Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Šance na český rekord v pozorování mladého Měsíce

Šance na český rekord v pozorování mladého Měsíce

2007_srpek.jpg
Najít na obloze kotouč našeho kosmického souseda není pochopitelně žádný problém. Nejnápadnější je okolo úplňku, kdy se na obloze nachází od Slunce nejdál. Čím víc se však Měsíc přibližuje ke Slunci, tím je to s jeho viditelností horší. Jakmile se obě tělesa na pozemské obloze setkají, nastává nov a Měsíc se na několik desítek hodin stává pro většinu obyvatel Země nepozorovatelný. Právě tehdy nastává ta správná doba pro lovce tenkého srpku.

K pozorování Měsíce co nejblíže u Slunce jsou příhodná dvě období: krátce před novem (starý Měsíc) nebo po novu (mladý Měsíc). Starý Měsíc lovci rekordů vyhlížejí ráno, před východem Slunce, mladý naopak večer, krátce po západu naší denní hvězdy. Nejcennější metou lovců úzkého Měsíce je doba, která uběhla od novu. Světový rekord v této disciplíně drží Mohsen G. Mirsaeed z Teheránu, který 7. září 2002 pomocí obřího binaru (2x150) spatřil Měsíc jen 11 h 40 min po novu. Český rekord v pozorování úzkého srpku nadále drží Pavel Pithrat. Ten v poslední lednový den roku 1995 spatřil z Prahy Měsíc jen 17 hodin 23 minut po novu. Letos v březnu ovšem máme příležitost tento dvanáct let starý rekord překonat! V pondělí 19. března nastane nov ve 3 h 42 min SEČ, takže večer (Slunce zapadá v 18 h 10 min SEČ) budeme mít šanci spatřit zhruba patnáctihodinový srpek Měsíce, který zapadne za obzor asi hodinu po Slunci. Při pozorování z Brna zapadne Měsíc v 18:53 SEČ na azimutu 272° a při pozorování z Prahy v 19:03 SEČ na azimutu 271°.

Musíte počítat s tím, že spatřit Měsíc, kterého dělí od novu méně než dvacet hodin, je výkon skutečně obtížný. Jas takového srpku je tisíckrát menší než jas Měsíce v úplňku. Navíc musíme počítat s poměrně světlou oblohou a malou výškou nad obzorem. Jestli tedy chcete být při lovu úspěšní, měli byste si najít vyvýšené místo s výborným výhledem až k obzoru. Neocenitelnou pomůckou pro hledání úzkého srpku Měsíce je také lovecký triedr s velkým zorným polem. K zahlédnutí úzkého srpku je samozřejmě zapotřebí vycvičený zrak, vhodné počasí, a mnohdy i několik roků vytrvalosti, doplněné notnou dávkou štěstí.

Možná se ptáte, zda-li má tato honba za rekordy vůbec nějaký smysl. Pro muslimy ano, protože mladý Měsíc označuje začátek měsíců jejich lunárního kalendáře a postního měsíce ramadánu, kdy začíná jejich každodenní půst. Pro ostatní je to alespoň pozorovatelská nebo také fotografická výzva, odměněná pohledem na nevšedně tenký měsíční srpek.

Žebříček českých rekordů v lovu tenkého Měsíce najdete na stránce Prohlídky Měsíce.




O autorovi

Pavel Gabzdyl

Pavel Gabzdyl

Pavel Gabzdyl se narodil 23. dubna 1974 v Havířově. Je pracovníkem Hvězdárny a planetária Brno. O astronomii se začal zajímat už v útlém věku, kdy se věnoval pozorování především vzdálených vesmírných objektů. Po nějaké době se však jeho zájem upnul k Měsíci, který je jeho nejoblíbenějším objektem dodnes. Měsíční astronomii mohl totiž dokonale skloubit se svou druhou vášní – geologií. Tu vystudoval na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně v letech 2002 - 2007 a dosáhl z ní magisterského titulu. V letech 1999 - 2000 pracoval jako popularizátor astronomie na Hvězdárně ve Valašském Meziříčí. Od roku 2000 pracuje na Hvězdárně a planetáriu v Brně, kde se kromě verbální popularizace astronomie věnuje psaní populární literatury a tvorbě audiovizuálních pořadů. Je autorem několika populárních knih, většina z nich o našem kosmickém sousedovi. Patří mezi ně například „Měsíc v dalekohledu“ (1997), „Pod vlivem Měsíce“ (2002, v roce 2009 se dočkala audiovizuálního zpracování na brněnské hvězdárně), „Měsíc“ (2006, zevrubný průvodce Měsícem) nebo "Měsíční dvanáctka" (2012, ve spolupráci s Milanem Blažkem). Za internetový průvodce „Prohlídka Měsíce“ (mesic.astronomie.cz), získal v roce 2013 cenu Littera Astronomica.



36. vesmírný týden 2025

36. vesmírný týden 2025

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 1. 9. do 7. 9. 2025. Měsíc bude v neděli v úplňku a 7. 9. nastane úplné zatmění Měsíce. Planety se dají pozorovat na ranní obloze, Saturn už celou noc. Slunce je aktivní a nastala erupce, po které nelze vyloučit slabší polární záři. Nejsilnější nosič současnosti Super Heavy úspěšně vynesl loď Starship, která následně úspěšně přečkala ohnivé peklo a dosedla na plánovaném místě v oceánu.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Temná mlhovina Barnard 150

Titul Česká astrofotografie měsíce za červenec 2025 obdržel snímek „Temná mlhovina Barnard 150“, jehož autorem je astrofotograf Václav Kubeš       Dávno, opravdu dávno již tomu. Někdy v době, kdy do Evropy začali pronikat Slované a začala se formovat Velkomoravská říše, v době, kdy Frankové

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

NGC7293 Helix

The “Snail,” or NGC 7293—the Helix Nebula—is the nearest and also the brightest planetary nebula, located in the constellation Aquarius. It ranks among the best-known planetary nebulae. The Snail Nebula is approximately 650 light-years from Earth. It formed about 25,000 years ago and is expanding at a velocity of 24 km/s. Thanks to its brightness of magnitude 7.3 and an apparent diameter of roughly 15 arcminutes, it is easy to observe with a telescope (or binoculars). It is also a very rewarding target for amateur observations. It is our nearest and, despite the NGC designation, the brightest planetary nebula in the sky. It is also the most extensive nebula in the sky, which is actually a drawback: despite its high total magnitude, its surface brightness is low. For this reason it was not discovered by Herschel and does not appear in Messier’s catalogue. Its true diameter is about 1.5 light-years, and it formed about 25,000 years ago when the progenitor star shed the outer layers of its atmosphere. The stellar core has become a white dwarf with a surface temperature of 130,000 °C and an apparent magnitude of 13.3. Owing to its high temperature, its radiation is predominantly ultraviolet and it can be seen only with a large telescope. The white dwarf illuminates its ejected envelopes—the nebula itself—which is expanding at 24 km/s. Once, this nebula was a star similar to our Sun—the view into the Helix Nebula reveals our very distant future. Within this nebula, as in many others, there are peculiar structures called cometary knots. They were first observed in 1996 in the Helix Nebula. They resemble comets in appearance but are incomparably larger: their heads alone reach twice the size of the Solar System, and their tails, pointing radially away from the central star, are up to 100 times the Solar System’s diameter. They expand at 10 km/s. Although they have nothing to do with real comets, part of their material may have originated in the progenitor star’s Oort cloud, which evaporated in the final stage of its evolution. These remarkable structures likely arose when a later, hotter shell ejected by the star ploughed into an earlier, cooler shell. The collision fragmented the shells into pieces, creating comet-like forms. It is possible that dust particles within the cometary knots gradually stick together to form compact icy bodies similar to Pluto. Equipment: SkyWatcher NEQ6 Pro, GSO Newtonian astrograph 200/800 (200/600 f/3), Starizona Nexus 0.75× coma corrector, Touptek ATR585M, AFW-M, Touptek LRGBSHO filters, Gemini EAF focuser, guiding via TS off-axis guider + PlayerOne Ceres-C, SVBony 241 power hub, automated backyard observatory with my own OCS (Observatory Control System). Software: NINA, Astro Pixel Processor, GraXpert, PixInsight, Adobe Photoshop Lights: 48×180 s R, 43×180 s G, 49×180 s B, 76×120 s L, 153×360 s H-alpha, 24×900 s OIII; master bias, flats, master darks, master dark flats Gain 150, Offset 300. July 24 to August 30, 2025 Belá nad Cirochou, northeastern Slovakia, Bortle 4

Další informace »