Úvodní strana  >  Články  >  Úkazy  >  Tenký srpek Měsíce

Tenký srpek Měsíce

Měsíc 25 h a 5 minut po novu 18. 2. 2007 v době, kdy byl díky výborné průzračnosti vidět velmi dobře pouhým okem
Autor: Martin Gembec

Zatímco úplněk nebo běžný srpek zná každý, na obloze se odehrává i mnohem vzácnější nebeské divadlo – lov na extrémně tenký měsíční srpek, úzký doslova jako pavučina. Tento takzvaný „mladý“ nebo „starý“ Měsíc se ukazuje jen na pár prchavých okamžiků těsně po novu nebo před ním.

Spatřit velmi tekný srpek Měsíce je pro milovníky oblohy skutečnou výzvou, která vyžaduje nejen štěstí na průzračné počasí, ale i přesné načasování a boj s neúprosným časem. Proč je tak těžké tento nebeský úkaz zahlédnout? Hlavní překážkou je blízkost Měsíce ke Slunci, kvůli které tenoučký vlásek světla snadno zaniká v jasném pozadí oblohy. Navíc se nachází velmi nízko nad horizontem, takže pozorování ztěžují nejhustší vrstvy atmosféry plné oparu a prachu.

Měsíc den a půl před novem
Měsíc den a půl před novem
Pozorovatel tak svádí nemilosrdný závod – má k dispozici často jen minuty, kdy je po západu (či před východem) Slunce obloha dostatečně tmavá, ale Měsíc zároveň ještě nestihl zmizet za obzorem. Úspěch navíc závisí na ročním období; večernímu lovu na severní polokouli nejvíce přeje jaro, zatímco rannímu podzim.

Z této obtížné disciplíny se mezi astronomy stal celosvětový sport plný fascinujících rekordů, ve kterém se neztratí ani tuzemští pozorovatelé. Zatímco absolutní technický rekord drží Francouz Thierry Legault (zachytil Měsíc přesně v novu pomocí infračervených filtrů), skvělý český výkon si připsal na konto Martin Gembec, který v květnu 2024 vyfotografoval srpek starý pouhých 15 hodin a 28 minut. Seznam dalších rekordů najdete zde: https://mesic.astronomie.cz/srpek-mesice.htm

Měsíc 8. 5. 2024 ve 21:03:30 SELČ (zvýrazněný kontrast). Rekordně mladý srpek Měsíce po novu na Českém a Slovenském území. Zhruba o minutu později spatřen i vizuálně triedrem 8×42. Autor: Martin Gembec
Měsíc 8. 5. 2024 ve 21:03:30 SELČ (zvýrazněný kontrast). Rekordně mladý srpek Měsíce po novu na Českém a Slovenském území. Zhruba o minutu později spatřen i vizuálně triedrem 8×42.
Autor: Martin Gembec

Pokud si chcete tento lov vyzkoušet sami, najděte si místo s dokonale odkrytým obzorem a počkejte na výjimečně čistou oblohu. K prvotnímu nalezení srpku výborně poslouží běžný turistický triedr; jakmile zafixujete jeho polohu, můžete dalekohled odložit a vychutnat si tento dechberoucí úkaz, který se při velké blízkosti ke Slunci někdy opticky láme do podoby drobných svítících korálků. Podrobnější informace se dozvíe ve videu.

Zdroje a doporučené odkazy:
[1] Srpek Měsíce na webu mesic.astronomie.cz
[2] Rekordní srpek Měsíce 8. 5. 2024
[3] Měsíc s Merkurem okem 24 hodin po novu
[4] Snadno viditelný srpek Měsíce starý 24,5 hodiny



O autorovi

Pavel Gabzdyl

Pavel Gabzdyl

Pavel Gabzdyl se narodil 23. dubna 1974 v Havířově. Je pracovníkem Hvězdárny a planetária Brno. O astronomii se začal zajímat už v útlém věku, kdy se věnoval pozorování především vzdálených vesmírných objektů. Po nějaké době se však jeho zájem upnul k Měsíci, který je jeho nejoblíbenějším objektem dodnes. Měsíční astronomii mohl totiž dokonale skloubit se svou druhou vášní – geologií. Tu vystudoval na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně v letech 2002 - 2007 a dosáhl z ní magisterského titulu. V letech 1999 - 2000 pracoval jako popularizátor astronomie na Hvězdárně ve Valašském Meziříčí. Od roku 2000 pracuje na Hvězdárně a planetáriu v Brně, kde se kromě verbální popularizace astronomie věnuje psaní populární literatury a tvorbě audiovizuálních pořadů. Je autorem několika populárních knih, většina z nich o našem kosmickém sousedovi. Patří mezi ně například „Měsíc v dalekohledu“ (1997), „Pod vlivem Měsíce“ (2002, v roce 2009 se dočkala audiovizuálního zpracování na brněnské hvězdárně), „Měsíc“ (2006, zevrubný průvodce Měsícem) nebo "Měsíční dvanáctka" (2012, ve spolupráci s Milanem Blažkem). Za internetový průvodce „Prohlídka Měsíce“ (mesic.astronomie.cz), získal v roce 2013 cenu Littera Astronomica.

Štítky: Srpek Měsíce, Mladý Měsíc


38. vesmírný týden 2026

38. vesmírný týden 2026

Přehled událostí na obloze a v kosmonautice od 14. 9. do 20. 9. 2026. V pondělí 14. 9. dopoledne dojde k zákrytu Venuše Měsícem, viditelnému i z Česka na denní obloze. Měsíc pak dál poroste k první čtvrti, kterou dosáhne v pátek 18. 9. Venuše se mezitím blíží k letošnímu největšímu jasu, na ranní obloze vysoko stojí Mars a níž Jupiter, zatímco Saturn a Neptun jsou vidět prakticky celou noc a blíží se ke svým letošním opozicím. Hlavní kosmonautickou událostí týdne měl být první orbitální start rakety Starship se skutečnými družicemi Starlink V3, ale byl odložen na 22. 9. Očekáváme start evropské Vegy-C s družicemi Sentinel-3C a FLEX. Před 75 lety zemřel český astronom František Nušl, spoluzakladatel České astronomické společnosti.

Další informace »

Česká astrofotografie měsíce

Sedm tváří zatmění

Titul Česká astrofotografie měsíce za srpen 2026 obdržel snímek Pavla Karase „Sedm tváří zatmění“   12. srpna tohoto roku přinesl nejen astronomům jeden z nejúžasnějších jevů, které nám příroda může připravit. Měsíc se na své dráze oblohou dostal na spojnici Země – Slunce a alespoň pro některé

Další informace »

Poslední čtenářská fotografie

Iris Nebula

Iris Nebula (známá také jako NGC 7023 nebo Caldwell 4) je jasná reflexní mlhovina nacházející se asi 1 300 světelných let od Země v souhvězdí Cefea. Mlhovina je osvětlena hvězdičkou +7,4 s označením HD 200775. Je to šest světelných let v průměru. Mlhovinu objevil v roce 1794 sir William Herschel, astronom, kde byla poté přidána do Nového všeobecného katalogu (NGC). Mlhovina je členem Cepheus Flare. Nachází se v blízkosti proměnné hvězdy typu Mira T Cephei a v blízkosti jasné velikosti +3.23 proměnné hvězdy Beta Cephei (Alfirk). Označení NGC 7023 odkazuje na otevřenou hvězdokupu uvnitř větší reflexní mlhoviny označené LBN 487. Charakteristika Mlhovina Iris má komplexní strukturu oblaků a vláknových struktur. Distribuce těchto oblaků je vysoce nehomogenní, obsahuje několik hustých ozařovaných struktur. Bylo pozorováno několik fotodisociačních oblastí (PDR) a disociačních front (FD) hraničících s dutinou, když most osvětlil hřebeny směrem k severozápadnímu, jihozápadnímu a východnímu směru. Tyto oblasti jsou poháněny měkkými radiačními poli s efektivními teplotami 18.000 Kelvinů a G 0 ~2,6 ×10^3. Tyto mraky mají maximální hustotu od 10 4 /cm 3 do 10 6 / cm 33. Uvnitř oblaků tyto hustoty ubývají. Odtoky z binárních hvězd v blízkosti středu mlhoviny Iris vybojovaly bikónickou dutinu a vyvolaly vznik několika fotodisociačních oblastí (PDR 1 a PDR 2). Obecně platí, že každé vlákno H 2 má odpovídající prodlouženou červenou emisi (ERE). Tato vlákna ERE jsou obecně o 10% širší. Vlákna ERE jsou upravena ve dvoustupňovém procesu. První krok vyžaduje foton s energií 10,5 eV k výrobě nosiče ERE. Tyto nosiče jsou pravděpodobně PAH, protože odpovídají třem kritériím: (1) mají ionizační nebo disociační potenciál, který přesahuje 10,5 eV, (2) vykazují silnou absorpci v optické nebo blízké UV spektrální oblasti a (3) je schopen efektivní fotoluminiscence. To se pravděpodobně provádí procesem fotoionizace a fotodisociace vhodného prekurzoru. Druhý krok vyžaduje dostatečné množství čerpání ERE, které je přenášeno hojnými optickými a téměř UV fotony, energizujícími ERE. Mlhovina Iris obsahuje polycyklické aromatické uhlovodíky (PAH), velké organické molekuly, které mají své carbonsuhlíky uspořádané do tvarů podobných medu a jejich vodíků.

Další informace »