Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Písek ze Sahary obarvil listopadové soumraky

Písek ze Sahary obarvil listopadové soumraky

"Saharský" soumrak 26. 11. 2009.
Autor: Martin Popek
Ve středu 25. listopadu byla skutečně krásná noc. Už časně po soumraku byl ke spatření přelet ISS a raketoplánu Atlantis, jakoby obě tělesa drželo neviditelné lano. Ten samý skvost se pak opakoval o hodinu a půl později. Na Měsíci se pomalu poodhaloval kráter Plato význačný svou majestátnou stínohrou v období kolem první čtvrti. A do toho se odehrál soumrak, který by se zdaleka nedal popsat typickým scénářem.

Když jsme vše tohle sledovali s Pavlem Gabzdylem na střeše brněnské hvězdárny, čistý vzduch ještě rozkryl výhled na výsostnou Pálavu v dáli. Už před slunečním západem byla obloha podivně nažloutlá, byť se vzduch zdál býti naprosto čistý (a taky vpodstatě byl). My jsme hekticky sklízeli dovezené nové knihy napsané právě Pavlem a Jiřím Duškem (Lexikon vesmíru). Na to následovala prohlídka mnou "ulovených" vltavínů z jižních Čech, když vtom náhle udeřila doba slunečního západu a s ním začátek velmi podivného atmosférického divadla.

Kreptuskulární paprsek nad kopulí MU Brno 26. 11. 2009. Autor: Pavel Gabzdyl
Kreptuskulární paprsek nad kopulí MU Brno 26. 11. 2009.
Autor: Pavel Gabzdyl
Na západním obzoru se zjevila silně žlutá barva přecházející výše v nachovou nebo oranžovou a přes severozápadní obzor se téměř horizontálně nesl velmi dlouhý narůžovělý paprsek pomalu se "natáčející" vzhůru. Celé to divadlo velmi silně připomínalo události nám již několik měsíců známé a bezprostředně související s prachem sopečné erupce vulkánu Saryčev na Kurilských ostrovech. No, pravda nás však oba ještě více překvapila.

Podivuhodnou hru barev po západu Slunce tehdy ve středu tentokrát nezpůsobil stratosférický sopečný prach, nýbrž hned dvojitá vrstva velmi jemného písku, který k nám větrnými poryvy doplul až z daleké Sahary. Taková událost není až tak výjimečná - v posledních letech k tomu došlo již několikrát. Letošní jev patří ale k jedněm z nejvýraznějších - na barvách při soumraku se začal podepisovat již 18. listopadu. Více například v přírůstcích v galerii na ukazy.astro.cz.

"Saharský" soumrak 25. 11. 09.
Autor: Martin Popek
Fotografie uvedená zde a v úvodu patří Martinu Popkovi. Ten je získal při pozorování z Nýdku 25. a 26. listopadu. Martin Popek nás (s Pavlem) též informoval, v čem mohla být síla tohoto úkazu. Šlo totiž hned o dvě vrstvy saharského písku, které se navzájem při pohledu ze země překrývaly. První vrstva ležela 8.5 km nad zemí a pocházela ze západní Sahary, druhá se pak nacházela ve výšce asi 11 km a pocházela z opačného koutu této pouště - z východu.

Za upozornění děkuji Martinu Popkovi a Pavlu Gabzdylovi.

Odkazy:
[1] O barvách za soumraku způsobených pískem ze Sahary na atmospherical.blogspot.com




O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.



40. vesmírný týden 2024

40. vesmírný týden 2024

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 30. 9. do 6. 10. 2024. Měsíc bude v novu. Večer je jen velmi nízko u obzoru Venuše, celou noc je viditelný Saturn, v druhé polovině noci Mars a Jupiter. Aktivita Slunce je spíše nízká. Na jižní obloze září pěkná kometa C/2023 A3 (Tsuchinshan-ATLAS) a slibuje moc hezkou podívanou v polovině října i od nás. K ISS se vydala kosmická loď Crew Dragon s dvoučlennou posádkou mise Crew 9. Dvě sedačky jsou volné pro astronauty z nepříliš úspěšné mise Starlineru.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Slunce

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2024 obdržel snímek „Slunce“, jehož autorem je Jakub Lieder.   Známe jej všichni. Ráno, zosobněné bohem Slunce Heliem, vyráží se svým spřežením od východu na západ a přináší Zemi blahodárné světlo. Na západě se jeho koně napojí a napasou a

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

IC 63 Duch Kasiopeje

Asi 550 svetelných rokov od nás v súhvezdí Kasiopeja sa nachádza IC 63, ohromujúca a trochu strašidelná hmlovina. IC 63, známa aj ako Duch Kasiopeje, je formovaná žiarením blízkej nepredvídateľne premennej hviezdy Gamma Cassiopeiae, ktorá pomaly rozrušuje prízračný oblak prachu a plynu. Súhvezdie Kasiopeja, pomenované podľa márnotratnej kráľovnej v gréckej mytológii, vytvára na nočnej oblohe ľahko rozpoznateľný tvar písmena „W“. Centrálny bod súhvezdia W označuje dramatická hviezda s názvom Gamma Cassiopeiae. Pozoruhodná Gamma Cassiopeiae je modrobiela premenná hviezda typu subgiant, ktorú obklopuje plynný disk. Táto hviezda je 19-krát hmotnejšia a 65 000-krát jasnejšia ako naše Slnko. Taktiež rotuje neuveriteľnou rýchlosťou 1,6 milióna kilometrov za hodinu - viac ako 200-krát rýchlejšie ako naša materská hviezda. Táto zbesilá rotácia jej dodáva stlačený vzhľad. Rýchla rotácia spôsobuje výrony hmoty z hviezdy do okolitého disku. Táto strata hmoty súvisí s pozorovanými zmenami jasnosti. Žiarenie Gamma Cassiopeiae je také silné, že ovplyvňuje dokonca aj IC 63, niekedy prezývanú hmlovina duchov, ktorá leží niekoľko svetelných rokov od hviezdy. Farby v strašidelnej hmlovine ukazujú, ako hmlovinu ovplyvňuje silné žiarenie zo vzdialenej hviezdy. Vodík v IC 63 je bombardovaný ultrafialovým žiarením z hviezdy Gamma Cassiopeiae, čo spôsobuje, že jeho elektróny získavajú energiu, ktorú neskôr uvoľňujú ako vodíkové alfa žiarenie - na tomto obrázku viditeľné červenou farbou. Toto vodíkové alfa žiarenie robí z IC 63 emisnú hmlovinu, ale na tomto obrázku vidíme aj modré svetlo. Je to svetlo z Gama Cassiopeiae, ktoré sa odrazilo od prachových častíc v hmlovine, čo znamená, že IC 63 je tiež reflexná hmlovina. Táto farebná a prízračná hmlovina sa pomaly rozplýva pod vplyvom ultrafialového žiarenia z Gama Cassiopei. IC 63 však nie je jediným objektom pod vplyvom mohutnej hviezdy. Je súčasťou oveľa väčšej hmlovinovej oblasti obklopujúcej Gamma Cassiopeiae, ktorá na oblohe meria približne dva stupne - približne štyrikrát širšia ako Mesiac v splne. Táto oblasť je najlepšie viditeľná zo severnej pologule počas jesene a zimy. Hoci je vysoko na oblohe a z Európy je viditeľná po celý rok, je veľmi slabá, takže jej pozorovanie si vyžaduje pomerne veľký ďalekohľad a tmavú oblohu. Tento extrémne náročný objekt je naozaj veľká výzva pre techniku a aj spracovanie, hlavne kvôli jasnej hviezde gama Cas. Asi sa k nemu neskôr ešte vrátim počas dlhých zimných večerov... Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III komakorektor, QHY 8L-C, SVbony UV/IR cut, Optolong L-eNhance filter, FocusDream focuser, guiding QHY5L-II-C, SVbony guidescope 240mm. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 204x180 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C, 102x360 sec. Lights gain15, offset113 pri -10°C cez Optolong L-eNhance, master bias, 240 flats, master darks, master darkflats 27.8. až 21.9.2024 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »