Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  11. vesmírný týden 2020

11. vesmírný týden 2020

Mapa oblohy 11. března 2020 v 19:00 SEČ (Stellarium)

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2020. Měsíc bude mezi úplňkem a poslední čtvrtí. Večer je vidět jasná planeta Venuše. Ráno postupně uvidíme Mars, Jupiter a Saturn. Od druhé poloviny týdne můžeme večer sledovat komety nerušené měsíčním svitem. K ISS míří poslední klasická nákladní loď Dragon. Sonda OSIRIS-Rex si blíže prohlédla místo budoucího odběru vzorků z planetky Bennu. Před 185 lety se narodil Giovanni Schiaparelli, který nechtěně rozšířil špatně převzatý pojem canali na povrchu Marsu.

Obloha

Měsíc bude v (super)úplňku v pondělí 9. března ve 18:47 SEČ. Bude to jen o trochu menší úplněk, než očekávaný superúplněk dubnový. Rozdíl bude okem neřešitelně malý, takže si letos užijeme velký úplněk nejméně dvakrát. Zákryty hvězd Měsícem jsou položeny nevýhodně do druhé poloviny noci. Např. 12. 3. krátce před 1:00 SEČ vyleze zpoza kousku neosvětlené strany Měsíce hvězda 80 Vir (5,7 mag) ze souhvězdí Panny. 14. března kolem 3. ráno se kolem Měsíce budou vyskytovat hvězdy ró 3, 4 z Vah. Zatímco trojka o jasnosti 5,8 mag vyleze kolem 2:55, tak čtyřka o jasnosti 5,4 mag zaleze asi ve 3:10 a vyleze asi ve 4:15.

Sluneční skvrna 7. března 2020 Autor: NASA/SDO/HMI
Sluneční skvrna 7. března 2020
Autor: NASA/SDO/HMI
Planety:
Venuše (−4,4 mag) je vidět večer vysoko na obloze jako zářivá hvězda – Večernice. Večer 8. a 9. března prochází poblíž Uranu, bude od něj asi dva úhlové stupně. Ráno je vidět Mars (1 mag), Jupiter (−2 mag) a Saturn (0,7 mag). Všechny planety jsou však za svítání jen velmi nízko nad jihovýchodem, ale už je od sebe dělí úhlová vzdálenost jen deset stupňů.

Aktivita Slunce je velmi velmi nízká. Po 34 dnech beze skvrn se na povrchu objevila v jižních šířkách drobná skvrnka. Jak to na povrchu Slunce vypadá, lze kontrolovat na aktuálním snímku SDO.

Kometa C/2019 Y4 (ATLAS) 5. března 2020 Autor: Michael Jäger
Kometa C/2019 Y4 (ATLAS) 5. března 2020
Autor: Michael Jäger
Na obloze stále sledujeme zjasňující kometu C/2019 Y4 (ATLAS). Kvůli úplňku byla nyní obtížněji pozorovatelná a tak s odhady jasu počkejme, až bude vizuálně viditelná na tmavé bezměsíčné obloze. Poslední odhady směřovaly k 11 mag při velikosti komy 5 úhlových minut. Nyní se nachází v hlavě Velké medvědice. Od 11. března bude večer vidět na bezměsíčné obloze asi 6° od Dubhe.

Stále platí, že nejjasnější kometou na obloze je C/2017 T2 (PanSTARRS), která má asi 9 mag a nachází se v Kasiopeji poblíž mlhoviny Srdce.

Relativně jasná (asi 9,5 mag) je také kometa C/2019 Y1 (ATLAS), ta se však nachází relativně nízko na obloze, večer jen asi 15 stupňů vysoko, asi 2 stupně od alfy Andromedy, Alpheratz, v levém horním rohu Pegasova čtverce.

Kosmonautika

Oblaka vytvořená 7. 3. 2020 prvním a druhým stupněm rakety Falcon 9 při vynášení lodi Dragon na misi CRS-20 Autor: John Kraus
Oblaka vytvořená 7. 3. 2020 prvním a druhým stupněm rakety Falcon 9 při vynášení lodi Dragon na misi CRS-20
Autor: John Kraus
V sobotu 7. března odstartovala na zásobovací misi CRS-20 vůbec poslední nákladní loď Dragon. Tato konkrétní kabina letí již potřetí, a protože SpaceX už má ve fázi finálních příprav loď pro přepravu kosmonautů s názvem Crew Dragon, lze očekávat, že další zásobovací mise již provede tato novější kosmická loď. První let lodi Dragon se uskutečnil v roce 2014 a tehdy šlo o první soukromou zásobovací loď. Dnes se setkáváme ještě s lodí Cygnus a kromě nich zásobují ISS i ruské Progessy a japonská HTV. Dříve se do zásobování zapojovala i Evropa s velkými loděmi ATV a nějaké drobné zásoby samozřejmě dováží i Sojuzy s kosmonauty. O dopravu Američanů a v budoucnu i turistů na ISS se mají brzy starat právě nové Crew Dragony a Starliner firmy Boeing. Vzhledem k nedávným potížím lodi Starliner při testovacím letu (nedoletěla k ISS a ukázalo se, že byly odhaleny chyby v kontrole software lodi), očekáváme jako první let Crew Dragonu, zřejmě někdy v druhém kvartálu 2020.

První stupeň rakety Falcon 9 přistál 7. 3. 2020 na Floridě po vynesení nákladní lodi Dragon na misi CRS-20 Autor: SpaceX
První stupeň rakety Falcon 9 přistál 7. 3. 2020 na Floridě po vynesení nákladní lodi Dragon na misi CRS-20
Autor: SpaceX

Dobré zprávy přišly k sondě DSCOVR. Ta se vrátila k vědeckému sběru dat a snímání po selhání systému orientace, po kterém přešla do nouzového režimu. Jedná se o sondu v Lagrangeově bodě L1 asi 1,5 mil. km od Země směrem ke Slunci, kde se nachází mj. i sonda SOHO. DSCOVR zde sleduje vesmírné počasí i naši Zemi.

Malé i velké fanoušky vesmíru upozorňujeme na soutěž o knihu Nej… Vesmír v pohybu, kterou vyhlásil Michael Voplatka v recenzi na Kosmonautix.cz.

Sonda OSIRIS-Rex se 3. března přiblížila na 250 metrů nad povrch planetky Bennu. Úkolem bylo vyzkoušet sestupový manévr a zdokumentovat vybranou lokalitu k budoucímu odběru vzorků. Další plánovaný pokus o sestup ještě níž (125 m) bude v dubnu, potom v červnu se dostane i blíže než 50 metrů. První pokus o odběr je zatím v plánu v srpnu 2020.

9. března má odstartovat čínská raketa CZ-3B s geostacionární navigační družicí Beidou-3.

14. března je v plánu start rakety Falcon 9 s dalšími 60 družicemi sítě Starlink.

Výročí

11. března 1960 (60 let) odstartovala americká sonda Pioneer-5. Šlo o technologický test. Zkoumala meziplanetární prostředí a přenos dat na velkou vzdálenost.

12. března 1835 (185 let) ne narodil americký astronom a matematik Simon Newcomb. Uplatnil se jako ředitel vojenské US Naval Observatory, kde se zabýval pohyby planet pro účely navigace. Byl také zakládající člen a první prezident Americké astronomické společnosti.

13. března 1855 (165 let) se narodil americký astronom Percival Lowell. Poté, co se dověděl o pozorováních Schiaparelliho, který na Marsu zaznamenal kanály, rozhodl se s blízkou opozicí Marsu 1894 zbudovat novou observatoř. U Flagstaffu v Arizoně, ve vysoké nadmořské výšce, měl k dispozici 61cm dalekohled z dílny Alvana Clarka. Bohužel i přes vynikající podmínky k pozorování se dopustil osudové chyby, když kanály a oázy na Marsu potvrdil. Existenci kanálů svými pozorováními z Paříže později vyvrátil Antoniadi a nakonec i snímky Marineru 4, sondy, která jako první snímkovala Mars. Po roce 1905 zaměřil Lowell svoji pozornost k hledání planety za dráhou Neptunu. Žádnou nenašel, ale v práci mohli pokračovat další, protože na to zbylo dost peněz. Nakonec na Lowellově observatoři uspěl Clyde Tombaugh, když mohl v roce 1930 oznámit objev Pluta. Naneštěstí už se pak další tělesa za Neptunem až do roku 1992 nalézt nepodařilo, což vedlo k nevhodnému zařazení Pluta mezi planety. Od počátku bylo zřejmé, že jde o malý objekt, ale ještě dlouho po objevu asi nikoho nenapadlo, že v těchto končinách Sluneční soustavy zdaleka není sám. Dnes je největším známým zástupcem trpasličích planet a sám o sobě dost neobvyklým, protože jej doprovází velký měsíc Charon (o poloviční velikosti Pluta samého) a také další rodinka čtyř malých měsíčků.

13. března 1980 (40 let) byl týmem astronomů Pascu, Seidelmann, Baum a Currie objeven měsíček Saturnu Calypso. Těleso o rozměrech zhruba 30×15 km se nachází na dráze měsíce Tethys v jeho Lagrangeově bodě č. 5.

14. března 1835 (185 let) se narodil italský astronom Giovanni Schiaparelli, který, jak je zmíněno výše, je známý především „objevem“ kanálů na Marsu během velké opozice v roce 1877. Podle všeho šlo o nesprávně pojatý pojem canali, který měl představovat dlouhé přímé objekty na povrchu planety, ale do hledání kanálů se pak zapojili i další a není divu, že je tam začli vidět také. Z jiných jeho astronomických zápisů připomeňme především jeho návrh, že meteorické roje souvisí s kometami, přičemž to dokumentoval na souvislosti Leonid s kometou 55P/Tempel-Tuttle.

Výhled na příští týden 

  • Venuše spěchá do Plejád
  • Zvířetníkové světlo, Messiérův maraton
  • Výročí: Caroline Herschel
  • Výročí: Alexej Leonov výstup do kosmu
  • Výročí: Ranger 9

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v březnu ke stažení v PDF.
Obloha aktuálně, sekce webu ČAS.
Přehled viditelnosti těles aj. (z Milevska).




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Pioneer 5, Simon Newcomb, Percival Lowell, Giovanni Schiaparelli, Calypso, Vesmírný týden


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »