Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Při africkém zatmění Slunce se Češi pokusí o nemožné

Při africkém zatmění Slunce se Češi pokusí o nemožné

Hybridní zatmění Slunce v roce 2005. Autor: Fred Espenak, Miloslav Druckmüller.
Hybridní zatmění Slunce v roce 2005.
Autor: Fred Espenak, Miloslav Druckmüller.
V neděli 3. listopadu se odehraje velmi vzácné hybridní zatmění Slunce. Úkaz bude pozorovatelný z centrální Afriky, kam se za ním vydává hned několik expedic pod vedením Shadii Habbal z Univerzity v Hawaii a prof. Miloslava Druckmüllera z Vysokého učení technického v Brně. Mezinárodní skupiny vědců včetně několika Čechů zamíří do Gabunu, Ugandy a Kenyi, odkud se budou snažit za nesmírně obtížných podmínek získat skutečně vzácná vědecká data. Astronomové přitom budou muset zápasit s technickou náročností úkolu, hrozbou malárie a především s velikou nejistotou počasí.

Zatmění Slunce v neděli 3. listopadu zatmění Slunce bude tzv. hybridní. Měsíc se v době úkazu bude nacházet v takové vzdálenosti od Země vzdálenosti, že se při úkazu bude úhlově jevit prakticky stejně veliký jako Slunce. V úzkém pásu na Zemi, po němž se posune měsíční stín, začne zatmění v Atlantském oceánu jako prstencové. Náš kosmický soused se v době prvního dotyku svého stínu se Zemí bude nacházet jen o kousek dál, než aby zakryl Slunce celé. Jak se ovšem stín posune směrem k rovníku, bude se vlivem zakulacení Země vzdálenost mezi zemským povrchem a Měsícem zmenšovat a zatmění začne být záhy pozorovatelné jako úplné.

Maximální délky dosáhne na moři pod Liberií a potrvá 1 minutu 40 sekund. Ovšem od té chvíle se trvání úplného zatměné začne prudce zkracovat a při prvním dotyku stínu s pevninou – na pobřeží Gabunu – potrvá úkaz už pouhou minutu. V místě, odkud bude pozorovat většina expedic včetně té české, se délka zatmění stáhne na pouhých 20 – 15 sekund. Astronomové se navíc budou muset nacházet uprostřed vypočítaného pásu o šířce méně než 25 kilometrů a Slunce budou mít ve výšce i menší jak 17° nad obzorem.

Průběh úplného zatmění - mozaika. Autor: Petr Horálek.
Průběh úplného zatmění - mozaika.
Autor: Petr Horálek.
Díky tomu, že Měsíc leží při úkazu právě tak daleko, aby se jevil jen o promile svého úhlového průměru větší jak kotouč Slunce, nevynikne při úkazu jen požadovaná koróna, ale rovněž narůžovělá a relativně chladná chromosféra po celém obvodu okolo temného měsíčního kotouče. Obvykle je totiž tato tenká obálka po většinu úkazu skryta za okrajem Měsíce vyjma počátku a konce úplného zatmění, kdy se objevuje na pár sekund jen u jednoho z okrajů Slunce. A právě děje v chromosféře navazující na struktury v koróně zajímají astronomy už desítky let.

Chromosféru i korónu dnes sledují jak pozemské dalekohledy, tak družice, ovšem jejich přímou návaznost se kvůli optickým omezením těchto přístrojů nedají pozorovat. Ať už jde o různé difrakční jevy nebo zkrátka intenzitu jasu sluneční fotosféry. Teprve Měsíc jako přírodní stínítko je doposud stále jediným prostředkem, který nám tuto informaci v krátkých okamžicích při úplném zatmění Slunce umožňuje studovat. Navíc hybridní zatmění, při němž je chromosféra pozorovatelná dobře po celém obvodu Slunce, je opravdu vzácný jev a nastává přibližně 12 krát za století. Dalšího se vědci dočkají až 20. dubna 2023.

Aby toho nebylo málo, je toto první hybridní zatmění, které se prakticky dokonale svým načasováním strefilo do maxima 11letého slunečního cyklu v době digitální fotografie. Historicky poprvé se tak podaří zachytit jevy při maximu sluneční aktivity ve sluneční chromosféře i koróně po celém obvodu Slunce ve vysokém rozlišení. A díky stále se vyvíjejícím algoritmům pro zpracování digitálních snímků úplného zatmění Slunce prof. Miloslava Druckmüllera očekávají vědci skutečně hodnotné výsledky. V programu expedice je výzkum nevyřešeného nabuzení železných iontů ve sluneční koróně na vysoké energie, ke kterému očividně dochází v tzv. přechodové zóně někde v blízkosti sluneční chromosféry. Pohled na polární oblasti, jenž se doposud nepodařil v kompozici s korónou nikdy zachytit v takovém detailu, bude možná jedním z klíčů vyřešení mnohaleté záhady. V samotném důsledku je pro nás tato informace nesmírně cenná profesnější předpovídání kosmického počasí.

Cesta za tímto zatměním má spoustu úskalí a zejména samotné fotografování jevu si pro extrémní podmínky vyžaduje nesmírně specifický a doposud nevyzkoušený přístup. Pochopitelně prvním nešvarem všech expedic je lokace v centrální Africe. Vědecké skupiny jsou rozmístěny ve třech státech – Gabunu, Ugandě a v Kenyi. V ostatních státech, kde se zatmění odehraje, panují válečné nepokoje a výlet tam se důrazně nedoporučuje. V centrálních státech Afriky je rovněž problém s malárií. A z hlediska pozorování to nejošidnější – zatmění může být díky poloze u rovníku velmi snadno ohroženo lokální oblačností. Tropické počasí se zde vyznačuje častými bouřemi a prudkými změnami vlhkosti, které navíc mohou vážně poškodit techniku ještě před pozorováním.

Další úplné zatmění Slunce nastane až v pátek 20. března 2015. Půjde o zatmění, které uvidíme i z České republiky, a to jako částečné o velikosti okolo 73 % zakrytí slunečního disku. Úkaz spatříme v dopoledních hodinách a během něj bude reálná šance najít na denním nebi i planetu Venuši. Jako úplné jej spatří seveřané na Faerských ostrovech a Špicberkách.

Související a doporučujeme:
[1] Miloslav Druckmüller - snímky zatmění Slunce
[2] ShadowAndSubstance - animace Larryho Koehna
[3] Přehled slunečních zatmění až do roku 2060


Animace průběhu zatmění ve světě (autor Larry Koehn)
(více na www.shadowandsubstance.com)

Content on this page requires a newer version of Adobe Flash Player.

Get Adobe Flash player

Animace průběhu zatmění ve světě (autor: Larry Koehn). Animace se ovládá zelenými tlačítky. Zastavit a posouvat ji můžete levým a pravým tlačítkem, spustit prostředním. Časy na první řádce pod jezdcem (bíle) jsou v UT, k přepočtu na platný středoevropský letní čas je třeba přičíst 2 hodiny. Další animace naleznete na www.shadowandsubstance.com.




O autorovi

Petr Horálek

Petr Horálek

Narodil se v roce 1986 v Pardubicích, kde také od svých 12 let začal navštěvovat tamní hvězdárnu. Astronomie ho nadchla natolik, že se jí rozhodl věnovat profesně, a tak při ukončení studia Teoretické fyziky a astrofyziky na MU v Brně začal pracovat na Astronomickém ústavu AVČR v Ondřejově. Poté byl zaměstnancem Hvězdárny v Úpici. V roce 2014 pak odcestoval na rok na Nový Zéland, kde si přivydělával na sadech s ovocem, aby se mohl věnovat fotografii jižní noční oblohy. Po svém návratu se na volné noze věnuje popularizaci astronomie a také astrofotografii. Redakci astro.cz vypomáhal od roku 2008 a mezi lety 2009-2017 byl jejím vedoucím. Z astronomie ho nejvíce zajímají mimořádné úkazy na obloze - zejména pak sluneční a měsíční zatmění, za nimiž cestuje i po světě. V roce 2015 se stal prvním českým Foto ambasadorem Evropské jižní observatoře (ESO). Je rovněž autorem populární knihy Tajemná zatmění, která vyšla v roce 2015 v nakladatelství Albatros a popisuje právě jeho oblíbená zatmění jako jedny nejkrásnějších nebeských úkazů vůbec. V říjnu 2015 po něm byla pojmenována planetka 6822 Horálek. Stránky autora.



25. vesmírný týden 2025

25. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 16. 6. do 22. 6. 2025. Měsíc bude v poslední čtvrti. Velmi nízko na večerní obloze je Merkur a výše ve Lvu Mars. Ráno se zlepšuje viditelnost Saturnu a nejjasnějším objektem je Venuše nízko nad obzorem. Aktivita Slunce je na středně vysoké úrovni a vidíme i řadu skvrn. Mohou se objevit oblaka NLC. Solar Orbiter nahlédl poprvé na póly Slunce. Mise Axiom-4 k ISS musela být odložena.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

NGC3718

Titul Česká astrofotografie měsíce za květen 2025 obdržel snímek „NGC 3718“, jehož autorem je astrofotograf Zdenek Vojč   12. dubna 1789 namířil astronom William Herschel svůj dalekohled směrem k souhvězdí Velké medvědice a objevil zde mimo jiné mlhavý obláček galaxie NGC 3718. Téměř přesně 236

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Orlia hmlovina M16

Orlia hmlovina (iné názvy: Messier 16, M 16, NGC 6611) je mladá otvorená hviezdokopa v súhvezdí Had. Súvisí s difúznou hmlovinou alebo oblasťou H II známou pod názvom IC 4703. Táto oblasť vzniku hviezd je vzdialená asi 7000 svetelných rokov. Hviezdokopa M16 je veľká otvorená hviezdokopa, ktorá obsahuje asi 55 hviezd medzi 8. až 12. magnitúdou, na jej pozorovanie sa odporúča ďalekohľad s objektívom vyše 6 cm. Leží vo vzdialenosti asi 8 000 svetelných rokov. Obklopuje ju hmlovina s rovnakým označením M16. V slovenčine sa hmlovina M16 nazýva Orlia hmlovina, v češtine Orlí hnízdo. Oba názvy sa vzťahujú na jej tvar. Táto hmlovina, len ťažko rozoznateľná v amatérskom ďalekohľade, však na snímkach z Hubblovho vesmírneho teleskopu odkrýva úchvatný pohľad. Jasná oblasť je v skutočnosti okno do stredu väčšej tmavej obálky prachu. Pri podrobnejšom preskúmaní aspoň 20-centimetrovým ďalekohľadom v nej nájdeme oblasť tmavých hmlovín nazývané podľa svojho tvaru aj „slonie choboty“. V jasnej hmlovine objavíme aj ojedinelé tmavé škvrny – globuly, ktoré sú tvorené tmavým prachom a studeným molekulárnym plynom. Vidíme tu aj niekoľko mladých modrých hviezd, ktorých svetlo a nabité častice vypaľujú a odtláčajú preč zostatkové vlákna a steny plynu a prachu. Zhustené mračná sa považujú za zárodok hviezd alebo celých hviezdnych systémov - otvorených hviezdokôp. Orlia hmlovina sa rozprestiera sa na ploche s priemerom 60 svetelných rokov. Dá sa pozorovať už triédrom. Charakteristické stĺpy medzihviezdnej hmoty sa nazývajú Stĺpy stvorenia. Najvyšší stĺp dosahuje dĺžku jeden svetelný rok, čo je 9 460 000 000 000 km – štvrtina vzdialenosti nášho Slnka od najbližšej hviezdy. Vo vnútri stĺpov sa najhustejšie oblasti vodíka a hélia spolu s prachovými časticami uhlíka a kremíka zhlukujú a zohrievajú, až vytvoria nové hviezdy. Napriek tomu mnohé z nich nie sú vo svetle viditeľné, lebo sú dosiaľ zahalené do prachových mrakov. Tieto hviezdy sa dajú ale pozorovať v infračervenom svetle. Zaoblené konce výbežkov na najvyššom stĺpe nazývame globuly – „hviezdne vajcia“ Stĺpy ožarujú mladé hviezdy, ktoré vznikli z hmloviny pred niekoľko stotisíc rokmi. Ultrafialové žiarenie hviezd zahrieva riedky plyn medzi hustými prachovými globulami vajcovitého tvaru. Nastáva fotónová erózia – vyparovanie a ionizácia plynovo prachovej materskej hmloviny. Objekt je tiež zdrojom rádiových vĺn. Podľa najnovších pozorovaní zo Spitzerovho vesmírneho teleskopu Stĺpy stvorenia už pravdepodobne celých 6000 rokov neexistujú. Deštrukciu pilierov spôsobila supernova, ktorá vybuchla v ich blízkosti. Kvôli konečnej rýchlosti svetla obyvatelia Zeme uvidia deštrukciu stĺpov až približne za 1000 rokov. Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 120x120 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 270x60sec. L, master bias, 400 flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4 Vybavenie: SkyWatcher NEQ6Pro, GSO Newton astrograf 200/800, Baader Mark III. komakorektor, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGB filtre, Gemini EAF focuser, guiding TS Off-axis + PlayerOne Ceres-C. Software: NINA, Astro pixel processor, GraXpert, Pixinsight, Adobe photoshop 45x60 sec. Lights RGB na jednotlivý kanál , 75x30sec. L, 108x360sec. Ha, master bias, množstvo flats, master darks, master darkflats 12.4.2025 až 6.6.2025 Belá nad Cirochou, severovýchod Slovenska, bortle 4

Další informace »