Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Dívejte se: ve dne i v noci

Dívejte se: ve dne i v noci

Ilustrační obrázek družicové sítě
Autor: Hvězdárna Brno

Slunce doplňuje Venuše, hvězdy zase Starlinky. Tak začíná pozvánka Hvězdárny Brno. A skutečně. Když se obloha dokonale vyčistí a víme přibližně, kterým směrem se podívat. Objeví se tam malá bílá tečka v blankytu modré oblohy - planeta Venuše. Už s malým zvětšením pak u ní v dalekohledu spatříme fázi ve tvaru srpku. Večerní oblohu zase doplňují přelety vláčků družic Starlink. 

Možná jste si toho už také všimli. Svítící body na nočním nebi. Letí jeden za druhým, jako zavěšeny na neviditelné šňůrce. Někdy jen kousek od sebe, jindy zřetelně dál, také jejich jasnost se liší, mohou se dokonce zřetelně rozzářit. Proměnná byla i jejich četnost.

Co jsou zač? Pozorovací satelity tajemných emzáků? Globální dezinfekce celé planety vyvolaná koronavirem? Bohužel, něco mnohem přízemnějšího. Zářící body “navlečené na gravitační niti” jsou umělé družice projektu Starlink společnosti SpaceX Elona Muska, chce v následujícím desetiletí nabídnout celoplanetární (placené) internetové připojení.

Jejich přelety nad územím České republiky si dokonce můžete nechat předpovědět prostřednictvím webových stránek www.heavens-above.com

Umělých družic samozřejmě kolem Země již nyní obíhá velké množství: odhadem 35 tisíc objektů větších než 10 centimetrů. Zhruba 5 tisíc z nich jsou družice (ostatní trosky a jiný odpad), půlka v aktivním provozu. Každou noc je vidět několik desítek z nich.

To vše se ale rychle mění. Podle plánů společnosti SpaceX má roj Starlink sestávat z 12 tisíc satelitů, které mohou být navýšeny až na 42 tisíc! Podobné systémy pak hodlá vybudovat například Amazon, OneWeb, LuckyStar, India AstroTech nebo Samsung. V budoucnu by tedy na nízké oběžné dráze kolem Země mohlo létat přes 50 tisíc družic!
 
Jak je možné, že někdo buduje takové roje bez jakékoli regulace? Jednoduše! Neexistuje žádná mezinárodní úmluva.

Konkrétně společnost SpaceX má povolení od Amerického federálního telekomunikačního úřadu. Na oběžnou dráhu ve výšce 290 km tak vypouští vždy 60 družic, které se během prvního týdne přesunou na dráhu ve výšce 350 km nad zemí. Ty, které jsou poškozené, rychle shoří v zemské atmosféře. Z dráhy 350 km se vždy 20 družic přesune na provozní dráhu ve výšce 550 kilometrů. Konstrukce družic je na první pohled jednoduchá: vypadají jako desky o rozměrech 1,5 x 3 metry, s tloušťkou 20 centimetrů, které mají na jedné straně výsuvný, zhruba osm metrů dlouhý sluneční panel.

Proč jsou vidět? Družice samozřejmě samy nesvítí, nýbrž odráží sluneční záření. Jednoduše řečeno, pro pozemského pozorovatele už Slunce zapadlo a nastala noc, ale z pohledu Starlinku je pořád ještě den. Proto jich na severní polokouli nejvíce spatříte za soumraku v průběhu letních měsíců, kdy jsou osvětleny satelity letící ve výšce jenom několik set kilometrů nad zemí. Naopak v zimě po 20. hodině sahá nad Českou republikou zemský stín do výšky 1500 kilometrů, o půlnoci se dokonce vyšplhá o dalších 5 tisíc kilometrů výše.
 
To ovšem znamená, že se blíží konec pohledu na hvězdnou oblohu tak, jak jsme ji dosud znali. Krátce po západu Slunce bude prostým okem vidět až několik stovek zářících bodů pohybujících se nízko nad obzorem, z nichž nejméně několik desítek bude patrných na světlem znečištěné obloze. Jejich počet se tedy bude blížit počtu skutečných hvězd: na temném nebi jich napočítáte zhruba dva tisíce, v Brně desetkrát méně.
 
Poněkud jiným, ale ve svém důsledku palčivějším problémem mohou být i neprovozuschopné a neovladatelné satelity, které ohrozí ty funkčními. Vzpomeňme na film Gravitace, že ano?
 
Znamená to, že lidstvo překonalo další technologický mezník v globálním měřítku a fantazie ze Star Treku se stává realitou? Nebo jsme svědky viditelného a bezohledného začátku komercializace vesmíru?
 
Odpověď už necháme na vás.




O autorovi

Jiří Dušek

Jiří Dušek

Jiří Dušek (* 11. srpna 1971, Sušice) je český astronom a astrofyzik, ředitel brněnské hvězdárny. V Brně žije od svých tří let. O astronomii se zajímal od dětství, což vyústilo ve studium astrofyziky na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity. Dlouhodobě působí na Hvězdárně a planetáriu Brno, jejímž ředitelem se stal v roce 2008. Je autorem populárně naučných programů, které jsou v planetáriu promítány veřejnosti, a také různých publikací z oblasti astronomie. Je po něm pojmenována planetka (14054) Dušek.

Štítky: Hvězdárna Brno, Megasíť, Starlink


45. vesmírný týden 2025

45. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 3. 10. do 9. 11. 2025. Měsíc bude v úplňku. Saturn je dobře vidět večer, později v noci se přidává Jupiter, ráno končí viditelnost Venuše. Čeká nás poslední týden viditelnosti komety C/2025 A6 (Lemmon) a v neděli začne další okno viditelnosti slabší komety C/2025 R2 (SWAN) na tmavé večerní obloze. Z evropského kosmodromu Kourou v jihoamerické Francouzské Guayáně má startovat raketa Ariane 6 s radarovou družicí Sentinel-1D. V rámci sdílené mise Bandwagon-4 byla vynesena také česká družice CevroSat-1. Na Floridě proběhl statický zážeh velké rakety New Glenn. Před dvaceti lety začala mise sondy Venus Express jež přinesla velmi zajímavé poznatky o atmosféře Venuše.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Když se blýská v dáli

Titul Česká astrofotografie měsíce za září 2025 obdržel snímek „Když se blýská v dáli“, jehož autorem je astrofotograf Lukáš Veselý Měsíc září je již dávno za námi a s ním i další kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce. A tentokrát se porota opravdu „zapotila“. Ze 42 zaslaných snímků vybrat ten

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

SH2-188

SH2-188 – „Kozmická kreveta“ v Kasiopeii Planetárna hmlovina Sharpless 2-188 (Sh2-188) leží v súhvezdí Kasiopeia vo vzdialenosti zhruba 3 000 svetelných rokov. Ide o zvyšok hviezdy podobnej Slnku, ktorá pred ~22 500 rokmi odvrhla svoje vonkajšie obaly a v jej strede zostal horúci biely trpaslík (WD 0127+581). Hmlovina je zapísaná aj pod označeniami LBN 633, Simeis 22 alebo PN G128.0-4.1. Na prvý pohľad vyzerá skôr ako supernovový zvyšok – jasný červený oblúk s dlhým chvostom. Nie je to náhoda: centrálny biely trpaslík sa pohybuje medzihviezdnym plynom rýchlosťou asi 120 km/s. Pred sebou vytláča oblúk rázovej vlny, ktorý na fotografii tvorí jasnú, jemne štruktúrovanú „krevetu/kozmic­kú vlnu“. Za hviezdou sa naopak tiahne veľmi slabý oblak plynu a prachu – materiál odfúknutý dozadu ako vlajka vo vetre. Celá bublina má priemer približne 2 svetelné roky a na oblohe zaberá niekoľko oblúkových minút, pričom najslabšie časti prstenca a chvosta siahajú až do priemeru ~15′. Sh2-188 objavili v roku 1951 Vera Gaze a Grigorij Šajn na Kryme a dlho sa považovala za pozostatok supernovy. Až spektroskopické merania v 80. rokoch ukázali, že ide o planetárnu hmlovinu s typickým bohatstvom prvkov ako vodík, hélium, kyslík, dusík a síra. Neskoršie snímky z Hα prieskumu IPHAS odhalili, že oblúk je v skutočnosti súčasťou takmer uzavretého prstenca s rozsiahlym chvostom – z Sh2-188 sa tak stal učebnicový príklad toho, ako medzihviezdne prostredie dokáže zdeformovať planetárnu hmlovinu a „zjasniť“ jej náveternú stranu. Na mojej fotografii dominuje červené H-alfa žiarenie ionizovaného vodíka, ktoré kreslí tenké vláknité štruktúry rázovej vlny na pozadí hustého poľa hviezd v rovine Mliečnej cesty. Je to veľmi slabý objekt – okrem jasného oblúka sú zvyšky prstenca a chvosta viditeľné len pri dlhých expozíciách a starostlivom spracovaní dát. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBH filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 83x180sec. R, 79x180sec. G, 70x180sec. B, 84x120sec. L, 83x600sec Halpha, master bias, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 8.10. až 1.11.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »