Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Kométa ISON a jej cesta oblohou kolem Marsu

Kométa ISON a jej cesta oblohou kolem Marsu

Kométa ISON (HST) Autor: NASA
Kométa ISON (HST)
Autor: NASA
Už onedlho by mala našu oblohu skrášliť kométa C/2012 S1 ISON, o ktorej sa predpokladá, že by mohla byť „kométou storočia“. Kométa by mala prejsť perihéliom 28. 11. 2013 a pokiaľ prežije priblíženie k Slnku, mohla by byť dokonca viditeľná aj počas dňa.

Kométa ISON bola objavená 21. 9. 2012. Objavili ju dvaja astronómovia a to Vitali Nevski z Beloruska a Artyom Novichonok z Ruska. V čase objavu mala kométa jasnosť 18,8 mag., pričom objavená bola na CCD snímkach z ďalekohľadu Santel (0,4 m), ktorý patrí výskumnému stredisku International Scientific Optical Network (ISON). Odtiaľ aj pomenovanie kométy. Kométa by sa mala k Slnku priblížiť na veľmi malú vzdialenosť a to iba 0,01 AU, takže je otázne, či toto stretnutie prežije. Pokiaľ svoj prelet okolo Slnka prežije, mohla by byť pozorovateľná aj na dennej oblohe. Voľným okom by mala byť kométa pozorovateľná už v októbri 2013 a to na rannej oblohe, kde jej bude spoločnosť robiť planéta Merkúr a Saturn.

Podľa správ pozorovateľov sa momentálne kométa udržuje v dobrej kondícii a pomaly sa zjasňuje podľa očakávaní. Jej aktuálna jasnosť sa pohybuje okolo 11 mag. a nachádza sa v súhvezdí Rak. 1. 10. 2013 sa kométa priblíži k planéte Mars a to na vzdialenosť iba 0,0724 AU (10830000 km). Na Marse v súčasnosti operuje pár sond, takže NASA plánuje túto udalosť využiť a pokúsiť sa kométu pozorovať pomocou týchto sond. Ak by sa pozorovanie podarilo, išlo by o prvé pozorovanie kométy z povrchu iného telesa. Ako sa bude jasnosť kométy vyvíjať v nasledujúcom období je zatiaľ v sfére predpokladov, nakoľko kométy bývajú veľmi nevyspytateľnými telesami. Samozrejme veľkou otázkou je aj to, čo sa s kométou stane po jej príchode do perihélia. Pokiaľ stretnutie so Slnkom prežije, mala by byť veľmi pekne viditeľná na rannej oblohe až do Vianoc. K Zemi sa najviac priblíži 27. 12. 2013 a to na vzdialenosť iba 0,429 AU od Zeme (64 200 000 km). Kométa bude následne stúpať vyššie nad obzor, ale zároveň sa bude od Zeme vzďaľovať a pomaly slabnúť. Na svojej ceste do perihélia bude kométa na oblohe stretávať rôzne objekty, pričom mnohé z nich budú veľmi fotogenické:

1. 10. 2013 – kométa sa bude nachádzať približne 10° severne od zmenšujúceho sa kosáčika Mesiaca a planéty Mars.

16. 10. 2013 – kométu nájdeme iba 2° severovýchodne od hviezdy Regulus (alfa Leo).

26. 10. 2013 – kométu nájdeme vo fotogenickom zoskupení galaxií M95, M96 a M105.

30. 10. 2013 – kométa sa bude nachádzať vo vzdialenosti približne 6° od kosáčika Mesiaca.

Začiatkom novembra by mohla byť kométa viditeľná už aj voľným okom, avšak podmienkou jej dobrej viditeľnosti je tmavá obloha.

5. 11. 2013 – kométa prejde zo súhvezdia Lev do súhvezdia Panna.

7. 11. 2013 – kométa prejde vo vzdialenosti zhruba 1° od hviezdy beta Vir (3,6 mag.).

8. 11. 2013 – na svojej ceste oblohou kométa pretne nebeský rovník a zamieri na južnú oblohu.

14. 11. 2013 – kométu nájdeme vo vzdialenosti menej než 1° od galaxie NGC 4697 (10 mag.).

18. 11. 2013 – kométa bude prechádzať vo vzdialenosti iba 0,38° od hviezdy Spica (alfa Vir).

22. 11. 2013 – kométa ISON opustí súhvezdie Panny a prejde do súhvezdia Váhy.

23. 11. 2013 – kométa sa bude nachádzať len 4,7° juhozápadne od planéty Merkúr a 4,9° juhozápadne od planéty Saturn.

25. 11. 2013 – ISON nájdeme iba 1,2° od slávnej kométy 2P/Encke (8 mag.).

27. 11. 2013 – kométa ISON sa objaví v zornom poli korónografu LASCO C3 sondy SOHO.

28. 11. 2013 – kométa ISON dosiahne perihélium (23:00 UT).

Práve 28. 11. 2013 bude mať kométa rande so svojim osudom. Dni strávené v perihéliu nás všetkých udržia v poriadnom napätí. Vstúpi kométa do siene veľkých a slávnych komét? Naplnia sa naše očakávania? Alebo nevydrží prechod perihéliom a rozpadne sa v žiari našej hviezdy?

Zdroj: UniverseToday




O autorovi



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »