Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  35. vesmírný týden 2019

35. vesmírný týden 2019

Mapa oblohy 28. srpna 2019 ve 21:00 SELČ (Stellarium)

Přehled událostí na obloze od 26. 8. do 1. 9. 2019. Měsíc bude v novu. Večer můžeme pozorovat nízko nad jihem Jupiter a Saturn. V druhé polovině noci jsou nejvýše Neptun a Uran. Aktivita Slunce je velmi nízká. Bezpilotní Sojuz MS-14 odstartoval, ale odložilo se jeho připojení k ISS. Sonda Chandrayaan-2 se dostala na oběžnou dráhu kolem Měsíce. Evropské robotické vozítko ExoMars 2020 již dostalo všechny vědecké přístroje. Před 225 lety objevil William Herschel Saturnův měsíc Enceladus. Před 160 lety došlo k velmi silné erupci na Slunci.

Obloha

Měsíc bude v novu v pátek 30. srpna ve 12:37 SELČ.

Planety:
Jupiter (−2,3 mag) najdeme po setmění nad jihozápadem. Prochází přes kulovou hvězdokupu NGC 6235, ale ta je slabá a tak ji přezáří. Saturn (0,3 mag) je večer nad jižním obzorem. Během noci se k jihu blíží také Neptun (7,8 mag), který kulminuje kolem 2:00 SELČ a ráno je nejvýše Uran (5,7 mag). Tuto planetu můžeme nyní vidět i pouhým okem. K vyhledání přikládáme mapku.

Uran v srpnu 2019, mapa s jasem okolních hvězd (Stellarium, Guide 9)
Uran v srpnu 2019, mapa s jasem okolních hvězd (Stellarium, Guide 9)

V korónografu SOHO se nyní nachází jasná planeta Venuše, jejíž světlo na senzoru přetéká do sousedních pixelů a vytváří taky pro jasné objekty typické dlouhé čárky. Právě jí minul slabší Mars a koncem týdne se zde zprava objeví další jasný objekt – Merkur. Kromě jasných planet prochází směrem doprava od zakrytého slunečního kotouče v korónografu LASCO C3 také jasná hvězda Regulus, srdce Lva.
Úkazy Jupiterových měsíců: Ve středu 28. srpna přechází kotouč planety měsíc Ganymedes. Přechod probíhá mezi 20:11 a 22:38. Mezitím, ve 21:17, se za planetu schová Io. Ve čtvrtek 30. srpna přejde Io a jeho stín. Přechod měsíce končí už ve 20:49, stín přechází mezi 19:55 a 22:07.
Přechody GRS: 25. 8. ve 20:30 SELČ, 27. 8. ve 22:10, 30. 8. v 19:40.

Aktivita Slunce je stále velmi nízká. Jak to vypadá na povrchu Slunce, nám ukazuje aktuální snímek SDO.

Kosmonautika

Start rakety Sojuz 2-1a s bezpilotní lodí Sojuz MS-14 proběhl přesně podle plánu. Přesto se loď zatím nespojila s ISS. Na vině byl zesilovač v naváděcím systému Kurs na stanici. Sojuz se tak musel v sobotu od stanice vzdálit a po výměně dojde k novému pokusu o spojení v pondělí. Vše proběhne zřejmě o něco zajímavěji. Ruská loď Sojuz MS-13 by totiž měla přeparkovat ze zadní části stanice z modulu Zvezda na modul Poisk, kam se neúspěšně připojoval Sojuz MS-14. Teprve poté má zkusit Sojuz MS-14 přistát u modulu Zvezda. Humanoidní robot FEDOR (též Skybot-F850 či Fjodor), jediný člen posádky Sojuzu MS-14, to bude v klidu sledovat ze své sedačky.

Neobvyklý pohled na část odvrácené strany Měsíce přinesla už 22. 8. indická sonda Chandrayaan-2, která je už na jeho oběžné dráze. Fotka je z výšky 2650 km Autor: ISRO
Neobvyklý pohled na část odvrácené strany Měsíce přinesla už 22. 8. indická sonda Chandrayaan-2, která je už na jeho oběžné dráze. Fotka je z výšky 2650 km
Autor: ISRO
Indická sonda Chandrayaan-2 vstoupila v úterý 20. srpna na oběžnou dráhu kolem Měsíce a poslala i snímek povrchu. Nyní začne zakulacovat orbitu a snižovat dráhu až na finálních 100 km.

Přípravy evropské mise ExoMars 2020 probíhají kromě padáku podle plánu. Vozítko Rosalind Franklin(ová) dostalo všechny vědecké přístroje.

Americký výstup do kosmu z ISS byl úspěšný. Astronauti propojili přistávací modul IDA-3 s ISS.

Ve čtvrtek 22. srpna naposledy odstartovala raketa Delta IV M+, tentokrát s vojenskou družicí GPS III. Tato silná raketa ještě úplně nekončí. Jednotrupová verze už nepoletí, ale ještě je v plánu několik startů verze třítrupové, Delta IV Heavy.

V úterý 27. srpna má od ISS odletět Dragon z mise CRS-18 a přistát v Tichém oceánu.

Čínská raketa na tuhé pohonné látky Kuaizhou-1A má ve čtvrtek 29. srpna vynést družici se zkratkou KX.

Výročí

28. srpna 1789 (225 let) objevil William Herschel Saturnův měsíc Enceladus. Tento úchvatný ledový Měsíc má poblíž jižního pólu známé trhliny zvané tygří drápy, kde tryská z pod povrchu vodní pára. Pod povrchem měsíce byla také potvrzena existence podpovrchového oceánu, který se skrývá pod tlustou ledovou kůrou.

30. srpna 1979 (40 let) byl pomocí korónografu SOLWIND pozorován zánik komety Howard-Koomen-Michels u Slunce . Bylo to poprvé, co byl přílet komety a její vypaření pozorován z vesmíru. Družice P78-1, na které byl korónograf umístěn, byla po ukončení mise zničena 13. 9. 1985 při testu rakety určené proti družicím.

1. září 1859 (160 let) zpozoroval R. Carrington velkou sluneční erupci. Ta se projevila i v bílém světle, takže šlo o opravdu mimořádný úkaz. Jejím důsledkem byly obrovské polární záře o den později, pozorované především v severní Americe. Pozorování přicházela i z celého karibiku a ze severních oblastí Jižní Ameriky. Během dne se indukovalo v telegrafních drátech takové napětí, že to způsobilo místní zahoření papíru v telegrafech a el. šok telegrafistům. Jak extrémní důsledky by měla podobná erupce dnes, si raději ani nechceme představit. Předpokládat bychom mohli výpadky elektřiny i poškození družic na oběžné dráze. Lidé si tehdy uvědomili, že sluneční erupce souvisí s geomagnetickou aktivitou a začal vznikat nový obor vesmírného počasí. Velmi zajímavě a snad i realisticky napsaný příběh v angličtině popisuje, co bychom mohli zažít při podobné takové erupci dnes.

Sluneční skvrny zakreslené 1. září 1859 Richardem Carringtonem. V místech A a B se objevily jasné laloky "bílé erupce" následované na konci úkazu zjasněními v místech C a D. Nejjasnější erupce jdou vidět i mimo čáru h-alfa, jako v tomto případě, ale musíme být ve správný čas u dalekohledu. Po erupci následovala silná geomagnetická bouře a extrémní polární záře Autor: Richard Carrington
Sluneční skvrny zakreslené 1. září 1859 Richardem Carringtonem. V místech A a B se objevily jasné laloky "bílé erupce" následované na konci úkazu zjasněními v místech C a D. Nejjasnější erupce jdou vidět i mimo čáru h-alfa, jako v tomto případě, ale musíme být ve správný čas u dalekohledu. Po erupci následovala silná geomagnetická bouře a extrémní polární záře
Autor: Richard Carrington

1. září 1979 (40 let) se sonda Pioneer 11 protáhla v blízkosti planety Saturn, když prolétla nebezpečným územím v rovině prstenců. S výhodou se tak mohlo ověřit, zda je tato zóna bezpečná i pro sondy Voyager, které byly tou dobou u Jupiteru.

1. září 1804 (215 let) objevil Karl Ludwig Harding planetku (3) Juno. Tehdy to byla v období čtyř let již třetí taková planetka objevená mezi drahami Marsu a Jupiteru. Potom v roce 1807 se podařilo nalézt ještě Vestu, ale to bylo na dlouhých 38 roků vše. Dnes je díky CCD kamerám a přehlídkám oblohy situace odlišná. Planetek je zde známo už přibližně jeden milion.

Výhled na příští týden 

  • Měsíc a planety večer
  • Výročí: jasné polární záře 1859
  • Výročí: James Van Allen

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v srpnu ke stažení v PDF.
Obloha aktuálně, sekce webu ČAS.




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal. Od roku 1999 vede vlastní web a o deset let později začal přispívat i na astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu s objekty na obloze a komety. Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA a má tak nadále možnost věnovat se popularizaci astronomie mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Enceladus, Kometa Solwind, Carringtonova událost, Pioneer 11, Planetka Juno, Vesmírný týden


19. vesmírný týden 2025

19. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 5. 5. do 11. 5. 2025. Měsíc po první čtvrti dorůstá k úplňku. Večer je nízko nad obzorem Jupiter a výše najdeme Mars procházející Jesličky. Ráno září u obzoru jasná Venuše a je zde i slabý Saturn. Aktivita Slunce je střední, ale potěší nyní největší skvrna roku 2025. Nastává maximum roje Éta Aquarid. Evropská raketa Vega-C vynesla družici Biomass pro výzkum výměny oxidu uhličitého mezi lesy a atmosférou. Raketa Atlas V vynesla první operační družice sítě Kuiper. Falcon 9 nyní dokáže vynést až 29 Starlinků V2 mini.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Simeis 147

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2025 obdržel snímek „Simeis 147- Spaghetti nebula“, jehož autorem je astrofotograf Pavel Pech     „Spaghetti nebula“ – co se skrývá za tímto pojmem? Možná se nám vybaví „Spaghetti western“, jenž se stal filmovým pojmem, byť trochu

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M13

Messier 13 alebo M13 (označovaná aj NGC 6205 a niekedy nazývaná Veľká guľová hviezdokopa v Herkulesovi, Herkulova guľová hviezdokopa alebo Veľká Herkulova hviezdokopa) je guľová hviezdokopa pozostávajúca z niekoľkých stoviek tisíc hviezd v súhvezdí Herkules. Messier 13 objavil Edmond Halley v roku 1714 a Charles Messier ho 1. júna 1764 zaradil do svojho zoznamu objektov, ktoré si nemožno mýliť s kométami; Messierov zoznam vrátane Messiera 13 sa nakoniec stal známym ako Messierov katalóg. Nachádza sa v pravej elevácii 16h 41,7m, deklinácia +36° 28'. Messier 13 je astronómami často opisovaný ako najúžasnejšia guľová hviezdokopa viditeľná pre severných pozorovateľov. M13 má priemer asi 145 svetelných rokov a skladá sa z niekoľkých stoviek tisíc hviezd, pričom odhady sa pohybujú od približne 300 000 do viac ako pol milióna. Najjasnejšou hviezdou v kope je červený obor, premenná hviezda V11, známa aj ako V1554 Herculis, so zdanlivou vizuálnou magnitúdou 11,95. M13 je od Zeme vzdialená 22 200 až 25 000 svetelných rokov a guľová hviezdokopa je jednou z viac ako stovky hviezdokôp, ktoré obiehajú okolo stredu Mliečnej cesty. Posolstvo z Areciba z roku 1974, ktoré obsahovalo zakódované informácie o ľudskej rase, DNA, atómových číslach, polohe Zeme a ďalšie informácie, bolo vyslané z rádioteleskopu observatória Arecibo smerom k Messieru 13 ako pokus o kontakt s potenciálnymi mimozemskými civilizáciami v tejto hviezdokope. M13 bola vybraná preto, lebo išlo o veľkú, relatívne blízku hviezdnu kopu, ktorá bola dostupná v čase a na mieste ceremónie. Hviezdokopa sa bude počas tranzitu pohybovať vesmírom; názory na to, či bude v čase príletu správy schopná prijať správu, sa rôznia. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 110x60 sec. Lights LRGB na jednotlivý kanál , master bias, 80 flats, master darks, master darkflats 28.4.2025 až 1.5.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »