Po velmi silné erupci míří k Zemi oblak plazmatu

Aktualizace 19. 1. v 00:10 SEČ

Model NOAA nyní počítá s příchodem oblaku plazmatu až 20. ledna ráno. Uvidíme, jestli dorazí trochu dříve, jak bychom potřebovali my v Evropě. Animace zde.

Původní článek z nedělního večera

Aktivní oblasti jsou místy s velmi koncentrovanými magnetickými siločarami. Často zde pozorujeme sluneční skvrny, protože magnetické pole zabrání přenosu tepla na povrch, který se trochu ochladí, a to se jeví jako skvrna. Pokud je aktivní oblast větší, mívá pomíchané magnetické polarity siločar. Ve chvílích, kdy se spojí severní a jižní polarita, vyzáří se obrovské množství energie v podobě erupce.

V lednu 2026 bylo Slunce poměrně aktivní už od začátku roku, ale vědělo se, že asi ta nejaktivnější oblast je ukryta na odvrácené polokouli. S tím, jak se Slunce otáčelo, pozorovali jsme velké erupce, ke kterým tam docházelo, protože do opačné části Sluneční soustavy byla vyvrhována oblaka plazmatu. Jenže ta mířila spíš k Venuši a Marsu, což jsou planety nyní viditelné jakoby za Sluncem v koronografu SOHO nebo CCOR-1 na GOES-19, což jsou vesmírné dalekohledy sledující Slunce.

V uplynulém týdnu jsme očekávali, jak Slunce rotuje, že se aktivní oblast natočí směrem k nám. To se skutečně stalo a v systému číslování aktivních oblastí dostala číslo AR14341 (nebo tedy zkráceně je uváděno AR4341). Docházelo v ní hned k dalším erupcím, byť slabším.

Ovšem to se změnilo, když v neděli 18. ledna večer došlo k velmi silné a dlouhotrvající erupci X1,95. To je typ erupcí, které bývají doprovázeny výronem plazmatu z koróny (CME, Coronal Mass Ejection). A k tomu skutečně vzápětí došlo a v koronografech jsme mohli sledovat krásný rozpínající se oblak. Ten měl navíc zčásti kruhový tvar (halo CME). Takže bylo zřejmé, že část plazmatu by měla mířit přímo k Zemi. Jasnější komponenta však je směřována spíše východním směre, zřejmě i proto, že oblast zatím není uprostřed Slunce, ale spíše v jihovýchodní části.

Protože plazma se šíří meziplanetárním prostorem pomaleji, bývá Země těmito částicemi zasažena později, většinou s odstupem jednoho až tří dnů, podle toho, jak rychle CME opustila Slunce. V oblaku plazmatu je zvýšená koncentrace elektronů a podle polarity oblaku těchto částic pak může, ale také nemusí nastat silná geomagnetická bouře a polární záře viditelné i ze střední Evropy. V případě poslední erupce nejsou šance vůbec malé, ale konečné stanovisko dá až čas.

Nyní očekáváme model NOAA, který se pokusí spočítat, kdy by nás měl oblak zasáhnout a jak to v něm bude elektrony nahuštěno. Je tedy třeba sledovat především družice v předvoji před Zemí v Lagrangeově bodě L1 (jako je např. SOHO, ACE, DSCOVR a další) a pokud dojde v měření slunečního větru k náhlému vzrůstu rychlosti a polarita magnetického pole (bz komponenta) půjde hodně do mínusu (např. -20) je třeba zpozornět a pokud by zrovna byla noc, připravit se, že za nějakých 20 až 30 minut na to může začít reagovat i magnetosféra. 

Pro sledování se ideální web Spaceweatherlive a novinky anglicky jsou na Spaceweather.com a Solarham.

V případě uvolnění nových informací budeme článek aktualizovat.