Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  34. vesmírný týden 2024

34. vesmírný týden 2024

Mapa oblohy 21. srpna 2024 ve 21:00 SELČ
Autor: Stellarium/Martin Gembec

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 19. 8. do 25. 8. 2024. Při Perseidách jsme obdivovali i polární záři, což je nyní častější jev díky zvýšené aktivitě Slunce. Měsíc bude v úplňku. Planety jsou vidět hlavně v druhé polovině noci a nastane zákryt Saturnu Měsícem. Novou hrozbou pro astronomy jsou po družicích Starlink čínské družice Qianfan. Před 35 lety jsme měli možnost obdivovat první záběry planety Neptun z kosmické sondy Voyager 2.

Obloha

Měsíc bude v úplňku v pondělí 19. 8. ve 20:26 SELČ. 21. srpna ráno zakryje planetu Saturn. Stane se tak už po východu Slunce nad jihozápadním obzorem, ale úkaz je natolik vzácný, že má smysl na něj upozornit. Vstup planety za kotouč Měsíce nastane krátce po půl šesté letního času. A pro zajímavost 21. srpna večer je jasný kotouč Měsíce hned vedle planety Neptun a k zákrytu jen těsně nedojde.

Planety
Merkur prochází dolní konjunkcí se Sluncem a je tedy nepozorovatelný. Venuše (–3,8 mag) je při západu Slunce jen velmi nízko nad západním obzorem. Saturn (0,7 mag) je vidět celou noc, ale nejlépe až po půlnoci. To platí i pro dovjici planet po vzájemné konjunkci, Mars (0,8 mag) a Jupiter (–2,2 mag), které jsou v souhvězdí Býka poměrně vysoko na ranní obloze.

Aktivita Slunce je zvýšená. Pohled na skvrny nabízí také aktuální snímek SDO. Stále se na povrchu nachází větší skvrny a aktivní oblasti s potenciálem i k nejsilnějším erupcím kategorie X. Poslední taková způsobila geomagnetickou bouři v sobotu 17. 8., ale protože nastala během dne, neviděli jsme z polární záře nic. Bohatě nám to ale vynahradily dřívější úkazy během Perseid. V noci z 11. na 12. srpna a k naší velké radosti znovu z 12. na 13. srpna se objevila i okem viditelná polární záře současně s padajícími meteory. V běžných lokalitách u města byla záře slabá a viditelná spíše fotograficky, ale na tmavých místech se opakovaně objevovaly okem dobře viditelné světlé pruhy světla, které v řádu sekund měnily tvar i polohu a v nejsilnějších periodách měla záře i načervenalý nádech na pozadí. Ohlédnutí za Perseidami a polární září nabízí také čtenářská fotogalerie.

Nadcházející týden nabízí také zajímavý zákryt hvězdy planetkou (2829) Bobhope. V úterý 20. srpna ve 22:20 SELČ zakryje po dobu 3,9 sekundy hvězdu UCAC4 376-175965 o jasnosti 11,1 mag ze souhvězdí Kozoroha. Stín široký 67 km bude procházet od samého jihovýchodu Moravy přes její jih, projde Vysočinou, částečně jižními, středními a západními Čechami a do Německa vstoupí z Karlovarského kraje. Pokles jasnosti by měl být bezproblémově viditelný i při vizuálním sledování, neboť činí 3,2 mag. I Slunce bude v okamžicích úkazu již spolupracovat. Jeho hloubka bude právě odpovídat začátku astronomické noci (–18°). Drobnou vadu na kráse ale najdu i tentokrát. Je jí hraniční výška zákrytu nad jihovýchodem (A = 143°). Bude pouhých 18°. Leč nikdo není dokonalý a doufám, že to neodradí další pozorovatele a ke čtveřici nyní přihlášených (z ČR) přibydou další zákrytáři. Veškeré potřebné informace obsahuje připojená grafická předpověď.

Zákryt hvězdy planetkou (2829) Bobhope 20. 8. 2024 Autor: IOTA/ES
Zákryt hvězdy planetkou (2829) Bobhope 20. 8. 2024
Autor: IOTA/ES

Kosmonautika a sondy

Čínské družice konstelaci Qianfan se ukazují být zkázou pro noční oblohu. Ačkoli obíhají výše než Starlinky, jejich jasnost je větší a jsou vidět i okem jako slabý vláček teček. Pokud je to jen začátek budování nové satelitní konstelace, pak problém se Starlinky byl jen přestupní stanicí.

Na průzkum skleníkových plynů se zaměřuje nová družice Tanager-1, kterou vynesla 16. 8. raketa Falcon 9. Družice byla jednou z mnoha vynesených v rámci mise Transporter 11.

K Mezinárodní kosmické stanici se připojila nákladní loď Progress MS-28, kterou 15. 8. vynesla raketa Sojuz-2.1a.

Výročí

19. srpna 1924 (100 let) se narodil americký fyzik a vědec Willard Sterling Boyle, spoluvynálezce CCD čipu, který znamenal revoluci v astronomii od 80. let 20. století.

25. srpna 1989 (35 let) se sonda Voyager 2 přiblížila nejvíce planetě Neptun. Jak jistě víte, jedná se o doposud jedinou kosmickou sondu, která proletěla kolem nejvzdálenější planety. Kromě planety se zaměřila na jeho prstence a měsíce. Nejzajímavější byl objev vulkanické činnosti na velkém měsíci Tritonu, možném zástupci těles Kuiperova pásu. Pro zajímavost dodejme, že přesně 25 let po Voyageru protla dráhu planety Neptun také sonda New Horizons, která byla na cestě k Plutu. Nyní jsou obě sondy daleko za těmito planetami a nadále zkoumají vlastnosti slunečního větru.

Výhled na příští týden 

  • Měsíc v Plejádách 26. srpna
  • Výročí: objev Saturnova měsíce Enceladu
  • Výročí: C/1979 Q1 (SOLWIND), zánik

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v srpnu ke stažení v PDF.
Obloha aktuálně, sekce webu ČAS.
CzSkY.cz – web pro pozorovatele oblohy.
Dění na obloze v roce 2024 - článek na astro.cz.
Sdílený kalendář úkazů.
Přehled viditelnosti těles a vybraných objektů (z Milevska).




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Willard Sterling Boyle, Voyager 2, Vesmírný týden


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »