Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Bude opět prašno?

Bude opět prašno?

Prach na střeše vozidla
Prach na střeše vozidla
Určitě občas slýcháváte, že zase spadl prach ze Sahary, jindy z Ukrajiny a podobně. Podobná prachová situace nás možná opět čeká na začátku týdne.

Důvodem má být silnější vítr, který bude ve střední Evropě foukat v neděli 26. 4 a v pondělí 27. 4. Rychlost větru se očekává 10 - 15 m/s s nárazy 20 - 30 m/s, což už je rychlost, která ve vyprahlé krajině, jako je ta z posledních dnů, může vyvolat prachové bouře. Upozornění platí pro střední Evropu s tím, že na jižní Moravě mohou být jevy výraznější. Nejedná se ale o stoprocentní předpověď, spíše o vysokou pravděpodobnost, protože do hry vstupuje již částečně rozvinutější vegetace, která může hrát v neprospěch prachových jevů.

Jak vidět prach na obloze?

I když je prach velmi jemný, můžeme ho, respektive jevy jím působené, pozorovat. Prachové částice totiž dávají vzniknout optickému jevu zvanému Bishopův prstenec, což je prakticky prachová korona. Ten vzniká ohybem světla na pevných částicích a má podobu většinou nevýrazného, modrošedého prstence okolo slunce. Z vědeckého hlediska je také zajímavý tím, že teoreticky s dostatkem kvalitních dat, se dá z průměru prachové korony - Bishopova prstence určit, jaká je průměrná velikost částic, které ji způsobily. Rozdíly v průměru prstence a tudíž i prachových částic jdou příkladně vidět na následujícím trojobrázku.

Srovnání Bishopových prstenců
Srovnání Bishopových prstenců

Pozorný čtenář už jistě tuší, že prach ať již sopečný nebo zvířený nebo ze Sahary, nemusí být to jediné, co může způsobit prachovou koronu. V této době je aktuální také prachová korona způsobená pylem. Ta ale bývá menší, mívá také více interferenčních maxim a může být také deformovaná například do tvaru elipsy v závislosti na tvaru některých druhů pylových zrn.

Pylová korona
Pylová korona

Dalším projevem prachu v atmosféře mohou být znatelněji červenější západy slunce, nebo zhoršení pozorovatelských podmínek při nočním pozorování.

Jak prach sbírat?

Při minulém spadu prachu z Ukrajiny jsme v rámci IAN.cz navázali komunikaci s Geologickým ústavem AV ČR v.v.i. Tehdy i za drobného, ale přece přispění čtenářů, vznikla studie, z níž krátký výtah toho nejzajímavějšího najdete ZDE

Následně vznikl i jednoduchý návod, jak uskutečnit kvalitní sběr prachu, aby následně měly data nějakou vypovídající hodnotu. Určitě bude vhodné si pro tuto situaci nějakou pracholapku připravit! Pokud by bylo následně zapotřebí vzorky, dáme vědět v novém článku i s kontaktem a informacemi. Určitě nebombardujte Geologický ústav mejly nebo poštovními zásilkami!

Autoři: Martin Popek, Milan Šálek a




O autorovi

Jan Kondziolka

Jan Kondziolka

Narodil se v roce 1985 v Karviné, kde doposud žije. Mezi lety 2005 a 2009 působil jako redaktor Instantních astronomických novin. Po zániku IAN píše pro Astronomie.cz a Astro.cz. Píše hlavně o světelném znečištění, ale zabývá je jím také prakticky - jeho měřením, popularizací; realizoval také několik grantových výzev a stojí za vznikem Beskydské oblasti tmavé oblohy. K jeho koníčkům kromě astronomie patří hasičství, focení, jízda na kole a chov králíků.



42. vesmírný týden 2026

42. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 12. 10. do 18. 10. 2026. Dorůstající Měsíc se objeví na večerní obloze a v neděli 18. října nastane první čtvrt. Na ranní obloze Mars dokončuje průchod hvězdokupou M44 (Jesličky). Nedaleko je Jupiter. Saturn je po opozici vidět celou noc. Venuše a Merkur zůstávají objekty pro denní pozorování. Slunce je aktivní, 10. října zasáhl Zemi výron koronální hmoty a vyvolal silnou geomagnetickou bouři a polární záře byla slabě vidět i z Česka. Z ISS se vrátila posádka Crew-12 a jihokorejská raketa Nuri vynesla družice NEONSAT. Před 50 lety skončil neúspěchem let Sojuzu 23.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Ngc 6888

NGC 6888 (také známá jako mlhovina Srpek nebo Caldwell 27) je emisní mlhovina v souhvězdí Labutě vzdálená od Země přibližně 4 700 světelných let. Objevil ji William Herschel 15. září 1792. Mlhovina je tvořena rychlým hvězdným větrem z Wolfovy–Rayetovy hvězdy s označením WR 136 (HD 192163), který se sráží s pomaleji se pohybující obálkou, kterou hvězda odvrhla, když se stala rudým obrem před zhruba 250 000 lety. Výsledkem srážky je obálka a dvě rázové vlny, jedna se šíří směrem ven a druhá dovnitř. Vlna šířící se dovnitř zahřívá hvězdný vítr na teploty, při kterých vyzařuje rentgenové záření. Je to objekt s malou plošnou jasností a nachází se přibližně 2,5 stupně jihozápadně od hvězdy Sadr (γ Cygni). Při pozorování velmi pomůže astronomický mlhovinový filtr (UHC nebo OIII). Za příznivých podmínek je možné objekt s pomocí filtru zahlédnout i v dalekohledu o průměru pouhých 80 mm. Větší dalekohledy (200 mm a větší) odhalí srpkovitý tvar, který se podobá znaku euro, díky čemuž se mlhovině někdy říká anglicky „Euro sign nebula“. Ústřední hvězda WR 136 má hvězdnou velikost 7,5 a je tak pozorovatelná i triedrem. Během pár tisíciletí se plyn tvořící mlhovinu rozptýlí do okolí a mlhovina tak vyhasne. Samotná hvězda WR 136 však během 100 tisíc let vybuchne jako supernova a vytvoří tak novou ještě působivější mlhovinu

Další informace »