Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Kometa 17P Holmes extrémně zjasnila, je vidět okem

Kometa 17P Holmes extrémně zjasnila, je vidět okem

Kometa 17P Holmes (autor: Eric Allen, Kanada)
Kometa 17P Holmes (autor: Eric Allen, Kanada)
Na severní obloze mají nyní lidé výjimečnou možnost spatřit opravdu jasnou kometu 17P Holmes. 24. října 2007 u ní došlo k superoutburstu, při němž zjasnila více než 620 tisíc krát! Tím se ze slabého objektu (kolem 17. magnitudy) stal náhle objekt pohodlně viditelný pouhým okem s jasností kolem 2,5 magnitudy. Kometa navíc stále ještě zjasňuje!

Kometa má periodu oběhu kolem Slunce asi 6,9 roku. Jejím objevitelem byl Edwin Holmes, který ji jako první 6. listopadu 1892 spatřil poblíž galaxie M31 v Andromedě. Tehdy kometa zjasněla na 5. magnitudu a to byl až do letošního roku její poslední výrazný outburst. Nyní, po 115 letech, ji máme možnost pozorovat za ještě lepších podmínek, než sám objevitel. Oproti roku 1892 je ještě asi 10x jasnější.

K prudkému zjasňování začalo docházet 24. října 2007 v ranních hodinách. Po upozornění Ramona Navese (Španělsko) se pozorovatelé po celém světě, pokud měli zrovna noc a kometu nad obzorem, pokusili odhadnout jasnost komety. Kometa k ránu měla kolem 7. magnitudy a ve večerních hodinách kolem 3. magnitudy. Jasnost komety se tak měnila astronomům takřka před očima. Její stelární vzhled napovídal tomu, že jde o extrémně silný outburst.

V roce 1892 to bylo podobné. Kometa byla pozorovatelná pouhým okem ještě 3 týdny a její koma se po outburstu zvětšila na velikost Měsíce v úplňku. Jak to bude nyní? Nechme se překvapit.

Kometu naleznete v souhvězdí Persea jako novou nápadnou hvězdičku. Oproti ostatním hvězdám však bude mít s postupem času mlhavější vzhled. Při pohledu dalekohledem bude připomínat planetární kotouček s rozmázlým okrajem. Velikou výhodou její polohy na obloze je to, že u nás prakticky nezapadá. Jedinou nevýhodou tak může být jasný měsíční úplněk, který bude rušit pozorování komety o víkendu. Od pondělka se pak její pozorovací podmínky zvečera ještě zlepšují, neboť Měsíc ustupuje a bude rušit svým svitem stále později.

Největší jasnosti (patrně více jak 2 magnitudy) by měla dosáhnout kometa v pátek 25. října 2007. Pak, pokud se nic nezmění, by sice měla mírně slábnout, ale její stelární vzhled by měl stále více nabývat difúzního a její koma by tak mohla mít poměrně veliké rozměry (možná i víc jak půl stupně, což je velikost měsíčního úplňku). 19. a 20. listopadu 2007 bude ze severu těsně míjet hvězdu Mirfak v souhvězdí Persea, která má asi 1,8 magnitudy (je tedy vidět okem i na obloze rušené pouličním osvětlením).

Najít kometu v období jejího největšího jasu je tedy poměrně snadné – stačí se kolem jedné hodiny ranní podívat do nadhlavníku. Mapka na vyhledání komety je ZDE. Fotogalerie komety je ZDE.

Přečtěte si také zajímavý a podrobnější článek na stránkách SMPH ("Superoutburst komety 17P/Holmes"), jehož autorem je Jiří Srba, pracovník hvězdárny ve Valašském Meziříčí a člen SMPH.




O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.



20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Messier 3

Messier 3, známa aj ako M3 alebo NGC 5272, je výrazná guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v súhvezdí Poľovné psy. Od Zeme je vzdialená približne 33 000 svetelných rokov a patrí medzi najväčšie a najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy. Odhaduje sa, že obsahuje približne 500 000 hviezd. Objavil ju Charles Messier 3. mája 1764. Bola to vôbec prvá hmlovina v Messierovom katalógu, ktorú objavil samotný Messier. Spočiatku ju považoval za hmlistý objekt bez hviezd. Až William Herschel okolo roku 1784 rozlíšil jej hviezdnu povahu a ukázal, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M3 patrí medzi najlepšie preskúmané guľové hviezdokopy. Mimoriadne zaujímavá je najmä veľkým počtom premenných hviezd. Dnes ich v nej poznáme viac než 270, čo je najviac zo všetkých známych guľových hviezdokôp. Významnú časť tvoria premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré astronómovia využívajú aj ako dôležité indikátory vzdialeností vo vesmíre. Vek hviezdokopy sa odhaduje na približne 11,4 miliardy rokov, takže ide o veľmi starý objekt pochádzajúci z raných období vývoja našej Galaxie. M3 sa nachádza ďaleko nad rovinou Mliečnej cesty, približne 31 600 svetelných rokov, a zároveň asi 38 800 svetelných rokov od jej stredu. Je teda pomerne izolovaným členom galaktického hala. Na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 6,2 magnitúdy, takže za veľmi tmavej oblohy môže byť na hranici viditeľnosti voľným okom. V menšom ďalekohľade sa javí ako jemný hmlistý obláčik, no väčší ďalekohľad alebo astrofotografia odhalí jej skutočnú štruktúru – jasné a husté jadro obklopené tisíckami slabších hviezd. Práve vďaka tejto bohatej hviezdnej populácii je Messier 3 často považovaná za jednu z najkrajších guľových hviezdokôp severnej oblohy, hneď po známej M13 v Herkulovi. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie ???? Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 121x60sec. R, 105x60sec. G, 110x60sec. B, 180x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 27.4. až 1.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »