Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  15. vesmírný týden 2024

15. vesmírný týden 2024

Mapa oblohy 10. dubna 2024 ve 21:00 SELČ
Autor: Stellarium/Martin Gembec

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 8. 4. do 14. 4. 2024. Měsíc bude v novu a v Americe uvidí úplné zatmění Slunce. Na večerní obloze se loučíme s kometou 12P/Pons-Brooks, která na začátku dubna ještě o magnitudu zjasnila a na večerní obloze ji doplní Jupiter a srpek Měsíce. Aktivita Slunce je nižší. Přistál Sojuz MS-24. SpaceX intenzivně chystá další testovací let SuperHeavy Starship. Delta IV Heavy pro technický problém rampy ještě neletěla. Před 65 lety byla vybrána v USA první sedmička astronautů a před 60 lety začal program Gemini.

Obloha

Měsíc bude v novu v pondělí 8. dubna ve 20:21 SELČ. Přes část Mexika, USA a Kanady projde pás totality a bude zde viditelné úplné zatmění Slunce, které je analogické se zatměním z roku 2006 viditelným např. v Turecku nebo Egyptě. Uběhne tzv. saros, období přibližně 18 let a 11 dní, v rámci kterého se zatmění opakují v přibližně stejné konfiguraci.
Měsíc se pak vynoří jako srpek na večerní obloze a 10. 4. vytvoří krásné seskupení s Jupiterem a možná pod nimi zachytíme i kometu 12P/Pons-Brooks. 

Planety
Jupiter (−2 mag) je večer nízko nad západním obzorem a jen asi 2° nad ním je slabý Uran (5,8 mag).

Aktivita Slunce je zvýšená. Pohled na skvrny nabízí také aktuální snímek SDO.

Kometa 12P/Pons-Brooks se blíží do přísluní a je nyní nejjasnější, ale k naší smůle se nám promítá jakoby za Slunce. Je tedy daleko a úhlově blízko Slunci. Přesto nevynechme jakoukoli možnost se s ní rozloučit, než se ztratí ve sluneční záři a na jižní obloze. V prvních dubnových dnech bylo zaznamenáno další zjasnění komety, i když jen o magnitudu. Mapka k vyhledání komety na CzSkY.cz.

12P/Pons-Brooks 3. 4. 2024 Autor: Martin Gembec
12P/Pons-Brooks 3. 4. 2024
Autor: Martin Gembec

12P/Pons-Brooks 4. 4. 2024 Autor: Martin Gembec
12P/Pons-Brooks 4. 4. 2024
Autor: Martin Gembec

Kosmonautika a sondy

V Kazašské stepi dosedl 6. 4. Sojuz MS-24, který z ISS dopravil členku dlouhodobé posádky Laurel O'Hara (USA) a dva krátkodobé návštěvníky, Olega Novického (Rusko) a Marinu Vasileuskou (Bělorusko).

Raketa Delta IV Heavy zatím neodstartovala na svou poslední misi. Důvodem byly technické potíže na startovní rampě, které nesouvisí s raketou, ale s rampou ve správě NASA. Start byl zatím odložen na 9. duben.

SpaceX pokračuje v přípravách na další let SuperHeavy Starship. Proveden byl statický zážeh Starship S29 i stupně SuperHeavy B11.

Výročí

8. dubna 1964 (60 let) odstartovala zkušební kosmická loď Gemini 1. Vynesena byla upravenou balistickou raketou Titan, jejíž druhý stupeň ji dostal na oběžnou dráhu. Testovaly se pouze schopnosti rakety a kabina zůstala spojená s druhým stupněm. Uvnitř byly senzory a telemetrie se předávala na Zemi. Návrat nebyl plánován, kabina shořela v atmosféře.

9. dubna 1959 (65 let) byla veřejnosti představena sedmička programu Mercury. Šlo o prvních sedm astronautů, kteří se posléze v lodích Mercury vydali na balistický skok nebo na oběžnou dráhu do vesmíru. Řada z nich pak letěla i v dalších významných kosmických lodích. Někteří však to štěstí neměli. Alan Shepard se stal prvním Američanem ve vesmíru při svém balistickém skoku v Mercury 3 a jako velitel Apolla 14 vstoupil jako pátý člověk na povrch Měsíce. Virgil (Gus) Grissom letěl v Mercury 4, Gemini 3 a zahynul při testu Apolla 1. John Glenn byl prvním Američanem na oběžné dráze v lodi Mercury 6, poté letěl až v raketoplánu Discovery (STS-95), kdy testoval vliv kosmu na starý, i když trénovaný organismus. Tehdy mu bylo 77 let. Scott Carpenter letěl na palubě Mercury 7, ale vzhledem k průběhu letu, kdy si dělal, co chtěl, a neplnil plán, byl z dalších letů vyloučen. Wally Schirra letěl v Mercury 8, Gemini 6A a v Apollu 7. Jako první tak letěl do kosmu třikrát a jako jediný v lodích Mercury, Gemini i Apollo. Gordon Cooper letěl v Mercury 9 a Gemini 5. Deke Slayton měl smůlu (nález srdeční arytmie) a nakonec letěl až při známém letu Sojuz–Apollo v červenci 1975.

10. dubna 1979 (45 let) odstartoval do vesmíru první bulharský kosmonaut Georgi Ivanov. Letěl v rámci programu Interkosmos. Velitele mu v Sojuzu 33 dělal Nikolaj Rukavišnikov. Jejich cílem byla Stanice Saljut 6, ovšem pro poruchu na motoru Sojuzu byli nuceni po téměř dvou dnech v kosmu přistát.

10. dubna 1984 (40 let) se podařilo posádce raketoplánu Challenger zachytit družici Solar Maximum Mission (SMM). Stalo se tak při 11. misi raketoplánu a byl to docela napínavý boj astronautů i kanadské robotické paže. Pomohlo až stabilizování družice a vytrvalost.

11. dubna 1879 (145 let) se narodil německý konstruktér tzv. Schmidtovy komory Bernhard Schmidt. Jeho konstrukce umožnila sestrojit dalekohledy s velkým zorným polem a světelností, vhodné k fotografování velkých polí oblohy. Nejznámější takový dalekohled (i když ne největší) je zřejmě Samuel Oschin Telescope na Mount Palomaru o průměru 1,22 metru.

13. dubna 1974 (50 let) byla vypuštěna první komerční družice USA Westar 1.

14. dubna 1629 (395 let) se narodil významný holandský astronom Christiaan Huygens. K jeho zásluhám patří pozorování vesmíru dalekohledem, díky nimž vysvětlil povahu prstenců kolem Saturnu a objevil jeho měsíc Titan, dále pak pokusy týkající se měření času, vynález kyvadlových hodin či výzkumy v oblasti optiky a odstředivé síly. Některé Huygensovy dalekohledy měly velkou ohniskovou vzdálenost a z toho důvodu neměly tubus. Objektiv byl vytažen do výšky a sledoval se z velké dálky okulárem. Inspirován velkými dalekohledy Campaniho, které používal Cassini v Paříži, sestrojil s bratrem dvě monstra s objektivy o průměru 20 a 22 cm a ohniskovými vzdálenostmi 52 a 64 metrů. V roce 1662 prezentoval také okulár složený ze dvou spojných ploskovypuklých čoček, jejichž vypuklá část směřuje směrem k objektivu. I dnes se ještě s tímto okulárem můžeme setkat u staršího nebo velmi levného dalekohledu. Se jménem Huygens se můžeme setkat také na Titanu, neboť zde přistálo po něm pojmenované přistávací pouzdro ESA.

Výhled na příští týden 

  • Jupiter v konjunkci s Uranem
  • Výročí: LADEE dopad na Měsíc

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v dubnu ke stažení v PDF.
Obloha aktuálně, sekce webu ČAS.
CzSkY.cz – web pro pozorovatele oblohy.
Dění na obloze v roce 2024 - článek na astro.cz.
Sdílený kalendář úkazů.
Přehled viditelnosti těles a vybraných objektů (z Milevska).




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Gemini 1, Program Mercury, Georgi Ivanov, Bernhard Schmidt, Westar-1, Christiaan Huygens, Vesmírný týden


25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC3718

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2025 obdržel snímek „NGC 3718“, jehož autorem je astrofotograf Zdenek Vojč   12. dubna 1789 namířil astronom William Herschel svůj dalekohled směrem k souhvězdí Velké medvědice a objevil zde mimo jiné mlhavý obláček galaxie NGC 3718. Téměř přesně 236

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »