Částečné zatmění Měsíce 21. prosince ráno nízko na obzoru
Částečná fáze úplného zatmění Měsíce v roce 2000. Autor: Fred EspenakV úterý 21. prosince ráno nastane úplné zatmění Měsíce. Jeho průběh je žel vůči střední Evropě posazen tak, že z České republiky spatříme jen fázi částečného zatmění krátce před západem Měsíce a východem Slunce. Jako úplné jej pak budou moci pozorovat například ve Spojených státech, v severozápadní polovině jižní Ameriky nebo v rozsáhlé oblasti z Tichomoří. Nízko na obzoru se Měsíc zabarví v zemském stínu také nad severskými státy Evropy, kde je polární noc.
Vznik zatmění Měsíce, autor: Petr SobotkaZatmění Měsíce pozorujeme v době, kdy Měsíc prochází zemským stínem. Aby k tomu došlo, musí náš kosmický soused ležet velmi blízko roviny zemské dráhy (tzv. ekliptiky) a zároveň být ve fázi úplňku, tedy na opačné straně než Slunce. Měsíční dráha je oproti ekliptice skloněna o přibližně 5°, kdežto zemský stín má na obloze ve vzdálenosti Měsíce jen asi 1.5°. Takže měsíční úplněk zemský stín většinou mine a my zatmění nepozorujeme.
Tři druhy zatmění Měsíce, autor: Petr SobotkaBěhem úplného zatmění Měsíce (Měsíc během něho na nějaký čas vstoupí celý do zemského stínu) bývají pozorovatelé svědky pozoruhodného přírodního divadla. Měsíc nejdříve vstoupí do zemského polostínu. Tato fáze je očima zpočátku nepozorovatelná. Kdyby v té době byl na přivrácené straně Měsíce kosmonaut, z jeho pohledu by se naše Slunce pomalu schovávalo za Zemí, která je na měsíční obloze přibližně 4x větší než Měsíc na té pozemské. Po první půlhodině by si však někteří zkušenější pozorovatelé mohli všimnout, že je Měsíc z jedné strany poněkud potmavlý. S přibývajícím časem už to začne být patrné pro každého, neboť Měsíc se blíží do plného zemského stínu, jehož okraj není úplně ostrý. Měsíc v té době vypadá, jakoby byl z jednoho okraje začouzený černým kouřem. Přibližně po hodině se tvář Měsíce rapidně začíná měnit. Další zhruba hodinu se náš soused nechává „užírat“ zemským stínem a v malém dalekohledu je patrná narudlá či naoranžovělá barva stínu. Jakmile se Měsíc ve stínu ocitá celý, chytá často zvláštní cihelné zabarvení viditelné očima. To je způsobeno zemskou atmosférou, která propouští na okrajových periferiích Země dlouhovlnnou část spektra slunečního světla a ta se láme do vnitřku zemského stínu.
Temný sloup v plném zemském stínu. Autor: Albert EngertPrávě zabarvení Měsíce během úplného zatmění je vždy velkou neznámou. Podstatnou roli zde totiž hraje znečištění zemské atmosféry způsobené především sopečnými erupcemi (případně silnými meteorickými roji). Je-li atmosféra dostatečně znečištěna sopečným prachem, nemusí propouštět ani podstatnou část červené barvy spektra slunečního světla a Měsíc tak velmi výrazně ztmavne. V případě tohoto zatmění by takový vliv skutečně mohl být pozorován, neboť od posledního úplného zatmění (které nastalo 21. února 2008) došlo ke čtyřem výrazným sopečným erupcím na severní polokouli, jejímž profilem bude Měsíc během průchodu zemským stínem procházet. Pro připomenutí šlo o sopky Kasatochi (Aljaška, srpen 2008), Mt. Redoubt (Aljaška, březen 2009), Saryčev (Kurilské ostrovy, červen 2009) a Eyjafjallajökull (Island, duben 2010). Sloup popela první zmíněné sopky dokonce vrhnul svůj stín na Měsíc během jeho částečného zatmění v srpnu 2008.
Úterní zatmění spatříme bohužel jen z té prvotní části celého scénáře. Měsíc se poprvé "dotkne" zemského polostínu v 6 hodin 27 minut středoevropského času. Tuto fázi očima nespatříme, ale přibližně o půl až tři čtvrtě hodiny později, kolem 7 hodin 10 minut se už bude zdát, že se úplněk z levého okraje poněkud „začazuje“. V 7 hodin 32 minut pak začne vstupovat do zemského stínu. V té době již bude značně světlá obloha kvůli pokročilému rozbřesku a samotný Měsíc najdeme jen asi 3° nad severozápadním obzorem. Pro pozorování tedy doporučujeme najít si místo, odkud je tato část obzoru odkryta a nerušena stromy či vzdálenými domy. Měsíc pak zapadá v 8 hodin 4 minuty (pro Prahu, na jiných místech ČR se čas liší v minutách). V době svého západu bude Měsíc ponořen asi 40 procenty svého průměru v zemském stínu.
I přes pro nás nevýhodně položené zatmění určitě nezapomeňte úkaz fotografovat, popřeje-li vám počasí. Fotografie nám můžete poslat do redakce na info@astro.cz nebo do ČAM (www.astro.cz/cam). Jaký byl průběh úplného zatmění, spatříte nepochybně ještě toho dne na proslulých stránkách www.spaceweather.com, kde se objeví fotogalerie úkazu. Zde také najdete odkaz na připravovaný webcast úkazu.
Průběh zatmění Slunce 4. ledna 2011 v Praze. Zdroj: EAI.A že předvánoční měsíční zatmění nespatříme, netřeba zoufat. Hned následující rok nám vše bohatě vynahradí. Vše započne velkolepé částečné zatmění Slunce v úterý 4. ledna, při kterém v dopoledních hodinách nad územím ČR Měsíc „ukousne“ kolem 79 procent slunečního průměru. Půjde tak o největší sluneční zatmění viditelné z ČR od roku 2003 do roku 2026. O šest měsíců později 15. června večer se pak za jasného počasí staneme svědky mimořádného úplného zatmění Měsíce, při kterém Měsíc projde středem zemského stínu a fáze úplného zatmění potrvá téměř 101 minut. A do třetice – na konci roku 2011, konkrétně 10. prosince, uvidíme z našeho území ještě jedno měsíční zatmění.
Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.
Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.
Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“
Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý
Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd.
Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd.
M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre.
Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala.
Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi.
Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ????
Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system).
Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop
Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats
Gain 150, Offset 300.
27.4. až 1.5.2026
Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4