Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Jak velký byl Tunguzský meteorit?

Jak velký byl Tunguzský meteorit?

Počítačová simulace Tunguzské katastrofy. Kredit: Mark Boslough/Sandia, foto Randy Montoya
Počítačová simulace Tunguzské katastrofy. Kredit: Mark Boslough/Sandia, foto Randy Montoya
Tunguzskou katastrofu na Sibiři téměř před 100 lety možná způsobila planetka, jejíž velikost dosahovala jen zlomku dříve publikovaných odhadů. Planetky malých rozměrů mohou představovat pro Zemi větší nebezpečí, než se dosud myslelo. K těmto závěrům dospěli vědci na základě simulací na superpočítači v Sandia National Laboratories.

„Planetka, která způsobila rozsáhlou katastrofu, byla mnohem menší, než jsme si mysleli,“ říká o události 30. června 1908 Mark Boslough (Sandia National Laboratoriem, Albuquerqe, Nové Mexiko). „Pokud tak malý objekt může způsobit tak velkou zkázu, pak malé asteroidy jsou něco, s čím by se mělo počítat. Podobné srážky nebudou tak nepravděpodobné, jak jsme se domnívali, protože menší planetky se přibližují k Zemi statisticky častěji než ty větší,“ říká Boslough. „Měli bychom vynaložit ještě více úsilí na odhalování těch menších.“

Nová simulace na superpočítači ukazuje, že hmotný bod (planetka), který exploduje nad povrchem, klesá dolů rychlostí větší, než je rychlost zvuku a nabývá tvaru rozpínajícího se vysokoteplotního výtrysku plynu. To způsobuje, že tlakové vlny a pulsy tepelného záření jsou při takové explozi na povrchu mnohem silnější.

„Nyní již nemusíme pracovat s tak zjednodušujícími předpoklady, protože dnešní superpočítače nám dovolují simulace s vysokými rozlišeními v 3-D. Všechno se stává jasnější, když se na věci díváte lepšími přístroji,“ říká Boslough.

Nová interpretace také objasňuje, proč vítr nad vrcholky stromů zesílil. Navíc se vědci opírají o tvrzení lesníků, že lesní porost v době výbuchu nebyl zcela zdravý. Takže podle Boslougha předchozí vědecké odhady přeháněly devastaci, kterou způsobila planetka, protože topografické a ekologické faktory, které přispěly k výsledku, nebyly dříve brány v úvahu.

„Ve skutečnosti je ta devastace menší než se předtím myslelo,“ říká Boslough. „Byla způsobená daleko menší planetkou. Bohužel, to není kompletní výčet všech potenciálních rizik, protože těch menších planetek existuje více než těch větší.“

Simulace ukazují, že materiál přilétající planetky je stlačen rostoucím odporem zemské atmosféry. Jak proniká hlouběji, stále více odolná atmosférická „zeď“ způsobuje, že planetka ve vzduchu exploduje a to urychluje klesání proudu zahřátého plynu.

Na základě energie, transportované směrem k povrchu jako „ohnivá koule“ (bolid), vědci předpokládali, že exploze byla o síle 10 až 20 megatun TNT, ale teď to spíše vypadá jen na 3 až 5 megatun TNT. Podle Boslougha to také závisí na rychlosti planetky, zda je porézní nebo kompaktní, ledová nebo kamenná a dalších charakteristických vlastnostech materiálu.

„Jakákoliv strategie pro ochranu nebo odchýlení by měla vzít do úvahy toto opravené pochopení mechanismu exploze,“ říká Boslough.

Práce byla zveřejněna 11. prosince 2007 na výročním zasedání Amerického geofyzikálního svazu (American Geophysical Union, AGU) v San Francisku (10. – 17. prosince 2007).
Pod názvem "Low-altitude airbursts and the impact threat“ bude publikována v International Journal of Impact Engineering. Spoluautorem je Dave Crawford.

Další obrázky a videa: http://www.sandia.gov/news/resources/releases/2007/asteroid.html

Tým Dicka Spaldinga (Sandia National Laboratories), na základě družicových údajů o explozích v atmosféře, zveřejnil před pěti lety v Nature dokument o odhadu četnosti dopadů.

Jupiter-SL-9
Jupiter-SL-9
Boslough a kolegové se stali slavnými před více než deseti lety, když po rozpadu komety Shoemaker-Levy 9 vypočítali její srážku s Jupiterem a to, že by mohla být pozorovatelná ze Země (červenec 1994). Dvacet fragmentů komety Shoemaker-Levy 9, největší o průměru dvou kilometrů, vletělo mezi 16. až 22. červencem 1994 do atmosféry Jupiteru. Před našimi zraky se tehdy odehrála „první kosmická srážka v přímém přenosu“.

Zdroj: www.sandia.gov




O autorovi



18. vesmírný týden 2025

18. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 28. 4. do 4. 5. 2025. Měsíc je v novu a bude dorůstat do první čtvrti, takže jej uvidíme na večerní obloze. Večer můžeme pozorovat Jupiter a Mars, ráno kromě jasné Venuše ještě slabý Saturn (bez prstence). Aktivita Slunce je střední. Sonda Lucy provedla průzkum a poslala fotografie planetky Donaldjohanson. Před 125 lety se narodil Jan Hendrik Oort, který předpověděl existenci sférického oblaku kometárních jader.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Slunce očima i vodíkem

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2025 obdržel snímek „Slunce očima i vodíkem“, jehož autory jsou astrofotografové Michal Šrejber a Marek Tušl   Zatmění Slunce již od pradávna vzbuzovalo v našich předcích mnohdy i divoké představy o tom, co se vlastně na obloze děje.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Mléčná dráha

Asi 1,5 hodiny jenom, dost rušila vysoká oblačnost, ale nakonec to vyšlo lépe než jsem očekával, ale část snímků musela do koše. 30.4.2025 z Říčan u Prahy (50 mm / 2.8 / ISO 800 / 1 min snímek)

Další informace »