7. ledna 2009 Měsíc přejde přes Plejády
Plejády, Kuřátka, 7 sester. To jsou jedny z mnoha pojmenování jedné z nejkrásnějších otevřených hvězdokup na obloze. Tuto hvězdokupu nalezneme okem (v hodně přesvětlených oblastech malým dalekohledem) v souhvězdí Býka jako skupinku zhruba stejně jasných hvězdiček rozložených na ploše o průměru přibližně dvou měsíčních úplňků. Malým dalekohledem počet hvězd roste v do řádu několika desítek. Ve skutečnosti je od nás skupina vzdálená 380 světelných let daleko a její stáří se odhaduje na 50 - 100 miliónů let. Z astronomického hlediska jsou proto hvězdy z Plejád skutečně velmi mladé. Oproti tomu Hyády, otevřená hvězdokupa ve tvaru "V" tvořící hlavu Býka na jihovýchod od Plejád, jsou mnohem starší (asi 500 milionů let). Obě hvězdokupy jsou skutečným skvostem zimního nebe (viz úvodní obrázek).
Protože leží Plejády v Býku, kudy prochází ekliptika (průmět roviny zemské dráhy), může se stát, že velmi blízko se k nim na obloze přiblíží Měsíc. Sklon měsíční dráhy je však od ekliptiky asi 5°, takže měsíční kotouč i tak poměrně rozsáhlou kupu na obloze mine. S jistou periodou se ale naskytne hned série přechodu Měsíce přes Plejády, a ta nastane mimo jiné právě tento rok. Přecházet Měsíc přes Plejády tak uvidíme v tomto roce hned 4x, a to ve středu 7. ledna večer, ve čtvrtek 18. července ráno, v pondělí 7. října kolem půlnoci a v úterý 29. prosince k ránu. Mimochodem - necelé dva dny po posledním přechodu se Měsíc též dotkne zemského stínu a na Silvestra 2009 tak budeme svědky částečného zatmění Měsíce.
Krásu úkazu ovlivňuje především fáze Měsíce. Nejvhodnější je okamžik, kdy je Měsíc ve fázi úzkého srpku, což ze zmíněných 4 přechodů bude pouze 18. července. V ostatních případech bude jas Měsíce příliš velký, aby bylo možné pouhýma očima sledovat i Plejádami tvořené hvězdné pozadí. Proto doporučujeme vybavit se malým dalekohledem, například divadelním kukátkem nebo loveckým triedrem. Nejkrásnější pohled na úkaz naskytne dalekohled s malým zvětšením a velkým zorným polem.
Zdroje:
[1] Hvězdářská ročenka 2009, P. Příhoda a kol., HaP Praha v koedici s AVČR, pasáž o zákrytech
[2] Velká encyklopedie vesmíru, Josip Kleczek, Academia, Praha, 2002
O autorovi
Petr Horálek
Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.
