Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  9. vesmírný týden 2019

9. vesmírný týden 2019

Mapa oblohy 27. února v 19:00 SEČ (Stellarium)

Přehled událostí na obloze od 25. 2. do 3. 3. 2019. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je vidět nejníže Merkur a poměrně vysoko jsou Mars a Uran. Ráno je nejvýše Jupiter a potom Saturn a Venuše, která je nejjasnější. Kometa Iwamoto je vidět ve Vozkovi ve společnosti otevřených hvězdokup. Hayabusa 2 provedla první odběr vzorků z planetky Ryugu. Izraelská sonda Beresheet se vydala k Měsíci. Tým New Horizons ukázal nejostřejší snímky tělesa Ultima Thule. Očekáváme přípravy a start Falconu 9 s lodí Crew Dragon k prvnímu letu. Před 15 lety odstartovala ke kometě sonda Rosetta s přistávacím modulem Philae. Před 50 lety testovalo Apollo 9 lunární modul.

Obloha

Měsíc bude v poslední čtvrti v úterý 26. února v 12:28 SEČ, koncem týdne už můžeme vidět jeho srpek ve společnosti planet na ranní obloze. V pátek 1. března ráno kolem 5:25 SEČ můžeme vyhlížet, kterak se hvězda 28 Sgr o jasnosti 5,4 mag, vynoří zpoza neosvětlené strany Měsíce.

Pohyb komety Iwamoto v 9. týdnu 2019 (Guide 9)
Pohyb komety Iwamoto v 9. týdnu 2019 (Guide 9)
Planety:
Merkur (kolem 0 mag) je večer nízko nad (téměř západním) obzorem, 27. února je v největší úhlové vzdálenosti od Slunce, východní elongaci. Ideální doba k pozorování je asi po 18. hodině. Mars (1,2 mag) a Uran (5,9 mag) jsou večer v Beranovi výše nad jihozápadem. Ráno je vidět nad jihovýchodem Jupiter (−2 mag), který je nejvýše. Nízko je pak Saturn (0,6 mag) a nejníže jasná Venuše (−4,1 mag).

Aktivita Slunce je velmi nízká. Záběry ze severněji položených oblastí však ukazují, že koronální díry stále způsobují pěkné polární záře. Jak to vypadá na povrchu Slunce nám ukazuje aktuální snímek SDO.

Kometa C/2018 Y1 (Iwamoto) se nachází ve Vozkovi. Společnost jí dělají otevřené hvězdokupy M36 a M38, kolem nichž se prosmýkne nejblíže 27. a 28. února. Fotograficky zajímavé bude i setkání s emisními mlhovinami IC 405/410 na začátku března.

Oblast ve Vozkovi s hvězdokupami M 36 / 38 a s mlhovinami IC 405 / 410 Autor: Pavel Vabroušek
Oblast ve Vozkovi s hvězdokupami M 36 / 38 a s mlhovinami IC 405 / 410
Autor: Pavel Vabroušek

Kosmonautika

Hayabusa 2 provedla v noci na pátek úspěšný pokus o odběr vzorků z povrchu planetky Ryugu.

Další zkušební let v podání SpaceShipTwo jsme mohli vidět na videu Virgin Galactic. Šéfka výcviku astronautů Beth Moses se tam navíc svezla poprvé jako pasažér kromě dvou pilotů. Dosažena byla výška téměř 90 km, což je v Americe bráno jako kosmický prostor.

Izraelská sonda Beresheet byla raketou Falcon 9 umístěna na dokonalou dráhu a bude postupně zrychlována na cestu k Měsíci, na jehož povrchu by měla přistát 11. dubna odpoledne našeho času.

NASA se pochlubila nejostřejšími obrázky Ultima Thule. Tým New Horizons v tomto ohledu zaznamenal fenomenální úspěch.

Událostí týdne by mohl být test nové lodi Crew Dragon, která by měla odstartovat na raketě Falcon 9 2. března v 8:45 SEČ. Poté se má vydat k ISS, kde by měla zakotvit o den později.

Výročí

25. února 1969 (50 let) odstartovala sonda Mariner 6. Cílem byl průlet kolem Marsu. Ten se zdařil a sonda zaslala na Zemi množství fotografií.

1. března 2009 (10 let) dopadla sonda Chang'e 1 na povrch Měsíce. Sonda byla vypuštěna 24. 10. 2007 a 5. 11. se dostala na oběžnou dráhu kolem Měsíce ve výšce 200 km. Sonda prováděla měření výšky, spektra, vyzařování povrchu a poslala mnoho fotografií.

2. března 2004 (15 let) odstartovala sonda Rosetta na svoji dlouhou pouť ke kometě 67P/Čurjumov-Gerasimenko. Její průzkum komety spolu s přistávacím modulem Philae je velkým úspěchem evropské vědy a přinesl nám tolik poznatků o kometě, že o ní budeme slýchat ještě dlouho.

3. března 1959 (60 let) odstartovala měsíční sonda Pioneer 4. Ke startu posloužila vylepšená vojenská raketa Juno II týmu kolem Wernhera von Brauna. Let k Měsíci nebyl úplně bez komplikací a nakonec proletěla dál, než se čekalo. Poté se jako druhá sonda po sovětské Luně 1 dostala na heliocentrickou dráhu.

3. března 1969 (50 let) odstartovala mise Apollo 9. Hlavním úkolem bylo poprvé otestovat lunární modul v samostatném letu. Vše se odehrálo na nízké oběžné dráze kolem Země. Dva úspěšné testovací lety lunárního modulu se uskutečnily 7. března 1969.

Výhled na příští týden 

  • Měsíc na večerní obloze
  • Výročí: George Gamow
  • Výročí: Voyager 1 kolem Jupiteru
  • Výročí: objev měsíčku Thebe u Jupiteru
  • Výročí: Kepler (dalekohled)
  • Výročí: Alvan Clark
  • Výročí: David Fabricius
  • Výročí: Jurij A. Gagarin

Doporučené odkazy

Mapa oblohy s úkazy v únoru ke stažení v PDF.
Obloha aktuálně, sekce webu ČAS.




O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Pioneer 4, Apollo 9, Rosetta, Vesmírný týden


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »