Předvánoční podívaná aneb Zákryt Aldebarana 23. prosince 2015

Množství skutečně jasných a nápadných hvězd, které může náš nebeský soused na pozemské obloze navštívit, je bohužel velmi malé. Sklon roviny měsíční dráhy k rovině ekliptiky (roviny, na které leží dráha Země kolem Slunce) je přibližně 5° 8´. To znamená, že se Měsíc pohybuje po obloze v pásu o šířce přibližně 12° (ke sklonu vůči ekliptice je nutno přičíst i úhlový průměr Měsíce). V tomto pásu se nachází zhruba 2 330 hvězd, které lze spatřit za výborných pozorovacích podmínek pouhýma očima (jasnějších než +7,5 mag). Jen nepatrný zlomek z nich je však tak nápadných, aby byly dobře pozorovatelné i blízko jasně zářícího měsíčního disku. Zvláště v době kolem úplňku je totiž Měsíc natolik jasný, že i ty nejjasnější stálice se v jeho blízkosti ztrácejí. Vybranou společnost hvězd vhodných ke sledování v blízkosti Měsíce tedy zastupují jen čtyři nejjasnější: Spica ze souhvězdí Panny, Regulus, jako nejjasnější stálice souhvězdí Lva, Aldebaran v Býku a jasná hvězda Antares v souhvězdí Štíra.

Video: Jak vypadá zákryt Aldebaranu Měsícem v dalekohledu
(autor: Martin Gembec)

 

K výše vyjmenované čtveřici jasných hvězd se Měsíc na své dráze více či méně přiblíží při každé lunaci. Takové setkání Měsíce s jasnou hvězdou, kterému říkáme apuls, je sice bezesporu pěknou podívanou, přesto mu ale chybí nádech napětí a dramatičnosti. Právě takové pocity však můžeme zažít v případě, že měsíční disk některou z jasných hvězd přímo zakryje. Jedná se ale samozřejmě o podstatně vzácnější úkaz. Zákryty hvězd Měsícem se opakují v určitých sériích. Poslední série zákrytů Aldebaranu u nás proběhla před 15 lety. Ten letošní prosincový úkaz je již čtvrtým v současné řadě, pozorovatelným (jak už bylo řečeno s určitými problémy) z našeho území, která začala již v srpnu.

Zákryt hvězdy našim nejbližším vesmírným sousedem je vlastně obdobou zatmění Slunce, s tím rozdílem, že v tomto případě je zdroj světla (hvězda) „nekonečně“ daleko, takže světlo hvězdy nevytváří za Měsícem žádný polostín. Paprsky přicházející ze vzdálené hvězdy můžeme tedy v systému Země - Měsíc považovat za rovnoběžný svazek a stín Měsíce vrhaný na zemský povrch vykresluje aktuální siluetu našeho souseda.

Ale pojďme se už konečně podívat, jak bude letošní prosincový předvánoční zákryt vypadat. Jak je zřejmé z připojeného obrázku, zákryt bude pozorovatelný z celé Evropy a severní části Asie. Začátek úkazu, se Sluncem ještě nad obzorem, bude pozorovatelný také ze severního Atlantiku. U nás ve střední Evropě Slunce Slunce zapadne okolo 16:10 SEČ. Je nutné si uvědomit, že se nacházíme téměř přesně v čase zimního slunovratu (22. 12. 2015; 5:47 SEČ), kdy noc je nejdelší v průběhu celého roku. Měsíc naopak pouhé dva dny před úplňkem se nad obzor vyhoupne již před třetí odpolední (14:58 SEČ).

Následující údaje jsou vzaty na Hvězdárnu v Rokycanech, kde probíhají vědecká měření takovýchto úkazů. V rámci ČR se budou údaje lišit v minutách – pro přesnější informace proto kontaktujte autora článku.

Počátek úkazu, samotný vstup jasné hvězdy za východní neosvětlený okraj Měsíce, se při pohledu z Rokycan odehraje v 19:15:02 SEČ. To už Slunce bude plných 29° pod obzorem a Měsíc naopak stačí vystoupat vysoko nad jihovýchodní horizont (h=38°; A=112°). Nepřehlédnutelný Aldebaran (0,75 až 0,95 mag; jedná se o zákrytovou proměnnou hvězdu) vstoupí za měsíční limb v rohovém úhlu CA=76S. S ohledem na velikost zakrývaného oranžového obra, který září ze vzdálenosti 65,1 světelného roku 425 krát jasněji než naše Slunce, nebude zákryt okamžitý a při zaznamenávání průběhu úkazu TV kamerou, se sekvencí 50 půlsnímků za sekundu, se projeví postupný pokles jasnosti hvězdy trvající 0,06 s, měl by se tedy projevit na dvou až třech políčcích.

Na závěr zákrytu, neboli moment, kdy jasný Aldebaran opět vykoukne zpoza osvětlené strany měsíčního disku si počkáme přibližně hodinu a osm minut. K výstupu dojde ve 20:23:06 SEČ. To už Měsíc bude skutečně hodně vysoko na obloze (h=47°; A=129°). V tomto případě velice důležitý rohový úhel bude mít hodnotu CA=-85N. Pro jednodušší vyhledání oblasti, kde dojde k výstupu, bude možná výhodný i  poziční úhel měřený od aktuálního bodu okraje Měsíce směřujícího k zenitu, který je označován jako VA=285° a je měřen od zenitu k východu.

S ohledem na dráhu stínu Měsíce se asi tentokrát nikdo z nás nevypraví do oblasti tečného zákrytu. Ten u severního okraje uvidí pouze dobrodruzi, kteří by vyjeli do Arktidy, do blízkosti severního pólu. Naopak k jižní hranici stínu by bylo nutno se vydat na sever Afriky, na jihovýchod Turecka, na Kavkaz či do Himalájí. Ale ani tak si, pokud to vrtkavé prosincové počasí dovolí, určitě tento úkaz nenechte ujít. Další nás sice čekají i v roce 2016 (8. května; 29. června; 19. října; 13. prosince), ale tři první nastávají ve dne a poslední se odehraje prakticky na obzoru.

Takže pozorujte a mějte na paměti, že užít si mohou i vášniví astrofotografové. Pro získání zajímavého materiálu s určitou odbornou hodnotou pak dostanou šanci především astronomové, kteří mají možnost úkaz nafilmovat na televizní záznam v ohnisku co největšího dalekohledu a pokud možno s vloženým časem.

Převzato: Zpravodaj Hvězdárny v Rokycanech