Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  50. vesmírný týden 2014

50. vesmírný týden 2014

Mapa oblohy 10. prosince 2014 v 18:00 SEČ. Data: Stellarium Autor: Martin Gembec
Mapa oblohy 10. prosince 2014 v 18:00 SEČ. Data: Stellarium
Autor: Martin Gembec
Přehled událostí na obloze od 8. 12. do 14. 12. 2014

Měsíc je po úplňku. Večer je nízko na jihozápadě Mars. V druhé polovině noci a zejména ráno je pěkně vidět Jupiter. Večer se klube nad obzor Venuše. Aktivita Slunce je nízká. Blíží se maximum meteorického roje Geminid. Ohlížíme se za nabitým týdnem kosmonautiky.

Mapa zobrazuje oblohu ve středu 10. prosince v 18:00 SEČ.

Obloha:

Měsíc bude v poslední čtvrti v neděli 14. prosince.

Planety:
Mars (0,9 mag) se nachází večer nízko na jihozápadě. Pokud byste byli zaskočeni krátce po 16. hodině jasnou hvězdou velmi nízko na jihozápadě, potom vězte, že pozorujete Venuši – Večernici. Na její pozorování ještě bude čas v dalších měsících.
Jupiter (−2,1 mag) je ráno vysoko nad jihovýchodem. Pozorovatelný je slušně už kolem půlnoci. Níže jsou úkazy GRS a měsíčků.

 

Přechody GRS   Úkazy měsíců
9. 12. 23:40   9. 12. Europa přechod stínu 2:31–5:25
Europa přechod měsíc 4:51–7:46
Io přechod stínu 5:18–7:35
Io přechod měsíc 6:26–8:43
11. 12. 5:25   10. 12. Io zákryt konec 5:56
12. 12. 1:20   13. 12. Kallisto zatmění zač. 5:47
13. 12. 7:05   14. 12. Ganymed přechod stínu zač. 6:24
Časy jsou v SEČ.

Aktivita Slunce je stále nízká, ačkoli během minulého týden se dočasně poněkud zvýšila s tím, jak přecházela aktivnější oblast, kde docházelo i k erupcím kategorie M. V tomto týdnu očekáváme návrat aktivních oblastí, z nichž jedna je stárnoucí říjnovou obří skvrnou. Buď se nějaké skvrny objeví, anebo už také ne. Sledujte levý okraj Slunce. Vývoj skvrn můžeme sledovat na aktuálním snímku SDO.

Počasí je v prosinci tradičně zatažené s občasnými jasnými večery nebo rány. Proto pozorování meteorů moc nepřeje. Ovšem zkusme udělat vše pro případné pozorování meteorického roje Geminid. Tento roj je totiž v posledních letech nejspolehlivějším a počet spatřených meteorů vždy v nocích kolem maxima dosahoval i více než 50 za hodinu. Geminidy jsou středně rychlé (cca 40 km/s) a tak se i lépe fotí. Radiant je nad hvězdami Castor a Pollux v Blížencích a maximum připadá na noc 13. / 14. prosince, ale poměrně dost meteorů padá i o noc dříve a o něco výrazně méně pak o noc později.

Kosmonautika:

  • 3. prosince odstartovala k asteroidu 1999 JU3 japonská sonda Hayabusa-2. Na detaily o této sondě se můžete podívat v článku Dušana Majera.
     
  • 4. prosince měla startovat ke zkušebnímu letu americká loď Orion, ale kvůli problémům s raketou Delta IV Heavy startovala až v pátek 5. 12. Let ovšem proběhl dokonale. Byl to pěkný zážitek.
     
  • V sobotu 6. prosince se začala z hibernace probouzet sonda New Horizons, která navštíví v půli července 2015 Pluto. Zpráva o jejím úspěšném probuzení nás však zastihla až v neděli 7. 12. Za tento paradox mohl i čas, který potřeboval signál ze sondy, aby dorazil k Zemi. V současnosti je sonda za dráhou Neptunu a signál k nám letí 4,5 hodiny.
     
  • Jako tuctová se ve světle událostí uplynulého týdne jeví zpráva, že Ariane 5 ECA opět úspěšně vynesla další dva satelity na geostacionární dráhu. Kosmonautika se bohužel někdy dostává do novin, jen až když start selže. Rutinní to ale není, Rosetta by mohla vyprávět, když její start byl odložen, právě kvůli havárii Ariane 5 ECA.
     

Výročí:

  • 10. prosince 1974 (40 let) byla vypuštěna sonda Helios-A, též Helios-1. Sondy Helios byly dvě a obě úspěšně sledovaly prostředí v blízkém okolí Slunce. Díky průletu vnitřní oblastí sluneční soustavy se stal Helios-1 krátce nejrychleji se pohybujícím vesmírným tělesem (v přísluní 64,7 km/s tedy něco víc jak dvojnásobek rychlosti Země kolem Slunce).
     
  • 10. prosince 1999 (15 let) startovala vesmírná rentgenová observatoř XMM-Newton. Jedná se o největší vědeckou družici postavenou v Evropě. Tomu odpovídá i kvalita zrcadel a senzorů, která nemá konkurenci a činí tak observatoř nejvýkonnějším okem v oboru RTG záření.
     

Výhled na příští týden:

  • Nov a tmavé noci (zimní slunovrat)
  • Falcon 9 s Dragonem k ISS a pokusem o přistání 1. stupně
  • Výročí: Vega 1
  • Výročí: Gottfried Kirch
  • Výročí: Francis Thomas Bacon

Mapa oblohy s úkazy v prosinci ke stažení v PDF,
Interaktivní online planetárium,
Mapa oblohy online.




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Helios-A, Helios-1, Vesmírný týden


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »