Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  27. vesmírný týden 2018

27. vesmírný týden 2018

Mapa oblohy 4. července 2018 ve 23:00 SELČ. Podklad: Stellarium

Přehled událostí na obloze od 2. 7. do 8. 7. 2018. Měsíc bude v poslední čtvrti. Přehlídka planet pokračuje večer Venuší na severozápadě, Jupiterem na jihozápadě a Saturnem na jihovýchodě. Mars je vidět hlavně v druhé polovině noci. K Mezinárodní vesmírné stanici přilétá nákladní loď Dragon. Před 150 lety se narodila Henrietta Leavittová, která přišla na vztah mezi svítivostí a periodou změn jasu Cefeid.

Obloha

Měsíc bude v poslední čtvrti v pátek 6. července v 9:51 SELČ.

Planety:
Venuše (−4,1 mag) je po západu Slunce nad severozápadním obzorem. Merkur (cca 0 mag) se blíží do východní elongace, ale bude viditelný s obtížemi, nejlépe přes den. Jupiter (−2,3 mag) je večer nad jihozápadem. Saturn (0 mag) je vidět na jihovýchodě. Mars (−2,2 mag) je viditelný v druhé polovině noci.
Úkazy Jupiterových měsíců: 1. července večer přechází stín Europy, konec ve 23:08 SELČ. 3. července večer přechází Io (konec 21:15), přechod stínu končí ve 22:20. 6. července ve 22:51 končí zatmění Ganymedu.
Velká červená skvrna (GRS) bude poblíž středu kotoučku 1. července ve 22:05, 3. července ve 23:45, 6. července ve 21:15 a 8. července ve 22:55.

Aktivita Slunce je nízká, s pěknými skvrnami jsme se rozloučili počátkem minulého týdne. Aktuální pohled na Slunce nabízí družicová observatoř SDO.

Noční svítící oblaka se stále ukazují a tak při jasném počasí nadcházejících dnů můžeme očekávat další pozorování. Fotografie najdete např. na webu ukazy.astro.cz. Vyhlížejte proto za jasných večerů a svítání stříbřitá oblaka nad severem, nejlépe asi hodinu po západu Slunce, nebo před jeho východem.

Vesta pouhým okem
Planetka Vesta byla objevena na drahách mezi Marsem a Jupiterem jako 4. v pořadí. Zasloužil se o to Heinrich Wilhelm Olbers 29. března 1807. Mezi planetkami vnitřní Sluneční soustavy je třetí největší, druhá podle hmotnosti a na naší obloze se jeví nejjasnější. A právě jasnost 5,7 mag, srovnatelná např. s jasem kulové hvězdokupy M 13 v Herkulu, z ní činí i cíl k pozorování pouhým okem. Zkušení pozorovatelé si jí snadno všimli už kolem její červnové opozice. Možnost pohodlně pozorovat tento zajímavý asteroid máme celé léto. Povrch planetky podrobně prozkoumala sonda Dawn, která nyní studuje největší planetku (trpasličí planetu) Ceres. Obíhá jen tři desítky kilometrů nad jejím povrchem. Ještě jsme chtěli připsat, že podle výpočtů NASA se planetka se Zemí opravdu nesrazí, to je spíš jen takový povzdech nad úrovní některých článků v médiích, protože zde každý čtenář ví, že Vesta nemá s blízkozemními planetkami nic společného. Pak nás ale napadlo, že některé meteority nalezené na Zemi mají možná svůj původ přímo z této planetky. To už je ale jiný příběh, dost možná z dávné minulosti vývoje naší soustavy, kdy došlo k velkým srážkám, které vymrštily část hmoty z Vesty, a ta nakonec v podobě meteoritu dopadla k nám na Zemi.

Polohy planetky Vesta a Saturnu v létě 2018 Autor: Sky&Telescope/Bob King/M. Gembec
Polohy planetky Vesta a Saturnu v létě 2018
Autor: Sky&Telescope/Bob King/M. Gembec

Kosmonautika

Sonda Hayabusa 2 přinesla zajímavé detailní záběry asteroidu Ryugu. Má rozměr asi 1 km a jeho povrch je velmi tmavý s odrazivostí jen asi 5 %.

Z Floridy úspěšně odstartovala v pátek raketa Falcon 9 s nákladní lodí Dragon. Ten se v rámci mise CRS-15 podílí na zásobování ISS.

Čína vypustila raketu CZ-2C s dvěma technologickými družicemi Xinyan. Předchozí minidružice této řady testovaly nové technologie a dá se předpokládat, že tyto nebudou výjimkou. Zajímavostí je, že první stupeň rakety prý dopadl do města Niuchang, kde prý došlo k hoření zbytků asymetrického dymethylhydrazinu a oxidu dusičitého, ale další podrobnosti nemáme.

Výročí

4. července 1868 (150 let) se narodila americká astronomka Henrietta Leavittová. Na Harvardské univerzitní hvězdárně počítala matematické úlohy a vyhodnocovala fotografické desky, na nichž určovala jasnosti hvězd. Objevila vztah mezi svítivostí a periodou proměnnosti cefeid, hvězd, pomocí nichž měříme vzdálenosti ve vesmíru. Jejích poznatků využil Edwin Hubble ke změření vzdáleností blízkých galaxií.

4. července 1968 (50 let) odstartovala družice RAE A (Radio Astronomy Explorer A). Šlo o radioastronomický experiment, který byl určen k sledování Slunce i dalších částí oblohy. Mise se setkala s problémy, jako bylo rušení od pozemních vysílačů, polárních září či bouří, a také zlobil palubní magnetofon, ale byla získána i cenná vědecká data, později vylepšená misí RAE B.

4. července 1998 (20 let) odstartovala japonská sonda Nozomi, známá také jako Planet-B. Měla se stát oběžnicí Marsu, ale nakonec oběžné dráhy nedosáhla a kvůli elektrickým zkratům její funkce oficiálně skončila 31. prosince 2003.

6. července 1938 (80 let) byl jako desátý objeven Jupiterův měsíček Lysithea. Objev zaznamenal Seth B. Nicholson na Mount Wilsonu. Dlouhá léta byl znám jako Jupiter X. Přezdívalo se mu i Demeter. Jméno dostal v roce 1975 po dceři boha Oceana.

7. července 1988 (30 let) odstartovala k Marsu sonda Fobos 1. Mise měla smůlu již při cestě kdy pozemní obsluha vyslala k sondě chybnou dávku povelů, která vedla k vypnutí palubních systémů, dezorientaci sondy a vybití baterií. Jako mrtvé těleso pak proletěla v lednu 1989 kolem Marsu.

8. července 2003 (15 let) odstartovalo k Marsu v rámci programu Mars Exploration Rover (MER) vozítko Opportunity. Vozítko je držitelem rekordů, jak v délce pobytu, tak v ujeté vzdálenosti, a proto i přes aktuální prachovou bouří věříme, že se ještě ozve a neskončí tak jeho slavná mise na povrchu Marsu.

Výhled na příští týden 

  • konjunkce Venuše s Regulem
  • Výročí: Fobos 2
  • Výročí: Pavel Toufar
  • Výročí: Jocelyn Bellová Burnellová

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v červenci ke stažení v PDF.
Obloha aktuálně, sekce webu ČAS.




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Opportunity, Henrietta Leavitt, Nozomi, Lysithea, Fobos 1, Vesmírný týden


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »