Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Nevšední divadlo s kometou 8P Tuttle a nejen to ...

Nevšední divadlo s kometou 8P Tuttle a nejen to ...

Kometa 8P Tuttle
Kometa 8P Tuttle
Na komety i meteorické roje mimořádně bohatý rok 2007 končí. Je ale jisté, že minimálně první dva měsíce roku následujícího, roku 2008, si budeme moci toto tempo ještě chvíli vychutnávat. A nejen to. Ještě, než se s rokem 2007 definitivně rozloučíme, čeká nás jedno nebeské divadlo v podobě přechodu komety 8P Tuttle přes galaxii M33 v Trojúhelníku (především však pro ty šťastnější, co vlastní nějaký malý dalekohled a mohou odjet dál za městské osvětlení).

Na komety i meteorické roje mimořádně bohatý rok 2007 končí. Je ale jisté, že minimálně první dva měsíce roku následujícího, roku 2008, si budeme moci toto tempo ještě chvíli vychutnávat. A nejen to. Ještě, než se s rokem 2007 definitivně rozloučíme, čeká nás jedno nebeské divadlo v podobě přechodu komety 8P Tuttle přes galaxii M33 v Trojúhelníku (především však pro ty šťastnější, co vlastní nějaký malý dalekohled a mohou odjet dál za městské osvětlení).

Z meteorických rojů je nutné se zmínit především o Kvadrantidách. Tento pravidelný roj, jehož mateřskou kometou je 96P Machholz 1, poskytuje každoročně nejvíce meteorů ze všech známých rojů. Podle předpovědi [1] se zenitová hodinová frekvence bude 4. ledna v 7h 40m SEČ pohybovat kolem 120 meteorů v hodině (IMO dále uvádí, že frekvence se může lišit v rozmezí od 60 do 200 meteorů v hodině). Letos tedy nastávají mimořádně příznivé podmínky, neboť maximum bude stoupat spolu s výškou radiantu (který se nachází v již neexistujícím souhvězdí Kvadrantu v oblasti na pomezí Draka a Pastýře). Měsíc bude rušit jen minimálně – nachází se na ranní obloze v souhvězdí Vah 4 dny před novem.

Komety budeme moci pozorovat tři. Všechny tři již malým triedrem, dvě z nich patrně i pouhýma očima. Prvou kometou je stále ještě pozorovatelná expandující 17P Holmes. Tato kometa se pohybuje jen velmi pomalu a nalezneme ji proto stále v souhvězdí Persea. Kometa v Perseu tvoří dráhovou „smyčku“, proto se směr jejího pohybu mění na jižní (počátkem března již zpět na východní). Hvězdná velikost komety po megaoutburstu z 24. října 2006 se stále pohybuje kolem 3. – 4. magnitudy a její plošná velikost na obloze přesahuje jeden úhlový stupeň. Není vyloučeno, že se bude opakovat scénář z roku 1892. Tehdy se konaly hned dva outbursty. Díky prvému byla kometa objevena a 75 dní po něm došlo k druhému. Více o kometě naleznete v tiskovém prohlášení ČAS (autor Jiří Srba) [2] a na stránkách Seichi Yoshidy [3].

Druhou jasnou kometou je 8P Tuttle. Tato periodická kometa (perioda 13.6 let) dosahuje největšího jasu hned z počátku ledna. Její návrat je letos velmi příznivý. Kometa dosahuje maximální hvězdné velikosti kolem 6. magnitudy 8. ledna 2008. V té době ji nalezneme po západu Slunce vysoko nad obzorem v jižní části souhvězdí Ryb. Navíc neruší Měsíc. Článek o této kometě naleznete ZDE a dráhové elementy spolu s mapkami komety najdete na stránkách Seiichi Yoshidy [4].

S touto kometou se také váže nadcházející nevšední představení, které by mohlo zajímat především majitele světelných dalekohledů a fotoaparátů. Nutná je však čistá, městy nerušená obloha. Půjde přechod komety 8P Tuttle přes galaxii M33 v Trojúhelníku. K němu dojde kolem půlnoci 30./31. prosince 2007. Největší přiblížení k jádru galaxie se odehraje krátce po 23. hodině 30. prosince 2007. Kometa „projde“ západní polovinou galaxie. V té době by mohla mít okolo 7. magnitudy (velikost komy je nejistá, ale mohla by se pohybovat kolem 15'). Galaxie má plošnou hvězdnou velikost okolo 6.2 magnitudy, nicméně svou plochou zabírá na obloze oblast 68.7'x41.6', takže při porovnání s kometou by se měla jevit slabší. Rozhodně to ale bude pozoruhodná podívaná, neboť spatříme vedle sebe dva poměrně podobně vypadající objekty (ovšem jinak zcela odlišné), které ve skutečnosti dělí 3 milióny světelných let

Poslední jasnou kometou je 46P Wirtanen. Kometa dosáhne největší hvězdné velikosti na přelomu ledna a února 2008 – asi 9. magnitudy (možná bude i jasnější). Její pohyb je poměrně rychlý. Kometa letí vcelku přímým směrem od jihozápadu – ze západního cípu Velryby přes jihovýchodní část souhvězdí Ryb do Berana. V období největšího jasu bude v Rybách. V té době Měsíc rušit nebude – je ve fázi poslední čtvrti (tedy až v druhé polovině noci). Mapky a dráhové elementy naleznete na stránkách Seiichi Yoshidy [5].

Zdroje:
[1] http://www.imo.net/calendar/2008#qua
[2] /clanek/2933
[3] http://www.aerith.net/comet/catalog/0017P/2007.html
[4] http://www.aerith.net/comet/catalog/0008P/2008.html
[5] http://www.aerith.net/comet/catalog/0046P/2008.html
[6] Hvězdářská ročenka 2007, P. Příhoda a kol., HaP Praha; pasáž o kometách (V. Znojil)
[7] Hvězdářská ročenka 2008, P. Příhoda a kol., HaP Praha; pasáž o kometách (V. Znojil) a pasáž o meteorech (V. Znojil)




O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.



23. vesmírný týden 2026

23. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 6. do 7. 6. 2026. Měsíc po úplňku mění fázi k poslední čtvrti. Venuše je na večerní obloze opravdu výrazná a nyní se velmi nápadně blíží trochu slabšímu Jupiteru. Hodně blízko budou už v neděli 7. 6. Nízko už je večer vidět i Merkur. Velmi nízko na ranní obloze začíná být vidět Saturn. Sluneční aktivita je zatím nízká. Možná se objeví první noční svítící oblaka (NLC). V kosmonautice nejvíce, byť negativně, zaujala exploze rakety New Glenn během příprav k misi NG-4. Před 60 lety pokračoval intenzivně program Gemini a před 15 lety dolétal raketoplán Endeavour.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Hodina Jupiterovy rotace

Titul Česká astrofotografie měsíce za duben 2026 obdržel snímek a video Karla Sandlera s názvem „Hodina Jupiterovy rotace“ Soutěž Česká astrofotografie měsíce je, jak již název naznačuje, zaměřena zejména na fotografie. Ovšem vesmír není statický, na obloze se vše pohybuje, a to od těch

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC 5907

NGC 5907 a supernova SN 2026kid – zánik hviezdy v galaxii pozorovanej zboku Na fotografii je špirálová galaxia NGC 5907 v súhvezdí Drak. Je známa aj pod prezývkami Knife Edge Galaxy alebo Splinter Galaxy, pretože ju zo Zeme pozorujeme takmer presne zboku. Namiesto klasických špirálových ramien tak vidíme predovšetkým jej úzky, pretiahnutý disk s výrazným prachovým pásom. Galaxia leží približne 46 až 50 miliónov svetelných rokov od Zeme a na oblohe má zdanlivú jasnosť okolo 11. magnitúdy. Zaujímavosťou tejto galaxie je aj jej okolie. Na veľmi hlbokých snímkach sa okolo NGC 5907 ukazujú mimoriadne slabé hviezdne prúdy – pozostatky dávnej gravitačnej interakcie, pravdepodobne po pohltení menšej trpasličej galaxie. Takéto štruktúry sú stopami dlhodobého vývoja galaxií a pripomínajú, že ani galaxie nie sú nemenné ostrovy hviezd, ale dynamické systémy, ktoré sa počas miliárd rokov vyvíjajú, deformujú a navzájom ovplyvňujú. Na tejto fotografii sa však nachádza ešte jeden mimoriadne zaujímavý detail. V disku galaxie je zachytená supernova SN 2026kid – výbuch hviezdy, ku ktorému došlo v tejto vzdialenej galaxii. Supernovu objavil japonský pozorovateľ Yasuo Sano 22. apríla 2026. Mne sa túto oblasť podarilo fotografovať práve v čase jej objavu a mám aj snímky z niekoľkých nocí predtým, na ktorých ešte tento objekt viditeľný nie je. Samostatný výrez priložený k fotografii ukazuje presnú pozíciu supernovy v galaktickom disku. Supernova typu II vzniká na konci života veľmi hmotnej hviezdy. Keď hviezda vyčerpá jadrové palivo, jej jadro už nedokáže odolávať vlastnej gravitácii. Prudko sa zrúti a vonkajšie vrstvy hviezdy sú odvrhnuté do priestoru obrovskou explóziou. Na krátky čas môže takáto udalosť zažiariť jasnejšie než miliardy bežných hviezd. Zároveň obohacuje svoje okolie o ťažšie prvky, z ktorých môžu neskôr vzniknúť nové hviezdy, planéty a aj chemické prvky potrebné pre život. Na snímke je SN 2026kid len nenápadný bod v úzkom páse vzdialenej galaxie. V skutočnosti však ide o svetlo z katastrofickej udalosti, ktorá sa odohrala pred desiatkami miliónov rokov. Jej fotóny putovali vesmírom približne tak dlho, ako je vzdialenosť galaxie samotnej, a dorazili k nám práve v čase, keď bola táto supernova objavená. LRGB+Ha+NIR verzia Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Baader SHO UltraHighspeed F2 3,5-4nm, Baader SLOAN i´, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 81x180sec. R, 66x180sec. G, 70x180sec. B, 288x120sec. + 98x180sec. L, 85x600sec Halpha, 27x120sec + 31x180sec. SLOAN i´, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 11.4. až 22.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »