
S příchodem jara se ukázalo, že Starlinky ruší astrofotografii na většině oblohy (u širokoúhlých fotografií i v počtu kolem deseti kusů najednou). Jejich stopy jsou i na více než polovině snímků přes dalekohled a když máme smůlu, tak i více než jeden najednou. Jejich čáry se daří vymazat skládáním snímků. U fotek krajiny je to ale neuvěřitelně pracné retušování. A otázka je, jak dlouho bude stačit jen prosté zprůměrování snímků? Až tedy uvidíte na obloze šňůrku teček, myslete i na to, že SpaceX je pro nás fanoušky kosmonautiky a noční oblohy velmi rozporuplná firma. Jenže to je možná jen začátek a pak budeme ještě vzpomínat, když tam byly jen Starlinky.

Pěkné záběry na stanici a astronauty přinesl výstup do volného kosmu z ISS.

Výročí

Před 35 lety proletěla kolem jádra Halleyovy komety armáda kosmických sond. Šlo jednak o sovětské sondy Vega 1 a 2, které minuly kometu nejblíže 6. a 9. března 1986. Dalšími byly 8. a 11. března japonské Suisei a Sakigake. Ovšem opravdu blízký průlet (600 km) vykonala až 14. března evropská Giotto, jejíž detailní záběry jádra komety jsou nejznámější. Giotto však zkoumala také složení jádra (z 80 % vodní led, 10 % led CO2…), zjistila, že jádro je tmavší než uhlí a má malou hustotu (asi 0,5 g/cm 3 naznačuje porézní strukturu). Přestože uvolňované částice nedosahovaly velkých rozměrů, tak dvě o odhadované hmotnosti maximálně jeden gram způsobily sondě vážnější potíže. Nárazem jedné začala mírně rotovat a druhá zničila multispektrální kameru (naštěstí až po průletu a pořízení fenomenálních snímků). Giotto je také první sondou, která zvládla dva průlety kolem jader komet (v roce 1992 to bylo 200 km od komety Grigg-Skjellerup). To znamená, že jako první sonda zvládla gravitační manévr pomocí Země a také hibernaci a opětovné probuzení.

9. března 1961 (60 let) proběhl úspěšný test kabiny lodi Vostok se stejným letovým profilem, jaký se připravoval pro let prvního kosmonauta. Mise bývá v západním světě označována Sputnik 9, jinak v Rusku jako Korabl-Sputnik 4. Na palubě byla figurína Ivan Ivanovič, pes Černuška a nějaké myši a morče. Živí tvorové i figurína zvládli let bez úhony a vše bylo nachystáno k letu člověka. Po jednom obletu Země vstoupila kabina do atmosféry, figurína byla vystřelena zvlášť na padáku, aby se otestovalo vše, co pak zažil Jurij Gagarin.

11. března 1811 (210 let) se narodil francouzský astronom Urbain Le Verrier. Dalo by se dnes říci, že to je člověk, který vypočítal Neptun, ale tím bychom zamlčeli, že totéž dokázal i John Adams v Anglii, ovšem nepovedlo se mu najít nikoho, kdo by mu pomohl vypočítanou planetu nalézt. Le Verrier ovšem svůj výpočet předal mimo jiné Berlínské hvězdárně, která měla v té době nové mapy oblohy a tak pro d'Arresta a Galleho nebyl problém planetu nalézt v řádu několika hodin.

13. března 1781 (240 let) spatřil William Herschel ve svém dalekohledu záhadný, podle něj mlhovině nebo kometě bez chvostu podobný objekt, čímž došlo k objevu planety Uran.

Výhled na příští týden 

  • Měsíc a planety na večerní obloze
  • výročí: Goddardova první kapalinová raketa
  • výročí: Gemini 8
  • výročí: Jiří Grygar
  • výročí: MESSENGER na oběžnou dráhu Merkuru
  • výročí: Antonia Maury

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v březnu ke stažení v PDF.
Obloha aktuálně, sekce webu ČAS.
Přehled viditelnosti těles aj. (z Milevska).




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Korabl-Sputnik 4, Le Verrier, Giotto, Halleyova kometa, Uran, Vesmírný týden


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »