Blízká nebeská setkání Jupiteru a Neptunu

Planetu Jupiter poznáme velmi snadno. Je to výrazný bod na současném ranním nebi, který spatříme již po půl druhé hodině ranní letního času. Leží v nevýrazném souhvězdí Kozoroha, je v druhé půli noci bezprostředně nejjasnější planetou a krom Měsíce i nejjasnějším objektem noční oblohy (vyjma jitra, kdy nad východním obzorem najdeme ještě jasnější Venuši). Pakliže k Jupiteru namíříte malý dalekohled, spatříte již zploštělý kotouček planety a až 4 Jupiterovy přirozené satelity (které objevil již Galileo a právem jsou souhrnně pojmenovány po něm - viz úvodní obrázek). V současnosti až do poloviny července lze v blízkosti planety spatřit přístrojem i slabší namodralou "hvězdičku" o 8. hvězdné velikosti, což je ve skutečnosti Neptun. Jak přesně vůči sobě planety leží, vám ukáže přiložená mapka, neboť poloha Jupiteru i Neptunu se vůči sobě i hvězdnému pozadí mění. Pomocí Jupiteru tak máte jedinečnou možnost Neptun na obloze najít.

K maximálnímu přiblížení planet již došlo. Jupiter míjel Neptun jižně v úhlové vzdálenosti 0.4° (čtyři pětiny průměru měsíčního úplňku) 27. května. Ovšem díky zajímavému jevu, se kterým si lámali hlavu již naši předkové (a na jeho správném vysvětlení doslova visel heliocentrický názor na svět), se přiblížení planet odehraje (byť v poněkud větší úhlové vzdálenosti) ještě dvakrát. Jak totiž Země obíhá kolem Slunce, v určitou dobu se k vnějším planetám přibližuje, pak zase vzdaluje. Rychlosti planet ve Sluneční soustavě jsou s rostoucí vzdáleností od Slunce menší. V našem případě Jupiter se pohybuje průměrnou rychlostí 13 km/s a Země 30 km/s. Díky těmto dvěma faktům se stane to, že vnější planeta se nejdřív pohybuje na hvězdném pozadí tak, jak bychom předpokládali (den co den se hýbe vůči hvězdám k východu). Jak ale Země na své dráze prochází oblastí nejbližší k vnější planetě, planeta se zdánlivě zpomalí (její úhlová rychlost se zmenší) a pak se "záhadně" začne na obloze vracet. Když se Země zase od planety vzdaluje (a nejdou tak "rovnoběžně"), planeta se začne opět pohybovat přímo. Kdybychom si polohu Jupiteru vůči hvězdám pečlivě zakreslovali, ukázala by se nám na papíře jakási smyčka (viz obrázek). U velmi vzdálených planet jsou smyčky úhlově malé (u Neptunu kolem 3°), u Marsu a Jupiteru mnohem větší (u Jupiteru kolem 9°). Odborně se tomuto jevu říká retrográdní pohyb planety na obloze.

Mapka zobrazující polohu Jupiteru a Neptunu na obloze až do 14. července 2009. Hvězdy jsou do 12.5 magnitudy.

Jupiter se své letošní "smyčky" teprve dočká a při své pouti ještě dvakrát mine Neptun. poprvé k tomu dojde 10. července, kdy mezi Jupiterem a Neptunem (0.55° od sebe, Jupiter bude jižně) najdeme ještě hvězdu μ Capricorni (5.1 magnitudy) a při pohledu malým přístrojem spatříme tedy jakousi přímku bodů (nejjasnější Jupiter, slabší hvězda a nejslabší Neptun). Na druhé setkání si pak budeme muset počkat až do 21. prosince. Tehdy již bude Jupiter ozdobou večerního nebe, a tak nebude nutné si kvůli pozorování přivstat. Obě tělesa bude dělit 0.5° (tedy jeden průměr měsíčního úplňku) a 3.5° severozápadně od planet najdeme i samotný Měsíc ve fázi dva dny před první čtvrtí.

Jak přiblížení pozorovat? Vytiskněte si mapku výše, vyjděte ven a malým přístrojem (loveckým triedrem, jednoduchým monokulárem s průměrem nad 5 cm) a namiřte na planetu Jupiter. Polohu Jupiteru pak ztotožněte vůči hvězdnému pozadí s ohledem na datum (poloha je vždy pro 3 hodiny ráno letního času). V zorném poli nad Jupiterem pak hledejte slabou "hvězdičku" a porovnávejte její polohu mezi hvězdami na mapce. "Hvězdička" navíc je Neptun.