Astronomická výročí - Carrington a objev slunečních erupcí

Richard Carrington se narodil a mládí prožil v Chelsey, jeho mládí je však spojováno i s nedalekým Brentfordem, kde jeho otec vlastnil velký pivovar. Obě obce jsou dnes již součástí Londýna. Ačkoliv mu otec doporučoval církevní kariéru, Richard se poté, co začal navštěvovat Trinity College v Cambridge, začal zabývat spíše vědou. Jeho profesor James Challis (1803–1882), anglický astronom, fyzik a duchovní, jej přivedl k praktické astronomii. 

Po absolvování Trinity College, roku 1848, nastoupil jako pozorovatel na výzkumné univerzitě v Durhamu. Carrington byl velmi nespokojený s vybavením observatoře, přesto zde provedl některá, později publikovaná, pozorování. Zejména významná byla jeho práce o planetách a planetkách, která mu zajistila členství v Královské astronomické společnosti v roce 1851.

V roce 1852 sice rezignoval na svou funkci, ale v té době měl již novou představu o své bu-doucí vědecké činnosti. Použil rodinné jmění k vybudování vlastní observatoře, která byla součástí jeho nového domu v Redhillu. Zde prováděl noční i denní pozorování v letech 1852 – 1857. Na jejich základě v letech 1854 – 1858 sestavil Katalog 3735 cirkumpolárních hvězd, za který obdržel zlatou medaili. Později v letech 1857 – 1861 vykonával funkci tajemníka Královské astronomické společnosti

Roku 1853 se začal věnovat zákresům sluneční fotosféry. Již v době budování redhillské observatoře využil volného času a začal studovat zákresy sluneční fotosféry z archivu Královské astronomické společnosti. Byl velmi zaražen nesystematičností a nejednotností tehdejších zákresů.  Richard Carrington navázal na Heinricha Schwabeho (1789 – 1875), objevitele slunečního cyklu, a začal systematicky pracovat na slunečních zákresech, jejichž způsob provedení rovněž zdokonalil. Při pozorování Slunce dospěl k několika zásadním poznatkům. Prvním z nich byl objev diferenciální rotace Slunce, kterou odvodil díky pozorování zdánlivého posunu slunečních skvrn ve směru východ–západ.

Dále popsal migraci skvrn směrem ke slunečnímu rovníku v průběhu slunečního cyklu. Tento poznatek však nezávisle na Carringtonovi učinil v téže době také německý astronom Gustav Spörer (1822–1895).

Carrington také, na svou dobu nebývale přesně, určil osu sluneční rotace a vytvořil propracovaný systém slunečních souřadnic.

Nečekaný a nežádoucí zlom v jeho životě nastal roku 1858. Po smrti otce byl Richard nucen opustit observatoř v Redhillu a převzít správu rodinného pivovaru. Ačkoli se v tomto náročném období mohl věnovat přímému pozorování oblohy jen sporadicky, právě o rok později se mu podařilo pozorovat úkaz, který se zapsal do dějin astronomie.

Před polednem, 1. 9. 1859, spatřil Carrington během zákresu sluneční fotosféry dva záblesky (na obrázku označené A, B), které se, než zmizely, posunuly během pěti minut na novou pozici (na obrázku označené C, D). Nezávisle na Carringtonovi tento jev pozoroval také další britský astronom, Richard Hodgson (1804–1872). Jednalo se o první historicky doložené sledování sluneční erupce. Na Zemi se tato erupce projevila velmi silnou, do té doby nevídanou geomagnetickou bouří, jež nastala druhého dne. Carrington pojal podezření, že pozorované erupce a děje na Zemi spolu souvisejí, nenabyl však úplné jistoty.

Na počátku 60. let 19. století Carrington prodal pivovar společnosti Gibbon & Croxford a přijal místo po svém profesoru Challisovi v Cambridge Observatory, místo ředitele se mu však získat nepodařilo.

V roce 1863 vychází Carringtonova nejslavnější kniha Pozorování slunečních skvrn. (Observations of the Spots on the Sun). V té době je již pokládán za celosvětovou kapacitu v tomto astronomickém oboru, vede na toto téma bohatou korespondenci, mimo jiné i s Heinrichem Schwabem a se švýcarským astronomem Rudolfem Wolfem (1816 – 1893). Carringronovi se podařilo přesvědčit Schwabeho, aby svou rozsáhlou kolekci zákresů slunečních skvrn věnoval archivu Královské astronomické společnosti.

V roce 1865 se Carringtonův zdravotní stav prudce zhoršil, prodal pivovar a nechal postavit novou observatoř v Churtu. Tam však už pravidelnou astronomickou činnost nikdy neprovozoval.

Jeho osobní drama vyvrcholilo v listopadu 1875, kdy se jeho manželka, v té době rovněž vážně nemocná, předávkovala tišícími léky. Carrington v rozrušení opustil na deset dní své sídlo a krátce po návratu byl ve svém domě nalezen mrtev. Příčinou smrti bylo krvácení do mozku; zemřel 27. 11. 1875.

Ač je to s podivem, po Carringtonovi není pojmenován žádný asteroid. Zato se mu však dostalo velké cti, neboť sluneční poledník nese právě jeho jméno. Jako Carringtonův poledník byl určen ten, který procházel středem slunečního disku 1. 1. 1854. Perioda mezi dvěma průchody Carringtonova poledníku středem slunečního disku se nazývá Carringtonova otočka a je zpětně datována ode dne 9. 11. 1853. Carringtonův poledník slouží k měření heliografických souřadnic a je sluneční obdobou nultého (greenwichského) poledníku na Zemi.

Ačkoliv nebyl objevitelem jedenáctiletého slunečního cyklu, jednotlivá období jsou nazývána na jeho počest. Nyní, v květnu 2026, se tedy Slunce nachází ve 25. Carringtonově cyklu.

Zajímavý článek pojednává o nedávném objevení Carringtonovy portrétní fotografie: Ztracený portrét astronoma 19. století, který změnil chápání slunečních bouří | CNN

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] wikipedia/Richard_Christopher_Carrington
[2] Richard Christopher Carrington | Sluneční erupce, sluneční skvrny a astronomie | Britannica
[3] Richard Carrington
[4] archive.org//richard-christopher-carrington
[5] Carringtonova udalost - Wikipedia
[6] wikipedia/Richard_Christopher_Carrington

Převzato: Hvězdárna a planetárium Teplice