7. vesmírný týden 2017

Obloha

Měsíc bude v poslední čtvrti v sobotu 18. února ve 20:33 SEČ. Ve středu nebo ve čtvrtek ráno (15./16. 2.) si jej můžeme povšimnout nad jihojihozápadem několik stupňů od Jupiteru.

Planety:
Venuše (–4,6 mag) a Mars (1,2 mag) jsou stále blízko sebe na večerní obloze, poměrně vysoko nad jihozápadem. Jasná Večernice tedy září dlouho po setmění. V dalekohledu připomíná Venuše poměrně velký tlustý srpek Měsíce, jen bez jakýchkoli detailů.
V druhé polovině noci a ráno je perfektně vidět Jupiter (–2,2 mag). Nachází se v Panně poblíž nejjasnější hvězdy Spica. Úkazy měsíčků a průchody Velké červené skvrny (GRS) najdete v tabulce níže.
Saturn se vynořil na ranní oblohu. Nyní za svítání nevysoko na jihovýchodě.

Aktivita Slunce je nízká. Skvrny se o víkendu vyskytovaly uprostřed kotouče a stěhují se k západu. Další vývoj můžeme sledovat také na aktuálním snímku družice SDO.

Kometa 45P/Honda-Mrkos-Pajdušáková byla k naší smůle při svém průletu kolem Země často kryta mraky a navíc byla výrazně méně nápadná, než se očekávalo. Po průletu kolem Slunce této malé kometě prostě došel dech a v kombinaci s příliš velkým přiblížením z ní zbyla jen velká mlhavá koule bez výrazné centrální kondenzace. Kometa je prostě zklamáním, to se nedá nic dělat, to se ve světě komet děje. Pokud ji nyní po úplňku budeme hledat, dá se očekávat, že bude jen obtížně viditelná a doporučit můžeme velké binary nebo větší dalekohledy s menším zvětšením. Snadnější bude si ji vyfotografovat. Nyní se bude nacházet v jižní části Honících psů, mezi Pastýřem a Lvem. Mapku najdete např. zde.

Dobrou zprávou je, že na pozdně večerní obloze se kromě 45P už objevila i kometa C/2015 V2 (Johnson), která má rozhodně to nejlepší ještě před sebou a jako kometku s ohonem ji rozhodně ve větším přístroji uvidíme. Nyní je v souhvězdí Herkula. Kometa má nyní jasnost kolem 10 mag.
Večery v tomto týdnu jistě můžeme využít i k vyhledání slabší komety 2P/Encke. Také tato kometa má kolem 10 mag, ale není tak kondenzovaná a navíc je nízko na jihozápadě v Rybách, takže její vyhledání bude obtížnější a nejlepší bude si ji i vyfotografovat. Kometu tentokrát můžeme hledat snadno díky poloze u hvězdy omega Psc.

Pozorování č. 5: Sirius – nejjasnější hvězda oblohy + průvodce Sirius B (15. 2. 2017)

Sirius nebo též Psí hvězda, Aschere nebo Canicula je nejjasnější hvězdou nejen souhvězdí Velkého psa, v němž se nachází, ale je dokonce nejjasnější hvězdou celé oblohy. Sirius je hvězda hlavní posloupnosti o spektrální třídě A0. Jeho hmotnost je 2,4krát větší než hmotnost Slunce a průměr má 1,8krát větší. Svítivost pak dosahuje až 26násobku svítivosti Slunce. Povrchová teplota hvězdy je zhruba 10 000 stupňů. Jeho svítivost i relativní blízkost (8,6 světelných roků) je hlavním důvodem jeho velké jasnosti.
Sirius je však ve skutečnosti dvojhvězda. I když jeho odchylka od přímočarého pohybu byla známa již dříve, byl jeho průvodce Sirius B objeven, s ohledem na velký rozdíl ve svítivosti a malé úhlové vzdálenosti (maximálně 11,4 vteřin), až roku 1862 Alvenem Grahamem Clarkem. Pokud by se někdo chtěl pokusit jej spatřit, není to nemožné, protože již pomalu nastává období největší úhlové vzdálenosti. Jeho orientaci vůči Siriu A naznačuje připojený obrázek, v převracujícím dalekohledu je „štěně“ zhruba na čtvrté hodině od jasného Siria.

Pozorování č. 6: Venuše nejjasnější (17. 2. 2016)

Planeta je zřetelně patrná za soumraku již krátce po západu Slunce. V 17:45 SEČ ji najdeme 32° nad jihozápadním obzorem. Zapadat bude až téměř čtyři hodiny po Slunci. Změny jasnosti Venuše jsou ovlivňovány kombinací dvou hlavních faktorů, kterými jsou její vzdálenost od Země a se Země pozorovatelnou fází. V únoru se planeta v podobě Večernice blíží na své dráze kolem Slunce k Zemi, ale současně se zmenšuje procento osvětlené části povrchu přivrácené k naší planetě. Největší úhlové vzdálenosti od Slunce Venuše dosáhla již 12. ledna 2017 a do pozice označované jako dolní konjunkce se dostane 25. března 2017, kdy bude v pozici jakoby nad Sluncem a vzhledem k úhlové vzdálenosti 8° bude pozorovatelná jen za dodržení přísných opatření proti vniknutí světla od Slunce do dalekohledu. Obecně je tedy laicky nepozorovatelná a následně se přesune na ranní oblohu.

Pozorování č. 7: Planetka 14 Irene v opozici

Nejpříznivější podmínky pro sledování planetky Irene v letošním roce nastávají po polovině února, kdy se dostává do opozice se Sluncem. Promítat se bude do severní části souhvězdí Lva a kolem půlnoci místního času ji nalezneme 65° nad jižním obzorem.
(14) Irene je velká planetka hlavního pásu. Objevil ji 19. května 1851 John Russell Hind. Pojmenoval ji po ženě z řecké mytologie, která byla ztělesněním klidu a míru. Planetka má oběžnou dobu 1518,2 dnů, její hlavní poloosa eliptické oběžné dráhy měří 2,585 au a rozměry objektu jsou 167 × 153 × 139 km. Astronomové také ze změn světelné křivky vytvořili její trojrozměrný model.

Pozorování č. 8: Galaxie M81 a M82 v nejlepší pozici

Dvojice galaxií v souhvězdí Velké medvědice je ve druhé polovině února v nejvhodnější pozici (nejvýš na obloze) k pozorování. Objekty se dostávají kolem místní půlnoci do výšky 70° nad severní bod obzoru. Jinak viditelné budou skvěle po celou polovinu roku. Galaxie M81 se nachází ve vzdálenosti 11,8 milionu světelných let a její zdánlivý rozměr je 21'×10'. Při jasnosti 6,9 mag je jednou z nejsnáze pozorovatelných galaxií na severní polokouli. Pouhých tři čtvrtiny stupně od M81 leží nepravidelná galaxie M82 (Doutník). Galaxie je ve vzdálenosti 12 mil. světelných let, což odpovídá zdánlivé velikosti objektu 9'×4'.

Kosmonautika

• Na Floridě se konečně vše schyluje ke startu rakety Falcon 9. Raketa byla vztyčena a čeká ji zkušební statický zážeh. Pokud by proběhl v neděli 12. února, stane se tak kolem 20:30 SEČ. V závislosti na úspěchu této operace je pak startovní okno  plánováno na nejdříve  18. 2., 16:01 SEČ.
• Odsuny startu Falcona znamenají, že by jej měly předběhnout starty Ariane 5 a indické PSLV. Evropský silný nosič má vynést družice Intelsat-32e/SkyBrasil-1 a Telekom-3S, indický silný nosič pak více než stovku, většinou mikrosatelitů, což by byl rekord v počtu vyslaných družic najednou vůbec.

Výročí

• 13. února 1852 (165 let) se narodil John Dreyer, tvůrce významných katalogů: NGC katalogu mlhovin a hvězdokup (1888), IC katalogu (1895) a druhého IC katalogu (1908). První známý katalog objektů vydal Charles Messier a Pierre Méchain v roce 1781 a zahrnoval 103 objektů. Později v katalogizaci pokračovali William a John Herschelovi (General Catalogue 1863, 5096 objektů). John Dreyer začal pracovat nejprve jako asistent Lorda Rosse a měl tak k dispozici tehdy největší 6 stopový reflektor. Později pokračoval jako ředitel Armagh Observatory, kdy vydal NGC a později IC katalogy. Tím zahrnul 7840, 1520 respektive 3866 objektů oblohy.
• 14. února 1972 (45 let) odstartovala k Měsíci sovětská sonda Luna 20. 21. února přistála úspěšně v Mare Foecunditatis. O den později z ní odstartoval návratový modul se vzorky hornin, který 25. února přistál s asi 100 gramy materiálu v Kazachstánu.
• 15. února 1992 (25 let) se dostala po balistické dráze na orbitu kolem  Měsíce japonská sonda Hiten. Sonda skončila svou pouť kolem Měsíce 10. 4. 1993 pádem na povrch. Článek o japonských planetárních sondách lépe přiblíží program této východoasijské země.

Výhled na příští týden

• Mars a Uran
• 100 pozorování: planetka (15) Eunomia v opozici
• 100 pozorování: planetka (9) Metis v opozici
• 100 pozorování: zákryt hvězdy (11,9 mag) planetkou Felicitas
• 100 pozorování: prstencové zatmění Slunce (jižní Amerika/Afrika)
• 100 pozorování: Mars v konjunkci s Uranem
• Výročí: John Glenn, Mercury-Friendship 7
• Výročí: Záviš Bochníček, úmrtí
• Výročí: Suprnova 1987A
• Výročí: Jan Kvíčala, úmrtí

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v únoru ke stažení v PDF,
sekce Obloha aktuálně.