Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Bude opět prašno?

Bude opět prašno?

Prach na střeše vozidla
Prach na střeše vozidla
Určitě občas slýcháváte, že zase spadl prach ze Sahary, jindy z Ukrajiny a podobně. Podobná prachová situace nás možná opět čeká na začátku týdne.

Důvodem má být silnější vítr, který bude ve střední Evropě foukat v neděli 26. 4 a v pondělí 27. 4. Rychlost větru se očekává 10 - 15 m/s s nárazy 20 - 30 m/s, což už je rychlost, která ve vyprahlé krajině, jako je ta z posledních dnů, může vyvolat prachové bouře. Upozornění platí pro střední Evropu s tím, že na jižní Moravě mohou být jevy výraznější. Nejedná se ale o stoprocentní předpověď, spíše o vysokou pravděpodobnost, protože do hry vstupuje již částečně rozvinutější vegetace, která může hrát v neprospěch prachových jevů.

Jak vidět prach na obloze?

I když je prach velmi jemný, můžeme ho, respektive jevy jím působené, pozorovat. Prachové částice totiž dávají vzniknout optickému jevu zvanému Bishopův prstenec, což je prakticky prachová korona. Ten vzniká ohybem světla na pevných částicích a má podobu většinou nevýrazného, modrošedého prstence okolo slunce. Z vědeckého hlediska je také zajímavý tím, že teoreticky s dostatkem kvalitních dat, se dá z průměru prachové korony - Bishopova prstence určit, jaká je průměrná velikost částic, které ji způsobily. Rozdíly v průměru prstence a tudíž i prachových částic jdou příkladně vidět na následujícím trojobrázku.

Srovnání Bishopových prstenců
Srovnání Bishopových prstenců

Pozorný čtenář už jistě tuší, že prach ať již sopečný nebo zvířený nebo ze Sahary, nemusí být to jediné, co může způsobit prachovou koronu. V této době je aktuální také prachová korona způsobená pylem. Ta ale bývá menší, mívá také více interferenčních maxim a může být také deformovaná například do tvaru elipsy v závislosti na tvaru některých druhů pylových zrn.

Pylová korona
Pylová korona

Dalším projevem prachu v atmosféře mohou být znatelněji červenější západy slunce, nebo zhoršení pozorovatelských podmínek při nočním pozorování.

Jak prach sbírat?

Při minulém spadu prachu z Ukrajiny jsme v rámci IAN.cz navázali komunikaci s Geologickým ústavem AV ČR v.v.i. Tehdy i za drobného, ale přece přispění čtenářů, vznikla studie, z níž krátký výtah toho nejzajímavějšího najdete ZDE

Následně vznikl i jednoduchý návod, jak uskutečnit kvalitní sběr prachu, aby následně měly data nějakou vypovídající hodnotu. Určitě bude vhodné si pro tuto situaci nějakou pracholapku připravit! Pokud by bylo následně zapotřebí vzorky, dáme vědět v novém článku i s kontaktem a informacemi. Určitě nebombardujte Geologický ústav mejly nebo poštovními zásilkami!

Autoři: Martin Popek, Milan Šálek a




O autorovi

Jan Kondziolka

Jan Kondziolka

Narodil se v roce 1985 v Karviné, kde doposud žije. Mezi lety 2005 a 2009 působil jako redaktor Instantních astronomických novin. Po zániku IAN píše pro Astronomie.cz a Astro.cz. Píše hlavně o světelném znečištění, ale zabývá je jím také prakticky - jeho měřením, popularizací; realizoval také několik grantových výzev a stojí za vznikem Beskydské oblasti tmavé oblohy. K jeho koníčkům kromě astronomie patří hasičství, focení, jízda na kole a chov králíků.



21. vesmírný týden 2026

21. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 18. 5. do 24. 5. 2026. Měsíc bude v první čtvrti a na večerní obloze vytvoří pěkné seskupení s planetami Venuší a Jupiterem. V pondělí se poměrně blízko k Zemi přiblíží asi 20 metrů velká planetka. Slunce je téměř beze skvrn, ale jedna aktivní oblast o sobě dává vědět. K ISS byla vypuštěna nákladní loď Dragon 2. Očekáváme 12. testovací let Super Heavy Starship. Ke startu se chystá raketa Vega-C s misí SMILE. 70 let slaví Pavel Suchan, dlouholetý člen ČAS a tajemník Astronomického ústavu AV ČR.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »