Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Lyridy 2009

Lyridy 2009

lyridy
lyridy
22.4.2009 nastane maximum meteorického roja Lyridy. Tento roj je jedným z hlavných meteorických rojov a jeho frekvencia dosahuje hodnoty okolo 20 meteorov za hodinu.

Meteorický roj Lyridy je aktívny v období od 16. apríla do 25. apríla. Radiant tohto roja leží v blízkosti hraníc súhvezdia Lýra a Herkules, jeho poloha je RA = 271° DE = +34°. Tohtoročné maximum by malo nastať 22. apríla o 11:00 UT. Nakoľko je však roj dosť premenlivý dosahuje chyba určenia okamihu maxima pomerne vysokú hodnotu a tak je celkom možné, že maximum nastane 22. apríla niekde medzi 3:00 UT a 14:00 UT. Okrem samotnej premenlivosti okamihu maxima je premenlivá aj frekvencia. Tá sa môže pohybovať od 14 do 90 meteorov za hodinu. Aby toho nebolo málo, premenlivá je aj samotná dĺžka maxima, ktoré je niekedy pomerne ostré, inokedy zasa ploché. Pozorovať tento zaujímavý roj je preto veľmi dôležité, nakoľko nás môže aj tohto roku prekvapiť.

Meteory tohto roja sú pomerne rýchle, ich rýchlosť dosahuje až 49 km/s. Priemerná jasnosť meteorov dosahuje okolo 2,5 mag, pričom sa často krát vyskytujú aj veľmi pekné bolidy. Pozorovacie podmienky v čase maxima by mali byť vzhľadom na ubúdajúci Mesiac veľmi dobré a pozorovanie by nemalo byť naším vesmírnym susedom nijako rušené.

Prvá zmienka o Lyridách pochádza z roku 687 p.n.l. Pozorovali ich Číňania a podľa všetkého ide o najstaršie pozorovanie meteorov. V minulosti sa o tomto roji vedelo len veľmi málo. Meteorická astronómia bola vtedy len v plienkach. Záujem o meteory vzrástol až po silnom meteorickom daždi Leoníd v roku 1833. Výskumom tohto roja sa astronómovia začali zoberať až od roku 1864. V roku 1867 začali astronómovia hľadať materské teleso Lyríd, čo sa aj úspešne, v pomerne krátkom čase podarilo. Materským telesom roja sa tak stala kométa Thatcher (1861 I).

Zdroj:
IMO
Meteory.sk




O autorovi



38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »