Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Na březnové obloze postupně spatříme všech 5 nejjasnějších planet

Na březnové obloze postupně spatříme všech 5 nejjasnějších planet

Logo České astronomické společnosti. Autor: ČAS.
Logo České astronomické společnosti.
Autor: ČAS.
Na konci února a zejména pak v první polovině března budeme moci na večerní obloze spatřit neobvyklou "šňůru" postupně všech pěti nejjasnějších planet Sluneční soustavy. Večer od západního obzoru najdeme Merkur, Venuši, Jupiter a Mars. V pozdějších hodinách, po západu Merkuru, na východním obzoru přibude Saturn. Všechny planety budou bez obtíží vidět očima, zejména Jupiter s Venuší pro jejich velkou jasnost nepřehlédneme. Celou scenérii doplní Měsíc a také malými dalekohledy pozorovatelná kometa. Naposledy jsme všech pět planet pozorovatelných očima mohli na večerní obloze vidět v roce 2004. Podobně neobvyklou přehlídku znovu zažijeme v roce 2015, či za lepších podmínek až v roce 2036.

Tiskové prohlášení České astronomické společnosti a Astronomického ústavu AV ČR, v. v. i. číslo 167 z 28. 2. 2012

Od konce února do 15. března se naskytne jedinečné okénko pro pozorování všech očima viditelných planet Sluneční soustavy na večerní obloze. V jeden okamžik sice celou pětici planet neuvidíme, přesto je tato situace poměrně výjimečná. Od západního obzoru postupně za večerního soumraku bude možné nízko nad obzorem vyhledat jinak těžko pozorovatelnou planetu Merkur, výš nad obzorem v souhvězdí Berana velmi jasnou Venuši a jen o málo slabší Jupiter. Nad východním obzorem najdeme ve Lvu planetu Mars a kolem 22. hodiny už i Saturn v souhvězdí Panny.

Planeta Merkur je na obloze poměrně těžko vyhledatelná, protože nebývá nikdy úhlově moc daleko od Slunce a i přes její značnou jasnost se ztrácí na soumračné obloze. Nejlepší podmínky nastávají v době tzv. elongace, kdy se planeta na obloze od naší mateřské hvězdy vzdálí nejvíce. Nejbližší elongace se odehraje 5. března 2012. K nalezení Merkuru je třeba si najít místo s odkrytým západním obzorem.

2.jpg Autor: Miloš Žák

Autor: Miloš Žák
Planety Venuše a Jupiter jsou už velmi dobře pozorovatelné několik měsíců. Jasnější Venuše je zároveň nejjasnější planetou Sluneční soustavy a po Slunci a Měsíci nejjasnějším objektem na nebi vůbec. Spatříme ji nyní i z měst jako výrazný stříbřitý objekt nad jihozápadním obzorem, svítí tedy jako Večernice. V malém dalekohledu nabízí pohled (stejně jako Merkur) na ustupující fázi podobnou Měsíci mezi úplňkem a poslední čtvrtí. O něco slabší Jupiter, rovněž i ve městech dobře viditelný, pak v dalekohledu vypadá jako kotouček s pásy doprovázený až čtveřicí jeho nejjasnějších měsíců – Io, Europa, Ganymedes a Callisto. Jupiter se na obloze v současné době k Venuši úhlově přibližuje. Nejblíže obě tělesa budou ve středu 14. března. Tehdy je bude dělit úhlová vzdálenost 3° (6 měsíčních úplňků vedle sebe). Půjde o velmi fotogenickou podívanou, která se na večerní obloze naposledy odehrála v prosinci roku 2008. Podobného večerního setkání těchto planet se dočkáme - ovšem za značně horších podmínek - v květnu příštího roku nebo v červnu roku 2015.

Rudá planeta Mars se 3. března ocitá v opozici se Sluncem a je tedy pozorovatelná po celou noc. Při této opozici se sice k Zemi zdaleka nepřiblíží na rekordně malou vzdálenost jako v roce 2003, ale i tak ji bez obtíží poznáme. Jeví se jako naoranžovělá „hvězda“ v souhvězdí Lva s jasností jen o něco menší než Sírius – nejjasnější hvězda noční oblohy viditelná večer nad jižním obzorem v souhvězdí Velkého psa. Ve větším dalekohledu se dá bez větších obtíží pozorovat její světlá severní polární čepička.

V pozdějších nočních hodinách, kdy už Merkur bude pod obzorem, se nad východem objeví i Saturn. Na přelomu února a března vychází před 22. hodinou. Nyní je v souhvězdí Panny nedaleko jasné hvězdy Spica, se kterou tvoří zejména v ranních hodinách poměrně výraznou dvojici bodů. Saturn je obecně nejoblíbenější planetou mezi pozorovateli, neboť už v menších přístrojích ukazuje své majestátné prstence. Ve větších dalekohledech jsou pak patrné i mezery v prstencích, stín prstence vržený na kotouček planety nebo největší měsíc Titan. Planeta Saturn bude ozdobou zejména červnové oblohy.

2012_02_25_mesic_venuse_10_hot_male.jpg Autor: Petr Horálek

Autor: Petr Horálek
K celé planetární přehlídce přibude i Měsíc, který v současné době najdeme v pořadí od západu Merkur, Venuše, Jupiter a Měsíc. Ve středu 7. března spolu s Marsem a jasnou hvězdou Regulus v souhvězdí Lva utvoří rovnoramenný trojúhelník. V té době již bude téměř v úplňku. V sobotu 10. března doplní pohled na Saturn se Spicou.

Nevysoko nad severovýchodním obzorem v souhvězdí Draka se na večerní obloze nabízí již delší dobu malými dalekohledy pozorovatelná kometa C/2009 P1 Garradd. Ta 18. února prošla přízemím a pomalu se od naší planety vzdaluje. Její jasnost je ovšem v březnu poměrně stálá, takže i měsíc po průchodu přízemím bude stále pozorovatelná i malými dalekohledy. Za mimořádně dobrých podmínek na tmavé obloze nerušené světelným znečištěním a Měsícem i pouhýma očima jako „rozmazaná hvězdička“. Kometa je viditelná celou noc a postupně přechází do Velkého vozu, kde ji na večerní obloze téměř v nadhlavníku najdeme v druhé polovině března.

Pro spatření všech planet není třeba žádného přístroje, pouze místo s dobře odkrytým zejména západním obzorem (kvůli planetě Merkur). K pozorování detailů na planetách je ovšem již dalekohled nezbytný, nejlepší volbou je návštěva nejbližší hvězdárny. Podobně budeme moci postupně všechny očima viditelné planety Sluneční soustavy pozorovat za tři roky, ovšem podmínky k pozorování budou o něco méně vhodné než letos. Všech pět planet v jeden okamžik za opravdu příhodných podmínek spatříme až v druhé polovině března roku 2036.

Další informace:
[1] Lákavá Venuše na večerní obloze (Petr Horálek)
[2] Kometa Garradd v lednu a únoru (Jakub Černý)
[3] Fotogalerie planet a Měsíce (Petr Horálek)

Tiskové prohlášení ke stažení:
[1] Formát MS Word
[2] Formát PDF




O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.



23. vesmírný týden 2026

23. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »