43. vesmírný týden 2017

Obloha

Měsíc bude v první čtvrti v sobotu 28. října v 00:22 SELČ. Večerní srpek navštíví v úterý 24. října Saturn na vzdálenost menší než tři stupně.

Planety: Saturn (0,5 mag) je večer nízko nad jihozápadním obzorem. Pozorování Neptunu s Uranem je možné již v první polovině noci a trvá téměř až do rána. Před svítáním je vidět nad východem Mars (1,8 mag) a níže při svítání potom jasně zářící planeta Venuše (–3,9 mag).

Aktivita Slunce je nízká. Na celém povrchu jsou jen dvě výrazné aktivní oblasti, které se nyní natáčejí směrem k Zemi, a v jedné z nich je už vidět i malá skvrna. Aktuální pohled na Slunce nabízí družice SDO.

Pozorování č. 79: Dvojhvězda Alamak (24. 10. 2017)

Alamak (γ And) je systém čtyř hvězd v souhvězdí Andromedy. Je taktéž znám pod názvem Almach, které bylo pravděpodobně odvozeno od arabského al-canāq al-arđ neboli dítě Země. V čínštině byla v překladu známa jako První hvězda velkého generála nebeského.

Již v malých dalekohledech lze rozpoznat, že γ Andromedae je dvojhvězda. Hlavní hvězda (γ1) má jasnost 2,13 mag a jedná se o zářivého oranžového jasného obra spektrálního typu K3IIb. Menší složka (γ2) má jasnost 4,84 mag a od hlavní hvězdy je vzdálena 9,6 vteřin na pozičním úhlu 63°.
V případě γ2 bylo za použití větších dalekohledů zjištěno, že je sama o sobě dvojhvězdou. Hlavní složkou je hvězda hlavní posloupnosti spektrální třídy B8 (+5,1 mag) a druhou složkou hvězda třídy A0, taktéž trpasličí hvězda (+6,3). Jejich vzájemná orbitální perioda činí 61 let. Zářivější hvězda je sama o sobě také dvojhvězda s oběžnou periodou 2,67 dnů. Složka γ2 je tedy ve skutečnosti dokonce trojhvězdou. Podívat se na tento zajímavý objekt lze nejlépe na konci října, kdy kolem místní půlnoci kulminuje téměř v zenitu (více než 82° nad jižním obzorem).

Pozorování č. 80: NGC 869 a NGC 884 v nejlepší pozici pro pozorování (27. 10. 2017)

Tato dvojice otevřených hvězdokup v souhvězdí Persea je známá více než pod svými NGC čísly jako Chí a h Per. Obě složky hvězdokupy, označené v katalozích NGC 869 (h Persei) a NGC 884 (Chí Persei), jsou viditelné pouhým okem. Jsou uvedeny již v Hipparchově katalogu. Velmi hezkou podívanou skýtají především v malých dalekohledech při slabším zvětšení, kdy se obě vejdou do společného zorného pole.
Každá z nich zabírá na obloze rozlohu větší než Měsíc v úplňku. NGC 869 je jasnější a obsahuje kolem 350 hvězd. NGC 884 pak tvoří přibližně 300 hvězd. Velká většina z nich v obou hvězdokupách jsou žhavé stálice s vysokou povrchovou teplotou, která odpovídá jejich modrobílé barvě. Lze však mezi nimi najít i několik chladných, červených hvězd.

Obě hvězdokupy vznikly z jednoho obřího mezihvězdného mračna v prakticky stejnou dobu. Jejich stáří astronomové odhadují jen na několik málo milionů roků. Studium jednotlivých hvězd v obou hvězdokupách však nasvědčuje tomu, že NGC 884 je o několik milionů let starší než její sousedka. Vzdálenost objektů od Země je odhadována někde mezi 7000 a 8000 světelnými roky. Dvojitá kupa leží již v sousedním vnějším spirálním ramenu Galaxie, které je označováno jako Rameno Persea. To, že je z takto velké dálky přesto poměrně snadno vidíme i prostýma očima a dokonce v nich bez optických pomůcek dokážeme rozlišit i jednotlivé stálice, svědčí o jejich velké svítivosti. V samém závěru října se do ideálních pozorovacích podmínek dostává tato nápadná dvojice kolem půlnoci, kdy jako cirkumpolární objekty vystupují nejvýš nad severní obzor do výšky více než 80°.

Pozorování č. 81: Planetka Pallas v opozici (29. 10. 2017)

Asteroid (2) Pallas je druhým objeveným objektem svého typu; současně se jedná o druhý největší objekt hlavního pásu planetek. Objevil ji amatérský astronom Heinrich Wilhelm Olbers v Brémách 28. března 1802 a to dokonce zcela náhodně, při hledání první planetky, před rokem objevené (1) Cerery. Planetka byla pojmenována podle řecké bohyně Pallas Atheny, bohyně moudrosti, válečného umění a ochránkyně řemesel.

První reálné odhady její velikosti byly získány při sledování zákrytu hvězdy 19. února 1961, kdy byla stanovena minimální hodnota jejího průměru na 430 km. Pozorování zákrytu 29. května 1978, uskutečněné ze sedmi stanovišť, umožnilo již odhadnout její skutečný průměr a to na 538 km. Zatím nejrozsáhlejší kampaň organizovaná americkým astronomem A. Dunhamem se uskutečnila 29. května 1983, kdy půldruhá stovka astronomů-amatérů z jižní části USA a severu Mexika sledovala zákryt hvězdy 1 Vul v souhvězdí Lištičky za touto planetkou. Tentokrát vyšel průměr tělesa za předpokladu jeho kulovitého tvaru na 532 km. Dnes astronomové předpokládají, že její ne zcela pravidelný elipsoid má rozměry 570×525×482 km.
Z dat získaných při zákrytu v roce 1978 byla vydedukována možná přítomnost průvodce planetky o průměru přibližně 1 km. Jeho existence však nebyla potvrzena. Na snímcích, pořízených v roce 1980 metodou skvrnkové interferometrie byl odhalen údajný měsíc o průměru 175 m, ale tento objev byl později odvolán.
Pallas se pohybuje po elipse s výstředností 0,2302. Nejdále od Slunce se nachází ve vzdálenosti 3,4117 au, zatímco v perihelu je od něj pouhých 2,1348 au. Oběžná perioda činí 4,62 roku. Planetku Pallas zatím nenavštívila žádná sonda, a proto máme k dispozici pouze snímky pořízené ze Země nebo zemské orbity. Na konci října dostaneme příležitost spatřit tuto mohutnou planetku i v triedru či malém dalekohledu na vlastní oči. Hodinu po místní půlnoci (1 hod SELČ) se nám společně se souhvězdím Eridanus, do něhož se promítá, dostane nejvýš na obloze, byť jen do výšky 16° nad jižní obzor.

Informace v rámci seriálu 100 pozorování ke 100 letům ČAS přebíráme ze zpravodaje Astronomické informace Hvězdárny v Rokycanech, jejichž autorem je Karel Halíř.

Od té doby, co byly zachyceny první zdroje gravitačních vln na detektorech LIGO v USA, už uplynul více než rok. Mezitím byl zprovozněn také evropský detektor Virgo. Spolupráce všech tří dokázala upřesnit, kde asi došlo k onomu jevu, a podařilo se jej nasnímat pomocí několika observatoří. Dnes víme, že zde došlo ke splynutí neutronových hvězd, což vedlo k záblesku zvanému kilonova.

Kosmonautika

• NASA oznámila, že schválila již druhé prodloužení velmi úspěšné mise sondy Dawn, která momentálně krouží kolem trpasličí planety Ceres. Možnost zkoumat z oběžné dráhy největší objekt hlavního pásu asteroidu mezi Marsem a Jupiterem je z vědeckého hlediska velmi cenná a sonda je navíc v dobrém technickém stavu. Sonda Dawn během této nadstavby sestoupí k povrchu trpasličí planety ještě blíže, než kdy dříve. Padla však možnost, že by sonda mohla navštívit ještě nějaký další objekt – místo toho se sonda před vyčerpáním paliva usadí na co nejstabilnější dráze, aby nehrozil její náraz na povrch Ceres.
• V neděli proběhl poslední ze série tří výstupů z ISS. Američané Bresnik a Acabá provedli další údržbu a výměnu částí stanice a robotické paže.
• V následujícím týdnu očekáváme pouze start rakety Sojuz 2-1A s tajnou vojenskou družicí. Podle všeho už ale finišuje příprava rampy SLC-40 na Floridě. Zde došlo před více než rokem k explozi Falconu 9 a tatáž raketa by odsud mohla startovat již 30. října. Tento týden uvidíme, zda proběhne statický zážeh před plánovaným startem.

Výročí

• 24. října 2007 (10 let) odstartovala k Měsíci čínská sonda Chang'e 1. Jedná se o první čínskou sondu, která pracovala úspěšně asi rok.
• 25. října 1877 (140 let) se narodil americký astronom Henry N. Russell. Jeho jméno je navždy zapsáno v názvu diagramu, který společně s Hertzsprungem vytvořil pro vývoj hvězd.

Výhled na příští týden

• 100 pozorování: Planetka Iris v opozici
• 100 pozorování: Maximum meteorického roje Tauridy
• Výročí: Stardust u asteroidu Annefrank
• Výročí: Sputnik 2, Lajka

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v říjnu ke stažení v PDF,
sekce Obloha aktuálně.