Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  35. vesmírný týden 2012

35. vesmírný týden 2012

Mapa oblohy 29. srpna 2012 ve 21 hodin SELČ. Data: Stellarium
Mapa oblohy 29. srpna 2012 ve 21 hodin SELČ. Data: Stellarium
Přehled událostí na obloze od 27. 8. do 2. 9.

Měsíc bude v úplňku. Večer končí viditelnost Marsu a Saturnu. V druhé polovině noci je dobře vidět Jupiter, ráno také Venuše a za svítání poměrně jasný Merkur. Mezinárodní vesmírné stanice (ISS) se nám někdy může mihnout před Sluncem. Curiosity se na Marsu vydá k prvnímu cíli.

Mapa zobrazuje oblohu ve středu 29. srpna ve 21:00 SELČ.

Obloha:

Měsíc je v pátek 31. srpna v úplňku. Nachází se nízko nad jižním obzorem v souhvězdích Střelce, Kozoroha a Vodnáře. Koncem týdne bude výše a v neděli 2. září jej najdeme 4° nad Uranem v Rybách.

Planety:

Mars (1,2 mag) a Saturn (0,8 mag) zapadají v souhvězdí Panny nedlouho po západu Slunce. Hledat je musíme s pomocí triedru ještě na světlé obloze. Potom ale není problém vykoukat jasný kotouček Marsu a Saturn s prstencem. Více detailů tam asi nebude.
Jupiter (-2,3 mag) začíná být hlavním objektem našeho zájmu, ale ideální je si na něj přivstat v druhé polovině noci. Velká červená skvrna prochází uprotřed kotoučku ve středu před půl pátou a v sobotu před druhou hodinou SELČ. V ostatních dnech to nevychází na brzké ranní hodiny.
Venuše (-4,2 mag) prochází souhvězdím Blíženců. Na obloze ji najdeme už před třetí hodinou ranní. V dalekohledu bude připomínat Měsíc ve čtvrti.
Merkur (-1,1 až -1,4 mag) má velkou jasnost a proto i přes malou výšku nad obzorem by mohl být viditelný alespoň pomocí triedru. Další možností je vyhledat jej během dne.

Aktivita Slunce je spíše nízká. Na povrchu se vyskytlo jen několik menších skvrn už druhý týden po sobě. Velké erupce byly zaznamenány pouze z jedné aktivnější oblasti, která zapadla před týdnem. Určitou naději dávají nové větší skvrnky, které se vyskytly v posledních dnech. Aktuální situaci se slunečními skvrnami si můžete zkontrolovat na snímku z SDO.

Mezinárodní vesmírná stanice ISS je nyní viditelná pouze v případě, kdy se na našem stanovišti trefí na sluneční kotouč. V takovém případě lze s vhodným vybavením pozorovat přelet tmavé stanice na slunečním disku.
Předpovědi přeletů různých družic, záblesky a jiné zajímavosti si můžete vyjíždět na serveru Calsky.com.

Kosmonautika:

  • V sobotu večer bleskově obletěla svět zpráva o úmrtí prvního člověka, který stanul na povrchu Měsíce. Neil Armstrong sem přiletěl spolu s Edwinem "Buzzem" Aldrinem a Michaelem Collinsem v lodi Apollo 11. Jeho kariéru coby astronauta si můžete připomenout v galerii se slovenskými titulky.
     
  • Oba marsovské rovery jsou nyní v pohybu. Opportunity se přesouvá podél východního okraje valu kráteru Endeavour zvaného Cape York. Curiosity v kráteru Gale se zatím pohybuje jen v okolí místa přistání, ale jakmile prozkoumá místa v okolí, vydá se nejspíš ještě v tomto týdnu ke 400 metrů vzdálenému novému cíli, kde se stýkají tři různé druhy povrchu.
     
  • Start dvojice družic RBSP (Radiation Belt Storm Probes) byl několikrát odložen a nakonec přesunut, prozatím na 30. srpen v 10:05 SELČ, protože Floridu ohrožuje tropická bouře Isaac. Jejich úkolem bude průzkum radiačních pásů v okolí Země. Průzkum dynamiky tzv. Van Allenových pásů pomůže při návrhu družic, stejně jako při přípravě výprav kosmonautů.
     

Výročí:

  • 27. srpna 1962 (50 let) odstartovala sonda Mariner 2 k planetě Venuši. K letu byla připravena dvojice identických sond s pracovním označením Mariner-Venus 62, ale jedna byla zničena spolu s raketou Atlas-Agena B krátce po startu. Sonda byla úspěšná a přinesla první informace o Venuši, které definitivně vyvrátily představy o planetě podobné Zemi. Byly zjištěny nelidské teploty a tlak pod oblačnou přikrývkou.
     
  • 30. srpna 1992 (20 let) bylo objeveno za dráhou Neptunu první těleso po Plutu a jeho měsíci Cháronu. Dostalo označení 1992 QB1. Objevili jej na observatoři Mauna Kea David Jewitt a Jane Luuová. Patří mezi klasická tělesa Kuiperova pásu a dalo jméno celé skupině těchto těles, tzv. Cubewanos, podle anglické výslovnosti předběžného označení "kjůbíwan". Dráha těchto planetek má velkou poloosu v rozpětí od 41 do 47 AU a velmi malou výstřednost, takže se nepřibližují k Neptunu na méně než 9 až 10 AU. Planetka 1992 QB1 dostala číslo 15760, ale dosud nemá jméno.
     

Výhled na příští týden:

  • Měsíc a Jupiter
  • Výročí: Voyager 1

Mapa oblohy v srpnu s mapkami viditelnosti Uranu a Neptunu ke stažení v PDF
Mapa oblohy online a ještě jedna Hvězdná mapa online.




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Vesmírný týden


36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »