Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  44. vesmírný týden 2014

44. vesmírný týden 2014

Mapa oblohy 29. října 2014 v 18:00 SEČ. Data: Stellarium Autor: Martin Gembec
Mapa oblohy 29. října 2014 v 18:00 SEČ. Data: Stellarium
Autor: Martin Gembec
Přehled událostí na obloze od 27. 10. do 2. 11. 2014

Měsíc bude v první čtvrti. Večer už zmizel Saturn nízko na jihozápadě a loučíme se i s Marsem. Venuše je poblíž Slunce. Ráno je pěkně vidět Jupiter. Aktivita Slunce bude vysoká, dokud velká skvrna nezapadne. Na obloze se můžeme setkat s řadou meteorů. K ISS poletí nákladní loď Cygnus a Progress. Čína oblétá Měsíc.

Mapa zobrazuje oblohu ve středu 29. října v 18:00 SEČ.

Obloha:

Měsíc bude v první čtvrti v pátek 31. října. Nezapomeňte si v tomto období vychutnat plasticky zobrazené útvary na rozhraní světla a stínu.

Planety:
Mars (0,9 mag) se ještě nachází nízko na jihozápadě.
Jupiter (−2 mag) je ráno vysoko nad jihovýchodem. S Velkou červenou skvrnou (GRS) se poblíž středu kotoučku můžeme setkat ve středu 29. 10. kolem 4:10 SEČ nebo 31. 10. v 5:45. 31. 10. před šestou také končí přechod Europy a před sedmou začíná přechod stínu Ió. 1. 11. v 6:38 začíná přecházet stín Ganymédu.
Venuše (−4 mag) je stále těsně nad zakrytým slunečním diskem v zorném poli korónografu LASCO C2 sondy SOHO.
Doporučit můžeme také večerní pozorování planet Neptun a Uran.

Aktivita Slunce byla na extrémní úrovni, když v oblasti velké skvrny došlo k pěti erupcím třídy X. Bylo všeobecně velkým překvapením, že žádná z těchto erupcí nebyla doprovázena CME, tedy výronem hmoty z koróny, které takové erupce obvykle doprovází. Pokud by se tak stalo, jasné polární záře by nejspíš byly na denním pořádku. Příroda si s námi tedy opět pěkně zahrála. Další vývoj u této i jiných skvrn můžeme sledovat na aktuálním snímku SDO.

Meteorický roj Orionid je pomalu minulostí. Na obloze se především nad ránem ještě můžeme setkat s jeho částicemi, které se střetávají s naší atmosférou rychlostí 67 km/s. Meteory vyletují zdánlivě z radiantu v levé horní části souhvězdí Oriona.
Kromě Orionid se v tomto období můžeme setkat s podobně rychlými epsilon Geminidami, které vyletují rychlostí 70 km/s ze střední části souhvězdí Blíženců. Těm, co mají meteory rádi, opravdu nemusíme připomínáat ani pomalu létající severní a jižní Tauridy. Ty, jak název napovídá, vyletují rychlostí 29 km/s ze souhvězdí Býka a jejich radianty jsou opravdu velmi rozptýlené. Tauridy bývají také zdrojem bolidů. Jak bylo řečeno v úvodu odstavce, všechny meteorické roje doporučujeme sledovat především nad ránem, kdy jejich radianty stoupají nejvýše. Počty spatřených meteorů se však budou počítat na jednotky za hodinu.

Kosmonautika:

  • Čína je na cestě k Měsíci a zpět. Její testovací automatická sonda Chang'e 5 T1 má za úkol Měsíc obletět a v pátek přistát zpět na Zemi.
     
  • Nákladní Dragon společnosti SpaceX úspěšně přistál s nákladem z ISS. Ke stanici se nyní vydají další dvě nákladní lodě. Nejprve v pondělí by to měl být Cygnus společnosti Orbital Sciences a poté ve středu Progress M-25.
     

Výročí:

  • 28. února 1974 (40 let) odstartovala sonda Luna 23. Jednalo se o zařízení, které mělo měkce přistát na povrchu Měsíce, navrtat vzorky a vrátit se s nimi zpět na Zemi. Při přistání však došlo k převrácení aparatury na bok (jak víme díky snímku současné sondy Lunar Reconaissance Orbiter). Proto byla sonda po několika dnech vypnuta. Jen pár set metrů od místa přistání této sondy dnes najdeme přistávací část úspěšné sondy Luna 24, která vzorky přinesla.
     
  • 1. listopadu 1994 (20 let) odstartovala sonda Wind. Název napovídá, že je určena ke studiu slunečního větru, což je proud nabitých částic směřující od Slunce. Sonda byla navedena na eliptickou dráhu kolem Lagrangeova bodu L2 asi 200 zemských poloměrů od nás. Společně s dalšími slunečními observatořemi a sondami na průzkum částic slunečního větru nebo magnetického pole zkoumá Wind interakci mezi Zemí a Sluncem.
     

Výhled na příští týden:

  • Úplněk
  • Tauridy v maximu
  • Výročí: Johannes Rydberg
  • Výročí: Carl Sagan

Mapa oblohy s úkazy v říjnu ke stažení v PDF,
Interaktivní online planetárium,
Mapa oblohy online.




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Luna 23, Vesmírný týden


33. vesmírný týden 2026

33. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 10. 8. do 16. 8. 2026. Měsíc bude v novu a nastane výrazné částečné zatmění Slunce, v části Evropy jako úplné. Venuše je vidět lépe přes den a večer je velmi nízko nad západním obzorem. Po půlnoci je už vidět Saturn a Neptun, ráno uvidíme Merkur, Mars a Uran. Aktivita Slunce je nízká. Nastává maximum meteorického roje Perseid. Zjasnila kometa 220P/McNaught a je dostupná i malým triedrem. Dopad Falconu 9 na Měsíc nevyvolal nijak zásadní oblak hmoty. Před 60 lety začal mapovat Měsíc Lunar Orbiter 1.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Srpková mlhovina a Mýdlová bublina

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2026 obdržel snímek Václava Kubeše „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ „Srpková mlhovina a Mýdlová bublina“ je nejen název snímku, ale především označení objektů, s jejichž portrétem zvítězil Václav Kubeš v soutěži Česká astrofotografie měsíce. Tento

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

220P/McNaught – kométa, ktorá prekvapila druhýkrát

V skorých ranných hodinách 9. augusta 2026 som namieril ďalekohľad na krátkoperiodickú kométu 220P/McNaught, ktorá sa v uplynulých dňoch postarala o nečakané prekvapenie. Ešte koncom júla mala jasnosť približne 13.–14. magnitúdy, no začiatkom augusta prešla výrazným výbuchom aktivity a náhle zjasnela až približne na 6.–7. magnitúdu. Z nenápadného telesa určeného skôr pre fotografické pozorovania sa tak na krátky čas stal objekt dostupný aj väčším binokulárom. Zaujímavé je, že nejde o prvé podobné prekvapenie počas jej súčasného návratu k Slnku. Už na prelome mája a júna 2026 zaznamenala 220P/McNaught mimoriadne mohutný outburst, pri ktorom zjasnela približne o 9 až 10 magnitúd a dosiahla jasnosť okolo 8. magnitúdy. Počas nasledujúcich týždňov postupne zoslabla späť k 14. magnitúde, takže sa očakávalo ďalšie pozvoľné slabnutie. Namiesto toho však začiatkom augusta prišla druhá veľká erupcia, tentoraz dokonca s ešte vyššou výslednou jasnosťou. Na fotografii je dobre viditeľná rozsiahla zelenkastá plynná koma, obklopujúca veľmi jasnú a silne kondenzovanú centrálnu oblasť. Z nej vystupuje výrazná pretiahnutá štruktúra, ktorá dodáva kométe nezvyčajný kvapkovitý vzhľad. Zelené sfarbenie komy spôsobuje predovšetkým fluorescencia molekúl dvojatómového uhlíka C₂ vystavených ultrafialovému žiareniu Slnka. Pozorovania po júnovom výbuchu navyše ukázali, že 220P bola na C₂ pomerne bohatá a vykazovala aj výrazný prachový chvost. 220P/McNaught patrí medzi kométy Jupiterovej rodiny. Okolo Slnka obehne približne raz za 5,5 roka a pri tomto návrate prešla perihéliom 14. júna 2026 vo vzdialenosti približne 1,56 AU od Slnka. Objavil ju austrálsky astronóm Robert H. McNaught 20. mája 2004 na snímkach zo Siding Spring Observatory. V čase môjho fotografovania 9. augusta sa kométa nachádzala v súhvezdí Veľryby, približne 1,65 AU od Slnka a 1,22 AU od Zeme. Čo presne stojí za dvojicou takýchto výrazných výbuchov aktivity, zatiaľ nie je isté. Podobné udalosti môžu súvisieť s náhlym odkrytím čerstvého prchavého materiálu, kolapsom časti povrchu jadra alebo jeho čiastočnou fragmentáciou. Práve nepredvídateľnosť komét však robí ich pozorovanie mimoriadne zaujímavým – a 220P/McNaught v roku 2026 ukazuje, že aj zdanlivo nenápadná periodická kométa dokáže pripraviť veľmi výrazné prekvapenie. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 14x90sec. R, 12x90sec. G, 12x90sec. B, 15x60sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 9.8.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »