Světelné obrazy Klepeštova bolidu
Autor: Anglická Wikipedie
Před několika lety byl zde vydán článek o slavném bolidu v Andromedě, který se podařilo zachytit Josefu Klepeštovi. O tři roky později se ozval kanadský profesor astronomie, že při úklidu své laboratoře objevil kopii této fotografie v podobě diapozitivu (světelného obrazu). To je jistě známka toho, jak až kouzelně fotografie poměrně blízkého, náhodného bolidu se vzdálenou galaxií na širokou astronomickou veřejnost tehdy působila a vyvolala nadšení nejen v Československu, ale také za velkou louží. Za pozornost stojí i technologie, která tuto skutečnost lidem tehdy dokázala zprostředkovat.
Připomeňme si, že tehdy v roce 1923 uběhly teprve tři roky od Velké debaty mezi astronomy Harlowem Shapleyem a Heberem Curtisem o povaze tzv. spirálních mlhovin a velikosti vesmíru. Debata se konala 26. dubna 1920. Curtis tvrdil, že vzhledem k tomu, že jsou v Mlhovině v Andromedě pozorovány novy, musí se jednat o samostatný vesmírný ostrov, galaxii. Dnes víme, že se jednalo o pozorování supernov. Edwin Hubble v roce 1924 publikoval svoji práci „Cefeidy ve spirálních mlhovinách“, kde ukázal, že spirální mlhoviny jsou vzdálené galaxie podobné Mléčné dráze. Mléčná dráha ztratila svoji jedinečnost, stala se jednou z mnoha galaxií. Astronomové měli důkaz, že vesmír je mnohem větší, než se dříve předpokládalo.
Když Josef Klepešta namířil v září 1923 ondřejovský osmipalcový astrograf (Cooke triplet 21/95 cm) do souhvězdí Andromedy na objekt Messier 31, tak mu ještě říkal Mlhovina v Andromedě. Mohl už tušit, že se jedná o vzdálený vesmírný ostrov daleko za Mléčnou dráhou, ale nebyly k tomu známé důkazy. V této bouřlivé době, kdy se právě měnilo naše chápání vzdáleností ve vesmíru, se mu podařilo zachytit blízký bolid (jasný meteor) v naší atmosféře před vzdálenou Andromedou. To vědomí rozdílu vzdáleností bolidu a Mlhoviny v Andromedě, která v určování velikosti vesmíru právě sehrávala důležitou roli, jistě přidávalo další plus k už tak neobyčejné fotografii.
Americký list The New York Times publikoval v nedělním vydání 23. listopadu 1924 článek o výsledcích výzkumu na observatoři Mount Wilson. Je úsměvné, že jmého slavného vědce zkomolil.
WASHINGTON, 22. listopadu. -- Dr. Edwin Hubbell z observatoře Mount Wilson Carnegie Institution potvrdil výzkumem provedeným výkonnými dalekohledy této observatoře, že spirální mlhoviny, které se na obloze jeví jako vířící mračna, jsou ve skutečnosti vzdálené hvězdné systémy nebo "ostrovní vesmíry".
Autor: Dr. Martin Beech
Holandský fyzik Christiaan Huygens (1629–1695) v polovině 17. století vynalezl přístroj latinsky nazývaný laterna magica, česky kouzelná lampa. (Latinské slovo lanterna se v pozdní latině zjednodušovalo na lāterna.) Jedná se o promítací přístroj, který se také nazýval skioptikon (z řeckého skiá, stín). Obvykle to byla dřevěná skříňka se zdrojem světla, ať už to byla svíčka, karbidová lampa nebo později oblouková lampa s vydutým zrcadlem za ním. Zrcadlo zesilovalo paprsky světelného zdroje do kondenzoru, čočkové soustavy, která měla osvětlovat průhledný diapozitiv umístěný ve vedoucích drážkách. Diapozitivem byly skleněné destičky s malovanými průhlednými obrázky, později pozitivní fotografie, někdy kolorované. Obraz osvětleného diapozitivu se promítal objektivem na stěnu. Obdobným způsobem fungují i dnes moderní filmové projektory. Zdroj světla vyvíjel také velké množství tepla, proto se přístroj chladil proudem stoupavého vzduchu, který nahoře proudil komínkem. Promítání světelných obrazů laternou magikou se stalo rozšířenou zábavou. V 19. století se rozšířila průmyslová výroba diapozitivů. Ve 20. století promítání statických obrázků laternou magikou zastínil němý a později zvukový film. Nicméně promítání statických světelných obrazů doplňovalo různé přednášky, jistě i astronomické přednášky.
Dnes si můžeme už jen představovat vzrušení, co cítili posluchači astronomických přednášek při promítání světelného obrazu Klepeštova bolidu. Možná, že se ve dvacátých a třicátých letech promítal někde opravdu ještě kouzelnou lampou, která nevyžadovala elektřinu. Vždyť ta se tehdy teprve v mladém Československu zaváděla. Přesto mohli posluchači při pohledu na bolid a Andromedu podlehnout kouzlu šťastné fotografie a popustit uzdu své fantazie.
Podaří se najít světelné obrazy Klepeštova bolidu v Česku nebo na Slovensku? Možná jsou někde v muzejních sbírkách nebo na hvězdárnách.
Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Česká wikipedie: Velká debata
[2] Anglická wikipedie: Magic lantern
[3] Česká wikipedie: Laterna magika
[4] The New York Times 1924-11-23: FINDS SPIRAL NEBULAE ARE STELLAR SYSTEMS
[5] Cyril Polášek, IAN: Zpráva o konání skromné vzpomínky (k 75. výročí snímku)
[6] Vladimír Guth: Výpočet dráhy meteoru
[7] Josef Klepešta: Bolid v Andromedě
[8] AVČR 2023-01-20: Astronomická observatoř v Ondřejově si připomene 125. výročí založení
[9] Projekt Gutenberg: Space Nomads, strana 2
O autorovi
Josef Chlachula
Pochází ze Starého Města u Uherského Hradiště. Nejprve se v 6 letech po startu Jurije Gagarina začal zajímat o kosmonautiku, později rozšířil zájem o astronomii. Začal brýlovým dalekohledem vlastní konstrukce, později si postavil 15 cm zrcadlový dalekohled. Od roku 1974 začal působit na hvězdárně ve Zlíně. Věnoval se proměnným hvězdám, nebeské mechanice, vedl výpočetní sekci, astronomický kroužek a v roce 1988 poprvé letní astronomický tábor na Držkové u Zlína. Tábory se stále každoročně pořádají, nyní ve Vlčkové. Na zlínské hvězdárně se věnoval popularizační práci, zejména veřejným přednáškám a vydával také její zpravodaj Zorné pole. Je zakládajícím členem Zlínské astronomické společnosti. V roce 1995 jako člen výkonného výboru České astronomické společnosti založil a provozoval web server astro.cz. Denně vytváří českou verzi Astronomického snímku dne.
