Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  14. vesmírný týden 2018

14. vesmírný týden 2018

Mapa oblohy 4. dubna 2018 ve 21:00 SELČ. Data: Stellarium

Přehled událostí na obloze od 2. 4. do 8. 4. 2018. Měsíc je mezi úplňkem a poslední čtvrtí. Večer je nad západem jasná Venuše. V druhé polovině noci a nad ránem je vidět Jupiter a ráno nejlépe Mars a Saturn, které se tento týden potkávají ve Střelci. Zanikne čínská stanice Nebeský palác 1. Všechny plánované starty byly úspěšné a další nás čeká již v pondělí z Floridy a ve čtvrtek z Francouzské Guayány. Před 50. lety proběhl nepilotovaný test Apolla.

Obloha

Měsíc bude v poslední čtvrti v neděli 8. dubna v 9:18 SELČ.

Planety:
Venuše (−3,9 mag) je po západu Slunce snadno viditelná nad západním obzorem.
V druhé polovině noci stoupá na oblohu planeta Jupiter (−2,3 mag), nad jihem je kolem 3. hodiny letního času. Později se objevují také Mars (0,5 mag) a Saturn (0,5 mag). Obě planety budou nyní v konjunkci a to nízko ve Střelci. Mars prochází kolem M 22.
Úkazy Jupiterových měsíců: 2. dubna v 1:04 končí zákryt Ió. 4. dubna nastává přechod Európy a jejího stínu. Stín přechází v 0:26 – 2:41, měsíc 2:02 – 4:10. V neděli 8. dubna pak přechází Ió. Stín měsíce od 2:52 do 5:02, měsíc 3:35 – 5:43.
Velká červená skvrna (GRS) bude poblíž středu kotoučku 3. dubna ve 3:50 SELČ, 5. 4. v 5:30, 6. 4. v 1:20 a 8. 4. ve 2:55.

Aktivita Slunce je nízká. Na povrchu je jedna aktivní oblast a došlo zde i k nějakým velmi slabým erupcím. Aktuální pohled na Slunce nabízí družicová observatoř SDO.

Setkání Marsu se Saturnem
Jak už víme, ráno jsou nízko ve Střelci dvě stejně jasné planety. Mars je trochu níže a prochází kolem kulové hvězdokupy M 22. Jižně od obou planet je seskupení hvězd, kterému se přezdívá „čajová konvice“. Optimální doba k pozorování nastává už kolem 5. hodiny ranní, kdy jsou obě planety asi 15° vysoko a téměř nad jihem. Měsíc v poslední čtvrti pak obě planety navštíví během víkendových dnů 7. a 8. dubna. Setkání ranních planet se věnuje poslední díl pořadu Noční obloha.

Kosmonautika

Očekávaný konec čínské orbitální stanice Tiangong 1 se přiblížil. Zánik nebeského paláce je nyní očekáván v noci z neděle na pondělí. Přibližný odhad je v době vydání článku 2. 4. ve 2:47 hod letního středoevropského času ale s chybou až 3 hodiny na obě strany. Předpověď zániku a polohu stanice zobrazují různé weby, například n2yo.com, nebo saftlare.com.

Místa, kde má přelétat Tiangong 1 v době zániku Autor: Joint Space Operations Center
Místa, kde má přelétat Tiangong 1 v době zániku
Autor: Joint Space Operations Center

Zatímco jeden Falcon 9 letěl v pátek s deseti družicemi Iridium NEXT, další raketa Falcon 9 už se chystá ke startu na Floridě. Půjde o misi CRS-14 s lodí Dragon k ISS a start má proběhnout už v pondělí 2. dubna ve 22:30 našeho času. Komentář k misi přinese Kosmonautix.cz.

Starty 29. 3. 2018 Autor: Twitter
Starty 29. 3. 2018
Autor: Twitter
29. 3. proběhly hned tři starty raket, jak je vidět i přiloženém obrázku. Vlevo je indický, uprostřed čínský a vpravo ruský start. Dole vidíme atmosférický úkaz po startu rakety z Plesecku. Zajímavé je také, že na pravém obrázku je raketa Sojuz bez typických postranních urychlovacích bloků. Motor centrálního stupně RD-108 je zde však nahrazen modifikovaným motorem NK-33. Ten měl původně létat na vylepšené sovětské lunární raketě N1, nakonec se ale letů nedočkal a poté, co byla část motorů prodána do USA, dočkal se po úpravách letu až na raketě Antares v roce 2013. Kvůli výrobním chybám turbočerpadel však došlo k explozi a Antares dnes létá s ruskými RD-181. Raketa Sojuz 2-1V je tedy jediná, která využívá motor NK-33. Odlehčená verze Sojuzu má nosnost asi 2,3 tuny na nízkou oběžnou dráhu.

Ve čtvrtek 5. dubna ve 23:34 SELČ je v plánu start rakety Ariane 5 s dvěma družicemi Superbird-8 (DSN-1) a Hylas 4.

Výročí

  • 2. dubna 1963 (55 let) odstartovala k Měsíci sovětská sonda Luna 4. Narozdíl od předchozích byla určena k přistání na povrchu. Start i let k Měsíci probíhaly dobře, ale nepovedlo se sondu navést přesně a tak Měsíc jen minula ve vzdálenosti asi 8 tisíc km a dostala se postupně na dráhu kolem Slunce, kde je dodnes.
  • 3. dubna 1973 (45 let) odstartovala sovětská orbitální stanice Saljut 2. V rámci programu Saljut byly takto nazývány jednak civilní verze a pak také vojenské typu Almaz. Právě Saljut 2 byl vojenskou verzí a tak název Saljut 2 byl jen bezvadné krytí. Stanice však nevydržela na dráze, jak bylo plánováno. Zanikla po 55 dnech.
  • 4. dubna 1968 (50 let) startovalo na testovací misi Apollo 6. Po tragédii Apolla 1 bylo třeba provést řadu vylepšení, otestovat kosmickou loď, lunární modul i raketu. Toto byl jeden z prvních testů. Raketa Saturn V měla vynést loď bez posádky o přibližně 80 % hmotnosti na finální na dráhu k Měsíci. Při návratu se měl otestovat tepelný štít a další systémy. Raketa však měla problém s motory druhého stupně. Ten se pro poruchu palivového potrubí předčasně vypnul a ani třetí stupeň to nemohl zachránit. Kosmická loď proto sestoupila „jen“ z velké výšky a systémy tak mohly být ověřeny jen částečně. Po dosednutí na hladinu Tichého oceánu se kabina převrátila. Nicméně cena za start takové rakety byla tak velká (v té době 280 mil. dolarů), že bylo rozhodnuto provést další let již s lidskou posádkou.
  • 6. dubna 1973 (45 let) startovala do hlubokého vesmíru sonda Pioneer 11. Byla to první sonda, která dosáhla Saturnu. Poté zkoumala vnější oblasti sluneční soustavy, dokud nezeslábl její radioizotopový zdroj. Cestou zkoumala plasma ve sluneční soustavě, záření, výskyt meteoroidů, ale samozřejmě také nesla kamery poskytující úžasné záběry světů Jupiteru a Saturnu.
  • 7. dubna 1968 (50 let) odstartovala k Měsíci sovětská Luna 14. Následovala po úspěšné Luně 13, jejíž přistávací pouzdro dokonce vysílalo snímky z povrchu Měsíce. Tato sonda však měla za úkol Měsíc jen obíhat. V té době jako čtvrtá sovětská oběžnice Měsíce. Studovala gravitaci, měřila částice kosmického a slunečního záření.
  • 8. dubna 1993 (25 let) odstartoval ke svému 16. letu do vesmíru raketoplán Discovery k misi STS 56. Na palubě bylo pouze 5 astronautů a hlavní náplní mise byl vědecký průzkum. Největším přístrojem byl ATLAS-2 určený a průzkum interakce slunečního záření a atmosféry se zaměřením na ozónovou vrstvu. Dále byl vypuštěn autonomní satelit SPARTAN-201, který byl poté zachycen a dopraven na Zemi. Ten sledoval sluneční vítr a korónu. Posádka také zkoušela amatérským rádiem kontaktovat studenty na Zemi a poprvé se jí podařil krátký rádiový kontakt také s ruskou stanicí Mir. Zároveň byl proveden první amatérský televizní přenos ze Země do vesmíru.

Výhled na příští týden 

  • Galaxie ve Lvu
  • Výročí: František Kozelský
  • Výročí: Friedrich Struve

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v dubnu ke stažení v PDF.
Obloha aktuálně, sekce webu ČAS.




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Vesmírný týden


40. vesmírný týden 2024

40. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 30. 9. do 6. 10. 2024. Měsíc bude v novu. Večer je jen velmi nízko u obzoru Venuše, celou noc je viditelný Saturn, v druhé polovině noci Mars a Jupiter. Aktivita Slunce je spíše nízká. Na jižní obloze září pěkná kometa C/2023 A3 (Tsuchinshan-ATLAS) a slibuje moc hezkou podívanou v polovině října i od nás. K ISS se vydala kosmická loď Crew Dragon s dvoučlennou posádkou mise Crew 9. Dvě sedačky jsou volné pro astronauty z nepříliš úspěšné mise Starlineru.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Slunce

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2024 obdržel snímek „Slunce“, jehož autorem je Jakub Lieder.   Známe jej všichni. Ráno, zosobněné bohem Slunce Heliem, vyráží se svým spřežením od východu na západ a přináší Zemi blahodárné světlo. Na západě se jeho koně napojí a napasou a

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 63 Duch Kasiopeje

Asi 550 svetelných rokov od nás v súhvezdí Kasiopeja sa nachádza IC 63, ohromujúca a trochu strašidelná hmlovina. IC 63, známa aj ako Duch Kasiopeje, je formovaná žiarením blízkej nepredvídateľne premennej hviezdy Gamma Cassiopeiae, ktorá pomaly rozrušuje prízračný oblak prachu a plynu. Súhvezdie Kasiopeja, pomenované podľa márnotratnej kráľovnej v gréckej mytológii, vytvára na nočnej oblohe ľahko rozpoznateľný tvar písmena „W“. Centrálny bod súhvezdia W označuje dramatická hviezda s názvom Gamma Cassiopeiae. Pozoruhodná Gamma Cassiopeiae je modrobiela premenná hviezda typu subgiant, ktorú obklopuje plynný disk. Táto hviezda je 19-krát hmotnejšia a 65 000-krát jasnejšia ako naše Slnko. Taktiež rotuje neuveriteľnou rýchlosťou 1,6 milióna kilometrov za hodinu - viac ako 200-krát rýchlejšie ako naša materská hviezda. Táto zbesilá rotácia jej dodáva stlačený vzhľad. Rýchla rotácia spôsobuje výrony hmoty z hviezdy do okolitého disku. Táto strata hmoty súvisí s pozorovanými zmenami jasnosti. Žiarenie Gamma Cassiopeiae je také silné, že ovplyvňuje dokonca aj IC 63, niekedy prezývanú hmlovina duchov, ktorá leží niekoľko svetelných rokov od hviezdy. Farby v strašidelnej hmlovine ukazujú, ako hmlovinu ovplyvňuje silné žiarenie zo vzdialenej hviezdy. Vodík v IC 63 je bombardovaný ultrafialovým žiarením z hviezdy Gamma Cassiopeiae, čo spôsobuje, že jeho elektróny získavajú energiu, ktorú neskôr uvoľňujú ako vodíkové alfa žiarenie - na tomto obrázku viditeľné červenou farbou. Toto vodíkové alfa žiarenie robí z IC 63 emisnú hmlovinu, ale na tomto obrázku vidíme aj modré svetlo. Je to svetlo z Gama Cassiopeiae, ktoré sa odrazilo od prachových častíc v hmlovine, čo znamená, že IC 63 je tiež reflexná hmlovina. Táto farebná a prízračná hmlovina sa pomaly rozplýva pod vplyvom ultrafialového žiarenia z Gama Cassiopei. IC 63 však nie je jediným objektom pod vplyvom mohutnej hviezdy. Je súčasťou oveľa väčšej hmlovinovej oblasti obklopujúcej Gamma Cassiopeiae, ktorá na oblohe meria približne dva stupne - približne štyrikrát širšia ako Mesiac v splne. Táto oblasť je najlepšie viditeľná zo severnej pologule počas jesene a zimy. Hoci je vysoko na oblohe a z Európy je viditeľná po celý rok, je veľmi slabá, takže jej pozorovanie si vyžaduje pomerne veľký ďalekohľad a tmavú oblohu. Tento extrémne náročný objekt je naozaj veľká výzva pre techniku a aj spracovanie, hlavne kvôli jasnej hviezde gama Cas. Asi sa k nemu neskôr ešte vrátim počas dlhých zimných večerov... Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 204x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 102x360 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 240 flats, master darks, master darkflats 27.8. až 21.9.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »