Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Pozorovali jste pád jasného tělesa 18. ledna? Přinášíme vysvětlení!

Pozorovali jste pád jasného tělesa 18. ledna? Přinášíme vysvětlení!

Celooblohový snímek bolidu z 18. ledna 2018 pořízeného automatickou digitální bolidovou kamerou umístěnou v Astronomickém ústavu AV ČR v Ondřejově.
Autor: AsÚ AV ČR

Ve večerních hodinách ve čtvrtek 18. ledna 2018 před půl osmou středoevropského času byl vidět především ze středních a jižních Čech, ale i ze vzdálenějších míst České republiky, kde také v tu dobu bylo aspoň částečně jasno, velmi jasný bolid, který upoutal pozornost mnoha náhodných svědků. Za velký počet zaslaných pozorování děkujeme a zde podáváme vysvětlení, co tento úkaz způsobilo. Podrobně byl totiž zachycený kamerami české části Evropské bolidové sítě.

Z hlediska popsání a objasnění tohoto vzácného přírodního úkazu je důležité, že byl zaznamenán velmi dobře našimi přístroji právě v oblasti Čech, kde bolid letěl a kde aspoň částečně bylo jasno. Jedná se o automatické bolidové stanice, které jsou určené pro komplexní sledování přeletů jasných meteorů - bolidů. Naše přístroje, tzv. digitální celooblohové automatické bolidové kamery jsou umístěné především v České republice (14), ale také v Rakousku (1) a na Slovensku (2). Jsou součástí Evropské bolidové sítě, která pokrývá území střední Evropy a jejíž centrum je v Astronomickém ústavu Akademie věd ČR v Ondřejově. Díky těmto záznamům (pro výpočet jsme použili 3 nejlepší snímky ze stanic kolem dráhy bolidu ze středních a jižních Čech) bylo možné velmi podrobně a přesně popsat jak atmosférickou dráhu tohoto malého meziplanetárního tělesa (meteoroidu), tak i jeho předchozí dráhu ve Sluneční soustavě.

Tento bolid byl velmi dobře fotograficky zachycen bolidovými kamerami na blízkých stanicích Ondřejov (snímek je na obrázku 1), Kocelovice a Kunžak a také částečně skrze mraky ze dvou vzdálenějších stanic Svratouch a Kuchařovice. Na obrázku 1 je pohled na celou světelnou dráhu bolidu z nejbližší kamery v Astronomickém ústavu AV ČR v Ondřejově (to se týká přibližně počáteční fáze letu, konec byl blíže ke Kocelovicím, skončil pouze necelých 46 km daleko od kamery). Bolid zde letěl vysoko nad jihojihozápadním obzorem prakticky od zenitu ze souhvězdí Persea, přes Berana až do souhvězdí Velryby. Přerušování světelné stopy bolidu (16krát za sekundu) je způsobeno elektronickou clonou a umožňuje nám určit rychlost bolidu a její změnu (brždění) po celé jeho světelné dráze v atmosféře. Z fotografických záznamů ze tří nejlépe položených stanic vzhledem ke dráze bolidu se nám podařilo určit všechny parametry jeho průletu atmosférou s velmi vysokou přesností. Kromě těchto snímků ještě kamery v Ondřejově a Kunžaku pořídily velmi podrobné spektrální záznamy, které umožňují studovat složení původního tělesa, a z těchto dvou stanic máme také videozáznamy světelné dráhy bolidu v atmosféře. Navíc přesný průběh svícení bolidu byl zaznamenán velmi rychlými fotometry (jejich časové rozlišení je 5000 vzorků za sekundu), které jsou taktéž součástí našich kamer na všech našich stanicích.

Co se tedy přesně večer ve čtvrtek 18. ledna 2018 nad středními a jihozápadními Čechami odehrálo?

Průmět atmosférické dráhy bolidu z 18. ledna 2018 na zemský povrch (žlutá šipka) a poloha nejbližších dvou stanic Ondřejova a Kocelovic. Díky vhodnému a i relativně blízkému rozložení stanic použitých pro výpočet vůči dráze bolidu byly všechny parametry jeho průletu atmosférou určeny s velmi vysokou přesností. Skutečná délka vyfotografované atmosférické dráhy je 87 km a bolid jí uletěl přibližně za 5 s. Autor: Google/AsÚ AV ČR.
Průmět atmosférické dráhy bolidu z 18. ledna 2018 na zemský povrch (žlutá šipka) a poloha nejbližších dvou stanic Ondřejova a Kocelovic. Díky vhodnému a i relativně blízkému rozložení stanic použitých pro výpočet vůči dráze bolidu byly všechny parametry jeho průletu atmosférou určeny s velmi vysokou přesností. Skutečná délka vyfotografované atmosférické dráhy je 87 km a bolid jí uletěl přibližně za 5 s.
Autor: Google/AsÚ AV ČR.

Přesně v 19 hodin 26 minut a 23 sekund středoevropského času vstoupil do zemské atmosféry meteoroid o hmotnosti přibližně 3 kilogramy a začal svítit ve výšce 87,6 km mírně severně od Týnce nad Sázavou a pohasl relativně nízko ve výšce 26,4 km jižně od Milevska (viz obrázek 2). Těleso se na začátku pohybovalo rychlostí přesně 20 km/s a světelnou dráhu dlouhou 84,1 km a skloněnou k zemskému povrchu 46.8 stupně uletělo za bezmála 5 sekund. Maximální jasnost -10,3 magnitudy (tedy srovnatelná s jasností Měsíce v první čtvrti) dosáhl bolid ve výšce 43 km. Během letu se prakticky celá jeho hmota spotřebovala, nicméně pravděpodobně 1-2 menší meteority o hmotnosti kolem 100g a několik výrazně menších, mohly dopadnout na zemský povrch. Bohužel kvůli extrémní a rychle se časově i místně měnící meteorologické situaci, která se vyznačovala především extrémně velkou rychlostí proudění jak v přízemních tak i ve vysokých vrstvách atmosféry, je velmi obtížné přesně modelovat pádovou oblast pro meteority, které mohly dopadnout na zem. Z dostupných dat pádová oblast pro největší 100 g meteority vychází přibližně 2–3 km východně od centra Bechyně, tedy v oblasti mezi Bechyní a Sudoměřicemi u Bechyně. Přesněji se ovšem tato oblast z výše uvedených důvodů určit nedá. Systematické hledání tedy v tomto případě ztrácí smysl, nicméně náhodný nález, který by se mohl týkat především obyvatelů v dané oblasti, není vyloučen.

Schematické znázornění dráhy meteoroidu EN180118_182623 ve Sluneční soustavě. Jedná se o průmět dráhy do roviny ekliptiky. Autor: AsÚ AV ČR
Schematické znázornění dráhy meteoroidu EN180118_182623 ve Sluneční soustavě. Jedná se o průmět dráhy do roviny ekliptiky.
Autor: AsÚ AV ČR
Před srážkou se Zemí tento malý úlomek meziplanetární hmoty (meteoroid) obíhal Slunce po málo výstředné dráze, která byla 25,4 stupňů skloněna k rovině ekliptiky, tj. rovině zemské dráhy (viz obrázek 3). V přísluní se meteoroid dostal ke Slunci do oblasti mezi dráhami planet Venuše a Země. Nejdále od Slunce se pohyboval ve vnitřní části pásu planetek, přibližně 0.6 astronomické jednotky (tj. vzdálenost Země od Slunce) za dráhou planety Mars. Jeden oblet kolem Slunce mu trval 1,83 roku. Jednalo se původem velmi pravděpodobně o malou část asteroidu pocházejícího z vnitřní části hlavního pásu planetek.

V Ondřejově, 22. 1. 2018

Kontakty a další informace:

Dr. Pavel Spurný
Astronomický ústav AV ČR, vedoucí bolidové sítě
Email: pavel.spurny@asu.cas.cz

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Významné bolidy zachycené Evropskou bolidovou sítí
[2] Formuláře na hlášení jasných bolidů Astronomického ústavu AV ČR

Převzato: Astronomický ústav AV ČR



O autorovi

Štítky: EN180118_182623, Evropská bolidová síť, Bolid 18. ledna 2018


20. vesmírný týden 2026

20. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 11. 5. do 17. 5. 2026. Měsíc bude v novu. Na večerní obloze se pomalu jasná Venuše níže nad obzorem blíží výše ležícímu Jupiteru. Ve čtvrtek 14. 5. nastane zatmění Europy měsícem Io. Aktivita Slunce je nízká, ale mohla by se zvýšit s tím, jak se natáčí jedna docela aktivní oblast. Kometa C/2025 R3 (PanSTARRS) se objevila i v astronomickém snímku dne NASA od českých astronomů. SpaceX už se blíží dalšímu testovacímu letu Super Heavy Starship. Sonda Psyche proletí na cestě k asteroidu kolem planety Mars. Aleš Svoboda ukončil základní výcvik v ESA. K ISS se má vydat nákladní Dragon a k čínské stanici Tiangong nákladní Tianzhou 10.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

LDN 1448

Titul Česká astrofotografie měsíce za březen 2026 obdržel snímek Zdeňka Vojče s názvem „LDN 1448“ Březnové kolo soutěže Česká astrofotografie měsíce, kterou zaštiťuje Česká astronomická společnost, vyhrál snímek s názvem „LDN 1448“ astrofotografa Zdeňka Vojče. Objekt označovaný jako LDN 1448, známý

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

M92

Messier 92 – starobylá guľová hviezdokopa v Herkulovi Messier 92, známa aj ako M92 alebo NGC 6341, je guľová hviezdokopa nachádzajúca sa v severnom súhvezdí Herkules. Patrí medzi najjasnejšie guľové hviezdokopy severnej oblohy, no napriek tomu býva často v tieni slávnejšej hviezdokopy M13, ktorá sa nachádza v rovnakej oblasti oblohy. M92 je síce o niečo menej nápadná a menšia, ale z fyzikálneho hľadiska ide o mimoriadne zaujímavý objekt. Hviezdokopu objavil nemecký astronóm Johann Elert Bode 27. decembra 1777. Charles Messier ju nezávisle znovuobjavil 18. marca 1781 a zaradil ju ako 92. objekt do svojho katalógu. V roku 1783 sa Williamovi Herschelovi podarilo v tejto hmlistej škvrnke rozlíšiť jednotlivé hviezdy, čím sa potvrdilo, že nejde o hmlovinu, ale o husté zoskupenie hviezd. M92 sa nachádza vo vzdialenosti približne 26 700 svetelných rokov od Zeme. Od stredu našej Galaxie je vzdialená asi 33 000 svetelných rokov a leží približne 16 000 svetelných rokov nad galaktickou rovinou. Skutočný priemer hviezdokopy sa odhaduje na približne 108 svetelných rokov a jej hmotnosť zodpovedá asi 330 000 hmotnostiam Slnka. Táto hviezdokopa patrí medzi najstaršie známe objekty v Mliečnej ceste. Jej vek sa odhaduje približne na 11 miliárd rokov. Typickým znakom takýchto starých guľových hviezdokôp je veľmi nízky obsah ťažších prvkov. M92 má mimoriadne nízku metalicitu – obsah železa je len asi 0,5 % hodnoty, ktorú pozorujeme pri Slnku. To znamená, že jej hviezdy vznikli veľmi skoro v histórii Galaxie, ešte v období, keď medzihviezdny plyn nebol výrazne obohatený prvkami vytvorenými v predchádzajúcich generáciách hviezd. Zaujímavosťou je, že M92 obsahuje aj premenné hviezdy typu RR Lyrae, ktoré sú typické pre staré hviezdne populácie. Tieto hviezdy astronómom pomáhajú určovať vzdialenosti vo vesmíre. V hviezdokope boli zároveň pozorované aj röntgenové zdroje, pričom časť z nich môže súvisieť s kataklizmatickými premennými hviezdami – teda tesnými dvojhviezdnymi systémami, v ktorých jedna hviezda odoberá hmotu svojmu sprievodcovi. M92 sa k nám približuje rýchlosťou približne 112 km/s. Má aj jednu nezvyčajnú historicko-astronomickú zaujímavosť: v dôsledku precesie zemskej osi sa severný nebeský pól pred približne 12 000 rokmi nachádzal menej ako jeden stupeň od tejto hviezdokopy. M92 tak bola v dávnej minulosti akousi „severnou polárnou hviezdokopou“ a podobná situácia nastane znovu približne o 14 000 rokov. Hoci na oblohe nepôsobí tak dominantne ako M13, Messier 92 je v skutočnosti jednou z najvýznamnejších a najstarších guľových hviezdokôp našej Galaxie. Na astrofotografii vyniká jej husté, jasné jadro obklopené množstvom slabších hviezd, ktoré spolu vytvárajú obraz dávnej populácie hviezd z mladých čias Mliečnej cesty. Fotené v čase okolo splnu Mesiaca, keďže nebolo čo fotiť vhodnejšie Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800 (200/600 F3), Starizona Nexus 0.75x komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, DIY Rapsberry Pico klapka s flat panelom, automatizovaná astrobúdka s mojím vlastným OCS (observatory control system). Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop Lights 166x60sec. R, 165x60sec. G, 162x60sec. B, 196x30sec. L, flats, master darks, master darkflats Gain 150, Offset 300. 29.4. až 3.5.2026 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »