Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Jak velký byl Tunguzský meteorit?

Jak velký byl Tunguzský meteorit?

Počítačová simulace Tunguzské katastrofy. Kredit: Mark Boslough/Sandia, foto Randy Montoya
Počítačová simulace Tunguzské katastrofy. Kredit: Mark Boslough/Sandia, foto Randy Montoya
Tunguzskou katastrofu na Sibiři téměř před 100 lety možná způsobila planetka, jejíž velikost dosahovala jen zlomku dříve publikovaných odhadů. Planetky malých rozměrů mohou představovat pro Zemi větší nebezpečí, než se dosud myslelo. K těmto závěrům dospěli vědci na základě simulací na superpočítači v Sandia National Laboratories.

„Planetka, která způsobila rozsáhlou katastrofu, byla mnohem menší, než jsme si mysleli,“ říká o události 30. června 1908 Mark Boslough (Sandia National Laboratoriem, Albuquerqe, Nové Mexiko). „Pokud tak malý objekt může způsobit tak velkou zkázu, pak malé asteroidy jsou něco, s čím by se mělo počítat. Podobné srážky nebudou tak nepravděpodobné, jak jsme se domnívali, protože menší planetky se přibližují k Zemi statisticky častěji než ty větší,“ říká Boslough. „Měli bychom vynaložit ještě více úsilí na odhalování těch menších.“

Nová simulace na superpočítači ukazuje, že hmotný bod (planetka), který exploduje nad povrchem, klesá dolů rychlostí větší, než je rychlost zvuku a nabývá tvaru rozpínajícího se vysokoteplotního výtrysku plynu. To způsobuje, že tlakové vlny a pulsy tepelného záření jsou při takové explozi na povrchu mnohem silnější.

„Nyní již nemusíme pracovat s tak zjednodušujícími předpoklady, protože dnešní superpočítače nám dovolují simulace s vysokými rozlišeními v 3-D. Všechno se stává jasnější, když se na věci díváte lepšími přístroji,“ říká Boslough.

Nová interpretace také objasňuje, proč vítr nad vrcholky stromů zesílil. Navíc se vědci opírají o tvrzení lesníků, že lesní porost v době výbuchu nebyl zcela zdravý. Takže podle Boslougha předchozí vědecké odhady přeháněly devastaci, kterou způsobila planetka, protože topografické a ekologické faktory, které přispěly k výsledku, nebyly dříve brány v úvahu.

„Ve skutečnosti je ta devastace menší než se předtím myslelo,“ říká Boslough. „Byla způsobená daleko menší planetkou. Bohužel, to není kompletní výčet všech potenciálních rizik, protože těch menších planetek existuje více než těch větší.“

Simulace ukazují, že materiál přilétající planetky je stlačen rostoucím odporem zemské atmosféry. Jak proniká hlouběji, stále více odolná atmosférická „zeď“ způsobuje, že planetka ve vzduchu exploduje a to urychluje klesání proudu zahřátého plynu.

Na základě energie, transportované směrem k povrchu jako „ohnivá koule“ (bolid), vědci předpokládali, že exploze byla o síle 10 až 20 megatun TNT, ale teď to spíše vypadá jen na 3 až 5 megatun TNT. Podle Boslougha to také závisí na rychlosti planetky, zda je porézní nebo kompaktní, ledová nebo kamenná a dalších charakteristických vlastnostech materiálu.

„Jakákoliv strategie pro ochranu nebo odchýlení by měla vzít do úvahy toto opravené pochopení mechanismu exploze,“ říká Boslough.

Práce byla zveřejněna 11. prosince 2007 na výročním zasedání Amerického geofyzikálního svazu (American Geophysical Union, AGU) v San Francisku (10. – 17. prosince 2007).
Pod názvem "Low-altitude airbursts and the impact threat“ bude publikována v International Journal of Impact Engineering. Spoluautorem je Dave Crawford.

Další obrázky a videa: http://www.sandia.gov/news/resources/releases/2007/asteroid.html

Tým Dicka Spaldinga (Sandia National Laboratories), na základě družicových údajů o explozích v atmosféře, zveřejnil před pěti lety v Nature dokument o odhadu četnosti dopadů.

Jupiter-SL-9
Jupiter-SL-9
Boslough a kolegové se stali slavnými před více než deseti lety, když po rozpadu komety Shoemaker-Levy 9 vypočítali její srážku s Jupiterem a to, že by mohla být pozorovatelná ze Země (červenec 1994). Dvacet fragmentů komety Shoemaker-Levy 9, největší o průměru dvou kilometrů, vletělo mezi 16. až 22. červencem 1994 do atmosféry Jupiteru. Před našimi zraky se tehdy odehrála „první kosmická srážka v přímém přenosu“.

Zdroj: www.sandia.gov




O autorovi



11. vesmírný týden 2026

11. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 9. 3. do 15. 3. 2026. Měsíc bude v poslední čtvrti. Za soumraku už je dobře vidět Venuše, naopak Saturn je již jen pro nadšence. Merkur, Mars a Neptun nejsou vidět vůbec. Vysoko na večerní obloze jsou slabý Uran a výrazný Jupiter. Aktivita Slunce nízká, ale jsou na něm nějaké skvrny. Večer je na obloze dvojice slabých komet Wierzchos a MAPS, ráno nabízí R3 PanSTARRS a 24P/Schaumasse. Kromě večerního zvířetníkového světla nabízí tmavá březnová noc i možnost vidět téměř všechny objekty Messiérova katalogu, což někteří amatéři podnikají jako celonoční pozorovací maraton. Raketa SLS nakonec použije v budoucnu nový horní stupeň z rakety Vulcan místo vyvíjeného EUS. Falcon 9 vynáší jednu várku Starlinků za druhou, výjimkou bude start s družicí EchoStar XXV. Od ISS odletěla první z nových japonských zásobovacích lodí HTV-X. Před 245 lety objevil William Herschel planetu Uran.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Jupiter, přechod Io a jejího stínu

Titul Česká astrofotografie měsíce za únor 2026 obdržel snímek Karla Sandlera s názvem „Jupiter, přechod měsíce Io a jeho stínu“ Pohlédneme-li v současné době na noční oblohu, pravděpodobně nás zaujme jasný objekt, nacházející se nyní v souhvězdí Blíženců. Nejedná se o žádnou jasnou hvězdu.

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

LDN 1622

LDN 1622 – Boogeyman Nebula Na tejto snímke je zachytená temná hmlovina LDN 1622, známa aj pod prezývkou Boogeyman Nebula. Nachádza sa v oblasti súhvezdia Orión a jej typický tvar vytvára dojem temnej postavy vystupujúcej z červeného vodíkového pozadia. Nejde o objekt, ktorý svieti vlastným svetlom. Tmavé štruktúry tvoria husté oblaky medzihviezdneho prachu, ktoré pohlcujú a tienia svetlo hviezd aj žiariaceho plynu za nimi. Práve kontrast medzi tmavou prachovou hmotou a jemne žiariacou emisnou hmlovinou robí z LDN 1622 jeden z najzaujímavejších objektov tejto časti oblohy. V takýchto oblakoch sa ukrýva materiál, z ktorého v budúcnosti môžu vznikať nové hviezdy. Fotografovanie podobných objektov je náročné najmä preto, že jemné prechody medzi prachom a slabou hmlovinou vyžadujú dostatok kvalitných dát aj citlivé spracovanie. Tento objekt som fotil už koncom roka, no pre neustále inverzné počasie, odhalenú chybu v firmware filtrového kolesa a dokonca aj zlé kalibračné snímky som nebol spokojný s výsledkom. A keďže máme prekvapujúco jasné noci, tak som sa k nemu vrátil a nafotil ho nanovo. A som s týmto výsledkom oveľa viac spokojný Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 115x180sec. R, 106x180sec. G, 106x180sec. B, 171x120sec. L, 90x600sec Halpha, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.1. až 7.3.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »