Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  3. vesmírný týden 2022

3. vesmírný týden 2022

Mapa oblohy 17. ledna 2022 v 18:00 SEČ
Autor: Stellarium/Martin Gembec

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 17. 1. do 23. 1. 2022. Měsíc bude v úplňku. Během týdne bude postupně viditelný později v noci a večery opět nabídnou tmavou oblohu. Večer se loučíme s planetami Merkur a Saturn. Dobře vidět už je pouze Jupiter. Ráno je na jihovýchodem jasná Venuše a slabý Mars. Aktivita Slunce je spíše nízká, ale přesto nastala poměrně překvapivě silná geomagnetická bouře s polární září pěkně viditelnou i od Baltského moře. Mění se poloha hlavních zrcadel dalekohledu JWST a dojde k navedení na finální dráhu kolem bodu L2. Při misi Transporter-3 byla vynesena i česká družice VZLUSat-2.

Obloha

Měsíc bude v úplňku v úterý 18. ledna v 0:48 SEČ. Ze zákrytů hvězd by mohl být dobře viditelný ten 20. ledna, kdy se schová hvězda 46 Leo (5,6 mag). Zákryt nastane za osvětlenou částí asi ve 22:15 SEČ a výstup zpoza neosvětlené části nastane kolem 23:20 SEČ.

Planety:
Merkur (cca 2 mag) je již téměř nepozorovatelný, ale má pěknou fázi srpku o velikosti téměř 10 úhlových vteřin. Máme tedy poslední šanci ho vidět, než zmizí v dolní konjunkci se Sluncem. Tento týden končí také večerní viditelnost planety Saturn (0,7 mag). Jupiter (−2,1 mag) je o něco výše nad jihozápadem a je dobře vidět hlavně pro svůj velký jas. Ráno je možné pozorovat slabý Mars (1,5 mag), ale už se objevila i jasná Venuše (−4,4 mag) jako Jitřenka.

Aktivita Slunce je nízká, ale týkalo se to hlavně strany natočené k Zemi. Kromě erupcí za okrajem kotouče jsme zaznamenali příchod rychlejšího slunečního větru z koronální díry. I díky vhodné jižní polaritě magnetického pole slunečního plazmatu došlo k narušení geomagnetického pole, a to tak výrazně, že polární záře byly vidět i ze střední Evropy. Nejhezčí záběry přišly od Baltského moře, ale slabá záře byla vidět až z Alp. Na povrchu jsou také nějaké skvrny a jejich výskyt lze kontrolovat také na aktuálním snímku SDO.

Kometa 19P/Borrelly Autor: Miroslav Lošťák
Kometa 19P/Borrelly
Autor: Miroslav Lošťák
V druhé polovině týdne nastanou opět tmavé večery bez svitu Měsíce. To bude čas na pozorování komet, jako třeba periodické 19P/Borrelly, která má jasnost kolem 9 mag. Ta je docela pěknou mlhavou skvrnkou, jak ukazuje i fotografie Miroslava Lošťáka. Informace o dalších kometách nabízí pravidelné kometární okénko. Informace o kometách nabízí např. web van Buitenena a mapky nejlépe asi web Czsky.cz. Kometu 19P doprovází v souhvězdí Velryby také 104P/Kowal. Tato kometa má jasnost kolem 10 mag. Další komety najdeme v Blížencích – C/2019 L3 (ATLAS) a v horní části Raka – 67P/Čurjumov-Gerasimenko – tu vyfotografoval, a do čtenářské galerie vložil, Petr Lívanec.

67P/Churyumov-Garasimenko Autor: Petr Lívanec
67P/Churyumov-Garasimenko
Autor: Petr Lívanec

Informace o bolidu 13. ledna přinesli vědci z Astronomického ústavu AV ČR. Těleso bylo chvíli jasné jako Měsíc v úplňku, ale všechny jeho části shořely v atmosféře.

Výřez z celooblohového snímku bolidu z 13. ledna 2022 pořízeného automatickou digitální bolidovou kamerou Evropské bolidové sítě na stanici Lysá hora. Přerušování světelné stopy bolidu (16krát za sekundu) je způsobeno elektronickou clonou a umožňuje nám určit rychlost bolidu. Autor: Astronomický ústav AV ČR
Výřez z celooblohového snímku bolidu z 13. ledna 2022 pořízeného automatickou digitální bolidovou kamerou Evropské bolidové sítě na stanici Lysá hora. Přerušování světelné stopy bolidu (16krát za sekundu) je způsobeno elektronickou clonou a umožňuje nám určit rychlost bolidu.
Autor: Astronomický ústav AV ČR

Kosmonautika

Vesmírný dalekohled Jamese Webba je stále na cestě k orbitě kolem bodu L2. Zážeh umisťující jej na finální dráhu očekávejme koncem týdne. Dochází ke zvedání zrcadel a jejich nastavení do správné polohy.

13. ledna odstartovala raketa Falcon 9 a její první stupeň ladně dosedl zpět poblíž místa startu na Floridě. Při misi Transporter-3 byla s mnoha dalšími družicemi vynesena i malá česká družice VZLUSat-2. K jejímu uvolnění z kontejneru má dojít 19. ledna.

18. ledna je v plánu start rakety Falcon 9, která z Floridy vynese další várku družic Starlink (mise 4-6, nová verze s laserovými pojítky, 49 kusů). Tyto družice vytvoří v dalších dnech na obloze typický vláček světelných teček.

19. ledna plánují ruští kosmonauté Anton Škaplerov a Pjotr Dubrov výstup z kosmické stanice za účelem dalšího propojování modulů Pričal a Nauka.

Výročí

17. ledna 1647 (375 let) se narodila Elisabeth Hevelius. Od mala ji zajímala astronomie a v šestnácti letech se stala manželkou Johanna Hevelia. Spolu s ním se věnovala měření poloh hvězd a výpočtům. Hevelius s ní ještě stihl dokončit katalog 1564 hvězd, ale o jeho vydání se zasadila až Elisabeth po jeho smrti.

18. ledna 1887 (135 let) byla náhle objevena Velká jižní kometa roku 1887. I když bývá uváděno, že ji objevil John Thome z Argentiny, komety si všimlo více pozorovatelů již 18. ledna. V době objevu už měla za sebou průlet přísluním těsně nad povrchem Slunce (kometa Kreutzovy rodiny), proto asi není překvapivé, že z ní moc nezbylo. Pozorovatelé uváděli, že neměla žádnou hlavu a pouze se zvětšovala délka jejího ohonu. Pozorována byla jen 10 dní, pak ji přesvítil Měsíc a po úplňku už nebyla nalezena.

19. ledna 1747 (275 let) se narodil Johann Elert Bode. Z doby jeho působení na berlínské observatoři je známý hvězdný atlas Uranographia, nejen hvězdná mapa, ale i umělecké dílo. V roce 1766 formuloval Johannes Daniel Titius svůj empirický zákon. Tento zákon, stejně jako Keplerova teorie pravidelných mnohostěnů, podporoval názor, že by měla existovat planeta mezi Marsem a Jupiterem. Bode byl tehdy ředitelem berlínské hvězdárny, uvěřil ve správnost Titiova pravidla a stal se jeho horlivým zastáncem. Jeho podpora byla tak silná, že se pravidlo stalo známějším pod jménem Bodeův zákon. Později objevený Uran dobře zapadal do tohoto pravidla a podnítil astronomy také k hledání tělesa na dráze mezi Marsem a Jupiterem. Tam je dnes dobře známý pás mnoha planetek, které však svou hmotností nikdy nemohly soupeřit se skutečnými planetami.

22. ledna 1592 (430 let) se narodil Pierre Gassendi. Jméno tohoto osvíceného kněze se nám spojuje například s prvním záznamem přechodu Merkuru přes sluneční disk roku 1631. Je po něm pojmenován také známý kráter na Měsíci se zajímavými strukturami na dně.

Výhled na příští týden 

  • výročí: Harold Babcock
  • výročí: Ranger 3
  • výročí: Apollo 1, požár

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v lednu ke stažení v PDF.
Obloha aktuálně, sekce webu ČAS.
Přehled viditelnosti těles aj. (z Milevska).




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Pierre Gassendi, Velká jižní kometa roku 1877, Johann Elert Bode, Elisabeth Hevelius


35. vesmírný týden 2025

35. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 25. 8. do 31. 8. 2025. Měsíc po novu se koncem týdne objeví na večerní obloze. Ráno můžeme pozorovat všechny planety kromě Marsu. Aktivita Slunce se možná zvýší. SpaceX se chystá k 10. testu Super Heavy Starship. První stupeň Falconu 9 se chystá k 30. znovupoužití. Tato raketa má letos za sebou již více než 100 startů a v uplynulém týdnu vynesla i vojenský miniraketoplán X-37b a nákladní loď Dragon na misi CRS-33 k ISS. Před 50 lety zazářila v souhvězdí Labutě poměrně jasná nová hvězda, nova V1500 Cygni.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 1396 Sloní chobot

IC 1396 je veľká emisná hmlovina v súhvezdí Cefea. Nachádza sa pod spojnicou hviezd alfa a zéta Cephei a je v nej aj premenná hviezda Erakis. Hmlovina zaberá oblasť s priemerom niekoľko stoviek svetelných rokov a jej svetlo k nám letí asi 3 000 rokov. Na nočnej oblohe je jej zdanlivý priemer desaťkrát väčší ako priemer Mesiaca v splne, čo je 170´ (5°). Má celkovú magnitúdu 3,0, ale je taká roztiahnutá, že voľným okom nemáme šancu ju vidieť. Hmotnosť hmloviny je odhadovaná na 12 000 hmotností Slnka. Hmlovinu vzbudzuje k žiareniu najmä veľmi hmotná a veľmi mladá hviezda HD 206267 v strede oblasti. Hviezdu obklopujú ionizované mraky vytvárajúce okolo nej vo vzdialenosti 80 až 130 svetelných rokov prstencový útvar. Sú to zvyšky molekulárneho mraku, z ktorého sa zrodila hviezda HD 206267 a ďalšie hviezdy v tejto oblasti, ktoré spolu tvoria hviezdokopu s označením Tr37. Ďalej od centrálnej hviezdy sú pásma tmavého a chladného materiálu. Známou časťou hmloviny je obrovský tmavý molekulárny mrak pomenovaný hmlovina Sloní chobot. Jej tvar vymodeloval hviezdny vietor z HD 206267. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 65x120sec. R, 63x120sec. G, 52x120sec. B, 120x60sec. L, 186x600sec Halpha, 112x600sec.+18x900sec. O3, 144x600sec. S2, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.6. až 23.8.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »