Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  ESA analyzuje jasný bolid z 8. března nad Německem

ESA analyzuje jasný bolid z 8. března nad Německem

Bolid nad školou
Autor: Lukáš Pecka

Možná jste se v neděli večer kochali jasnou Venuší nízko nad západním obzorem, když chvíli poté, co vám zmizela z dohledu jste zahlédli jasné pohybující se těleso, které několikrát zablikalo během výrazných explozí žlutavé barvy. Jednalo se o zánik poměrně velkého meteoroidu, tzv. bolid. Tento jev dobře zachytili lidé ze všech koutů kolem hranic Německa, Nizozemí, Belgie, Lucemburska a Francie. Poblíž města Koblenz na západě Německa navíc část materiálu dopadla jako meteorit na střechu jednoho z domů, prorazilo ji a majitelé pak posbírali hromadu kamínků z vesmíru. Meteoritů. Na tento významný jev se zaměřila i Evropská vesmírná agentura (ESA).

V neděli 8. března 2026 přibližně v 18:55 SEČ mnoho lidí pozorovalo velmi jasnou ohnivou kouli (tzv. bolid) pohybující se po obloze. Průlet doprovázela různá zjasnění i výrazné exploze a trval asi šest sekund. Na obloze dokonce po jeho průletu zůstala dlouho patrná stopa.

Událost zaznamenalo mnoho specializovaných meteorických kamer, například kamery evropské sítě AllSky7 fireball network, ale také lidé svými mobilní telefony a fotoaparáty. Někteří pozorovatelé si později všimli i dunění, které průlet takto jasných meteorů provází. 

Unikátní na celém jevu byl samotný zásah jednoho z domů meteoritem. Došlo k němu v městě Koblenz-Güls. Majitelé však nebyli zraněni. Zato ve střeše zela poměrně velká díra asi 50×30 cm.

Infografika inspirovaná originálem deníku Bild ukazuje přehled malých těles Sluneční soustavy.
Infografika inspirovaná originálem deníku Bild ukazuje přehled malých těles Sluneční soustavy.

Analýza události podle ESA

Tým Planetary Defence v rámci programu ESA zabývající se naší bezpečností z kosmu vzal veškeré dostupné údaje a pokusil se odhadnout původní velikost objektu, který se srazil se zemskou atmosférou. Předběžné údaje hovoří o velikosti až několik metrů. To odpovídá menší planetce. Objekty této velikosti dopadají na Zemi jen několikrát ročně a většinou se vyhnou pevnině nebo obydlené oblasti.

Grafika ukazuje různě velké asteroidy, jejich zastoupení a nebezpečnost. První řádek popisuje jejich velikost (diameter), dále je tam jak často nás tak velká zasáhne (v letech, resp Myear, miliony let). Pak vidíme energii uvolněnou při impaktu ve srovnání s událostmi v minulosti včetně sopečných erupcí. Dole je zastoupení takových planetek v populaci asteroidů a kolik jich takových už máme objeveno. Například u tělesa velikosti planetky jež vyhubila dinosaury už známe téměř všechna taková tělesa. Autor: ESA
Grafika ukazuje různě velké asteroidy, jejich zastoupení a nebezpečnost. První řádek popisuje jejich velikost (diameter), dále je tam jak často nás tak velká zasáhne (v letech, resp Myear, miliony let). Pak vidíme energii uvolněnou při impaktu ve srovnání s událostmi v minulosti včetně sopečných erupcí. Dole je zastoupení takových planetek v populaci asteroidů a kolik jich takových už máme objeveno. Například u tělesa velikosti planetky jež vyhubila dinosaury už známe téměř všechna taková tělesa.
Autor: ESA

Přestože známe přibližný směr, odkud těleso přiletělo, je zřejmé, že jej před dopadem nezachytila žádná přehlídka oblohy, hledající nebezpečné blízkozemní planetky. Ono to taky není nijak časté. Dosud bylo zaznamenáno pouze 11 případů, kdy byla planetka spatřena v kosmickém prostoru ještě předtím, než vletěla do zemské atmosféry. Malé objekty přibližující se k Zemi jsou ve většině případů přehlédnuty. Přispívá k tomu i fakt, že se mohou přiblížit ze směru denní strany (od Slunce).

V měřítku střední Evropy v oboru pozorování a výpočtů drah blízkozemních planetek vynikají týmy astronomů na jihočeské Kleti a v Astronomickém ústavu v Ondřejově. Navíc zde odborný tým vedený Pavlem Spurným a Jiřím Borovičkou dokáže v případě pádu takového bolidu nad ČR nebo poblíž našeho území spočítat, odkud těleso přiletělo, jak se chovalo při pádu v atmosféře, jak velké kusy při jeho explozích vznikly a především mají velkou úspěšnost předpovědí, kam meteority potom dopadly. Nejvíce meteoritů s rodokmenem tedy stále souvisí z prací našich odborníků, která navazuje na úspěch Zdeňka Ceplechy a jeho týmu, který takto zachytil první meteority s rodokmenem v případě bolidu Příbram v roce 1959.

V případě, že průlet podobného tělesa v budoucnu zaznamenáte, můžete o tom podat hlášení na stránce Astronomického ústavu. Naši odborníci se na něj v těch zajímavějších případech podívají, analyzují záznamy svých kamer a dalších přístrojů a podají o tom zprávu. Najdete u nich tedy nejen formulář pro hlášení bolidů, ale i přehled samotných hlášení od dalších pozorovatelů.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] ESA
[2] ASÚ AV ČR



O autorovi

Martin Gembec

Martin Gembec

Martin Gembec je český astrofotograf, popularizátor vědy a učitel informatiky na základní škole. Především je ale nadšeným vedoucím planetária v liberecké iQLANDII.

Narodil se v roce 1978 v České Lípě. Od čtení knih se dostal k pozorování a fotografování oblohy. Nad fotkami pak vyprávěl o vesmíru dospělým i dětem a u toho už zůstal.  Vystudoval učitelství na ZŠ a SŠ v oboru fyzika, geografie a informatika. Od roku 1999 popularizuje astronomii na vlastním webu. Je redaktorem kosmonautix.cz a zástupcem šéfredaktora astro.cz. Nejraději fotografuje noční krajinu a komety.

Od roku 2019 je vedoucím planetária v libereckém science centru iQLANDIA, kde se věnuje vzdělávání veřejnosti, pořádání akcí a popularizaci astronomie a kosmonautiky mezi mládeží i veřejností.

Štítky: Blízkozemní asteroidy, Bolid


19. vesmírný týden 2026

19. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 4. 5. do 10. 5. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Večer je nízko nad západem jasná Venuše a o něco výše je Jupiter. Aktivita Slunce je poměrně nízká. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) je nyní vidět z jižní polokoule. Startoval Falcon Heavy po více než roční odmlce. Družice Amazon Leo startovaly na Falconu 9 i Ariane 46. Před 65 lety se do kosmu podíval první Američan Alan Shepard.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1613

LDN 1613 – Kužeľová hmlovina v oblasti NGC 2264 LDN 1613, známa aj ako Kužeľová hmlovina, je tmavá absorpčná hmlovina v súhvezdí Jednorožec. Tvorí ju hustý oblak prachu a chladného molekulárneho plynu, ktorý sa premieta pred jasnejšiu emisnú hmlovinu v pozadí. Preto sa na snímkach javí ako tmavý kužeľ vystupujúci z červeno žiariaceho vodíka. Táto oblasť je súčasťou rozsiahleho komplexu NGC 2264, ktorý zahŕňa aj hviezdokopu Vianočný stromček, hmlovinu Líščia kožušina a mladé oblasti tvorby hviezd. Samotnú Kužeľovú hmlovinu objavil William Herschel 26. decembra 1785 a označil ju ako H V.27. Označenie LDN 1613 pochádza až z katalógu tmavých hmlovín Beverly T. Lyndsovej z roku 1962, zostaveného z fotografických platní Palomarského prehliadkového atlasu. Hmlovina sa nachádza približne 2 500 až 2 700 svetelných rokov od Zeme. Samotný tmavý stĺp má dĺžku približne 7 svetelných rokov, pričom širší komplex NGC 2264 zaberá na oblohe výrazne väčšiu oblasť. Zaujímavé je, že tvar kužeľa nie je náhodný. Vzniká pôsobením intenzívneho žiarenia a hviezdneho vetra mladých horúcich hviezd, ktoré postupne odfukujú a erodujú okolitý plyn. Hustejšie časti oblaku odolávajú dlhšie a vytvárajú tmavé stĺpy podobné známym Pilierom stvorenia v Orlej hmlovine. Vo vnútri takýchto oblastí sa môžu rodiť nové hviezdy a neskôr aj planetárne systémy. Na fotografii pekne vyniká kontrast medzi červeným svetlom ionizovaného vodíka, tmavými prachovými štruktúrami a modrastými reflexnými oblasťami, kde prach odráža svetlo mladých hviezd. Výsledkom je výrazná ukážka toho, ako mladé hviezdy nielen vznikajú z hmlovín, ale zároveň ich svojím žiarením postupne pretvárajú. Začal som fotiť objekt zimnej oblohy v pokročilom jarnom období, lebo som chcel otestovať SLOAN i" filter na vhodnom objekte. Hoci už podmienky neboli ideálne, ale aj tak som nazbieral aspoň trocha dát a toto z nich vyliezlo. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 33x180sec. R, 33x180sec. G, 33x180sec. B, 75x120sec. L, 56x600sec Halpha, 52x120sec SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 16.3. až 25.4.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »